Mnoho let jsem m
ěla ráda všechny lidi kolem sebe. Omlouvala jsem jejich chyby, chápala jejich problémy.

Vždy jsem byla tou, která je vyslechla a snažila se jim poradit. Sama jsem si svoje problémy a obavy většinou nechávala sama pro sebe. Nezbyl na ně totiž nějak čas…

 

A tak já jsem o kamarádkách věděla téměř vše, a ony o mně téměř nic. Vysloužila jsem si za svoje chování pojmenování: „hodná“. Možná by mnoho lidí řeklo: ale to je přece fajn, ne?! Nevím. Tedy po pravdě teď už vím. Ne, není to fajn.

 

Když se o někom řekne, že je hodný, mně se od určité chvíle v souvislosti s tím okamžitě vybaví: hodný = blbý.  Ale ještě více to možná vystihuje spojení: nevážící si sám sebe. A taková už být nechci!

 

Vždyť pokud okolo sebe máte pouze lidi, kteří jsou rádi, když vyslechnete jejich potíže, a ve chvíli, kdy vy seberete odvahu a začnete s těmi svými, raději ukončí debatu, nemá to cenu. Přátelství je přece mimo jiné o vzájemném vyslechnutí se.

  

A tak se snažím mít okolo sebe už jen ty, kteří tuhle „rovnici“ chápou. Nejsou zahleděni pouze sami do sebe a já vím, že si uvědomují, že na světě existuje i někdo jiný než oni sami.

 

Mám ráda lidi, své kamarády, známé a rodinu, ale ještě někoho. Sama sebe. Nepřeháním to. Moc dobře vím o svých nedostatcích. Ale ve chvíli, kdy poznám, že tomu druhému jde pouze o sebe, raději od něj odcházím.

 

Člověk, kterému ke štěstí stačí, pokud mluví pouze o sobě, si vystačí sám. A když mu bude scházet někdo trpělivý a mlčenlivý, jako jsem byla dříve já, doporučuji mu vzít si třeba kýbl a mluvit do něj. Bude to mít stejný výsledek.  

 

Možná pro některé ze známých už nejsem ta hodná. Nejspíš si myslí, že jsem se změnila. Diví se, proč na ně nemám čas vždy, když si vzpomenou. Proč řeknu: „Tak už dost!“, když opět spustí monolog. Nechápou, jak je to možné, že nehltám každé jejich slovo a pokud mě z něčeho obviní, už nemlčím a bráním se.

Já jsem ale pořád ta hodná holka jako dřív... jen se mám o něco víc ráda.  

 

 

Naše dnešní téma: Mám se ráda

Máte se ráda?

Mějte!

 

Řeknete okolí, že jste dobrá?

Partnerovi, že si vás neváží?

Kamarádce, že vám to sluší?

 

Oceníte to, co udělají druzí.

Ale oceníte také sama sebe?

 

Můžete se mít ráda a nemusíte být egoista.

Znáte nějakého?

Dá se vedle něho žít?

Lze s ním vůbec komunikovat?

 

Kdy jste někomu řekla STOP a chránila sama sebe?

Co už nikomu nedovolíte?

Za co máte ráda sama sebe?

 

Mějte se alespoň dnes ráda!
Je to těžké?

Proč?

N
apište:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama