Dobrý den,

nevím, jestli se tomu dá říkat vězení, posuďte sami.

V současné době navštěvuji syna 15 let v psychiatrické léčebně, syn tam je za neomluvenou absenci, měl 115 neomluvených hodin v 8. třídě ZŠ.

V léčebně je, dalo by se říct, dobrovolně, není to vězení. Je tam od 5. 12. a v dubnu se podle slov primářky můžeme začít bavit o konci hospitalizace.

Navštěvuji ho každých 14 dní v neděli, mají celý den vycházky.

Syn si v léčebně už zvykl, do školy tam chodí, docela si zlepšil známky, povinnosti si plní vzorně, prostě dobrý.

Akorát není doma a je mi mooc smutno.

Lucie

Lucie,
zdá se, že pro vašeho syna bude tento pobyt znamenat změnu k lepšímu - to je ta dobrá zpráva pro Vás. Ta horší, která se vězení může i v něčem trochu podobat, je, že jste doma bez jeho přítomnosti a schází Vám. Lucie, vydržte!

Cítíte se také někdy jako ve vězení? Je někdo vám blízký daleko od vás?

V minulosti hranice znamenaly svým způsobem vězení. Často příbuzní a lásky byly za nimi a my jsme se k nim neměli možnost dostat. Máte takovou zkušenost? Jaké bylo vaše shledání?

                                                             Napište:
                                                 redakce@zena-in.cz
Reklama