Zdravím a přeji krásný den všem ženám-in.

Kamarádky strejda bydlel, bohužel musím psát bydlel, již není mezi námi, na venkově. Pravidelně jsme jezdili celé naše rodiny k němu na prázdniny, Velikonoce, vždy když měly děti volno ve škole. Strejda byl nesmírně hodný člověk, byl sám, nikdy se neoženil a vždy byl rád, že jsme zase my Pražáci přijeli.


Přijeli jsme slavit jeho svátek - Václava, jako každým rokem, oslava se vydařila a my jsme odjížděli se smutkem, že se uvidíme až zase o jarních prázdninách. Strejda měl v očích slzy také a řekl: „Jojo, Pražáci, kdyby vy jste taky přijeli s dětmi na Vánoce!"


Vánoce se blížily a my se dohodli, že strejdu překvapíme a na první svátek pojedeme. Přípravy byly vyřešeny rychle a první sváteční den ráno nás jelo více, přibrali jsme ještě jeden manželský pár.


Překvapení veliké, strejda jenom zářil radostí a děti zažily krásné svátky na venkově. My ženské jsme přivezly vše potřebné, včetně kompletního vánočního menu, a zopakovali jsme si Štědrý den. Večer jsme děti dali spát a pokračovali v oslavě, samozřejmě alkohol nechyběl.


Ale… Co se nestalo a zkazilo krásný zážitek nejen nám, ale nejvíc strejdovi. Zábava v plném proudu, tančili jsme a v tom slyšíme startování auta a prudký výjezd ze dvora. Vyběhli jsme ven a právě ten pár, který jsme vzali s sebou, vidíme, jak vyjíždí na silnici, zastavit je již nešlo. „Nejsou to blázni, vždyť pili,“ to bylo jediné, na co jsme se zmohli.


Zábava a krásná atmosféra byla pryč, seděli jsme a čekali, až se vrátí, jak dostanou vynadáno. Hodina pryč, oni nikde. Když v tom vběhla kamarádka, obličej od krve, oblečení potrhané a jenom křičela: „Zdeněk je asi mrtvý..." Více jsme z ní nedostali, byla v šoku. Zkrátím to, našli jsme ho, utekl do lesa, kde seděl a plakal.

Nadávat nemělo cenu, když jsme viděli auto – trabanta, převráceného na střeše, byli jsme šťastný, že to dopadlo, jak to dopadlo. Nic se jim nestalo, jenom auto bylo na odpis. Ráno jsme auto odtáhli do stodoly, kde zůstalo až do Velikonoc, a když pro něj přijela odtahová služba, řekla pouze jednu větu.

„Kolik v tom bylo mrtvých?“ Nevěřícně kroutili hlavou, že nikdo, a dokonce bez úrazu. Od této události, kdykoliv jsme přijeli, strejda odebral klíče od aut a vydával je při odjezdu domů.

Zdraví Věrulinka


Nejde mi do hlavy, z jakého nerozumu se rozhodli jet se projet, když popili. Je opravdu nesmírné štěstí, že to oba přežili. Na jejich straně byli asi všichni svatí a zástup andělů k tomu. Běhá mi mráz po zádech, ale vám snad udělá radost, že dostanete 500 bodů za tento příběh se šťastným koncem.

Reklama