Narození prvorozené dcerky Viktorie (1840 – 1901) znamenalo pro její matku obrovské trauma – těžký porod trval více než dvanáct hodin. Ještě větší ale bylo její zklamání. Přála si syna a k dceři si nevybudovala láskyplný vztah, ale ten si ostatně nevybudovala ani k dalším dětem. „ No nic, příště to bude syn,“ suše prý konstatovala nad její kolébkou. Dcerku odmítala kojit, předala ji kojným a vychovatelkám. Těhotenství a malá miminka nesnášela…

Jinak to bylo ale u královnina manžela prince Alberta. Ten naopak děti miloval a pro svou nejstarší dcerku měl od prvního momentu zvláštní slabost. Malé Vicky, jak jí všichni říkali, se věnoval s nevšední láskou. Stala se jeho mazánkem a získala u něj zvláštní privilegia.
Ačkoli se Vicky vzhledově spíše podobala matce, s níž si začala trochu rozumět teprve v dospělosti, nadání zdědila po otci. Jako pětiletá už uměla číst i psát a hovořila německy, anglicky a francouzsky. Později často navštěvovala tatínka v kanceláři, pozorovala ho při práci a pomáhala mu. Brzy začali rodiče přemýšlet o její budoucnosti a Vicky se stala atraktivní partií na evropském sňatkovém trhu.

I když u královských svateb nebývalo zvykem hledět na city, v tomto směru měla Vicky ohromné štěstí. Rodiče, kteří se milovali jako málokterý panovnický pár v tehdejší Evropě, měli ve výběru ženicha šťastnou ruku. Stal se jím o devět let starší pruský princ Fridrich.
Poprvé se Vicky se svým princem uviděla, když přijel do Londýna navštívit zajímavou mezinárodní výstavu. A byla to láska na první pohled. Jenže brzy se dostalo Prusko do sporu s Británií, když ji nechtělo podpořit v krymské válce proti Rusku.

A tak k oficiálním zásnubám došlo až po skončení této války. A brzy vyvstal nový problém. Zatímco Fridrichovi rodiče předpokládali, že se svatba uskuteční v Berlíně, a začali už i s přípravami, královna Viktorie rozhodla jinak. Britská královna přece nevdává dceru každý den!

     
A tak se velkolepá svatba konala v lednu 1858 v Londýně v soukromé kapli paláce svatého Jakuba. Nevěsta měla nádherné bílé šaty zdobené bílými růžemi a s urostlým ženichem tvořila přímo pohádkový pár. Že je čeká pohádkový život, o tom nikdo z přítomných vůbec nepochyboval. Manželé se skutečně velice milovali, i když ani jim se nevyhnuly tragédie.
Brzy po přestěhování páru do Berlína Vicky zjistila, že čeká dítě. Věřila, že to bude syn. Po nesmírně náročném porodu přišel na svět chlapeček, který zpočátku nejevil známky života. Po oživení navíc zjistili, že je tělesně postižený – jeho levá ruka byla kratší a částečně ochrnutá. Narodil se budoucí německý císař Vilém II. Vicky si ke svému prvorozenému synovi nikdy nevytvořila láskyplný vztah. Trpěla tím, že jí dávali za vinu jeho postižení. Tento stín už visel trvale nad jinak šťastným manželstvím, v němž se během třinácti let narodilo celkem osm dětí. 

Rok 1861 přinesl Prusku velké změny. Tehdy zemřel král Fridrich Vilém IV. a na trůn nastoupil Fridrichův otec Vilém I. Ten se zasloužil o sjednocení Německa a vešel do dějin jako první německý císař. Vicky se s manželem stali následnickým párem. Na konci téhož roku ale nečekaně zemřel princ Albert, otec Vicky. S touto skutečností se Vicky jen těžko smiřovala. Otec pro ni tolik znamenal!

Vilém I. vládl dlouhých sedmnáct let. Když na jaře 1888 zemřel, byl už jeho syn Fridrich těžce nemocný. Měl nádor na hlasivkách. Nejdříve operaci odmítal, pak už zase bylo pozdě, umíral. Přesto se stal císařem a Vicky císařovnou. Tolik po tom toužila! Nemoc však byla nemilosrdná!  Po pouhých 99 dnech vlády Fridrich III. umírá. Nastávají nejtěžší chvíle v životě Vicky. Zmírá se v depresích, uvažuje o dobrovolném konci života.
Nakonec si najde nový smysl života – věnuje se charitě a vzdělávání dívek v Německu. Umírá na rakovinu prsu v roce 1901, ve stejném roce jako její matka královna Viktorie…


Foto: Wikipedie – obrazy  Franze Xavera Winterhaltera

 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama