Je to možná jedna z nejlepších restaurací v Itálii a na bezpečnost se tu opravdu dbá. Hosté si musí předem zamluvit místo, jsou prověřeni a při příchodu jsou vpouštěni po skupinkách. Jejich mobily a tašky dány do úschovy, a až pak smějí projít detektorem kovu.

U svíčkami osvětlených stolů v bývalé kapli hradu ze 14. století ale jedí umělohmotnými příbory. Ačkoliv se však nacházejí ve Fortezza Medicea, vězení s maximální ostrahou, bílé víno tu teče proudem.

„Úroveň jídla je tu fantastická a atmosféra, lidé i místo samotné je prostě neuvěřitelné,“ řekla reportérům Reuters Sharon Kennedyová, která bydlí ve Volteře, ale původem je ze Skotska.

Vězni v tomto pitoreskním toskánském městečku si na večer místo kombinéz oblečou černé obleky a bílé košile a na krk si uvážou motýlka. Vaří pro zvědavé návštěvníky, kteří chtějí ochutnat trochu vězeňského života.

To vše je součástí projektu, jehož výtěžek jde na charitu, ale také se v jeho rámci vězni učí vařit a obsluhovat hosty, takže si po propuštění mohou snáze najít práci. Program tu začal běžet v roce 2006. Ve vězení je 150 vězňů, ale z programu jsou vyloučeni ti, kteří sedí za zločiny spojené s mafií, distribucí drog anebo za únos.

Hosté za jídlo předem zaplatí 35 euro (kolem 880 Kč) místní turistické agentuře, která neobvyklý večer zpostředkovává. Pod bdělým okem strážních věží a bezpečnostních kamer se tu číšníci baví s hosty a podávají vybraná jídla.

„Není to jen rozptýlení, jde tu o mnohem víc,“ říká devětatřicetiletý vězeň Arena Aniello. Je tu od roku 1993 za vraždu, ale teď rád pracuje i jako číšník. „Vězeňský život je jako kopírka, odcházíte z cely, jdete do práce, posilujete, jeden den jako druhý. Takže tohle je opravdu skvělé," dodává nadšeně.

Jde jen o jednu z několika iniciativ, v rámci kterých se italští vězni učí novým dovednostem. Například ženy se v milánském vězení San Vittore učí šít. A zdá se, že alespoň někteří odsouzení ve Fortezza Medicea mají značné kuchařské schopnosti. Stoly jsou rezervovány dlouho dopředu a jeden z návštěvníků dokonce řekl, že sem s rodinou přijel až z dvě stě kilometrů vzdáleného bydliště.

Reklama