Domácnost

Vetřelec v rodičovské posteli


„Náš Lukáš spal už od narození ve svojí postýlce,“ vypráví Lukášova maminka Lenka. „Nikdy jsme ani neuvažovali o tom, že by to mohlo být jinak. Je pravda, že když mu bylo asi sedm měsíců, měl období, kdy nechtěl v postýlce zůstat. Čtyři nebo pět večerů po sobě dělal cirkus – křičel dvě nebo tři hodiny v kuse. Sedávali jsme s manželem u něj, střídali jsme se, pochovali ho, ale pak šel vždycky zpátky do svého. Pak to zase skončilo, jako když utne, a od té doby je klid.

Když jsem Lukáše čekala, řekli jsme si s mým mužem, že si musíme uchránit jedno místo, které bude patřit jenom nám. Které bude takovým naším útočištěm, kde si budeme moct odpočinout. Měla jsem odstrašující příklad u kamarádky, za kterou děti lezly i na záchod. Tak jsem nechtěla dopadnout. Dneska jsou Lukymu dva roky a jasně, že třeba v neděli ráno může za námi po postele přijít a všichni se společně muchláme. Ale na noc? Neexistuje.“

 

Tak to je jeden názor. Názor maminky, která udržela situaci, tak říkajíc, pevně pod kontrolou. Ale může to být i jinak… Takhle to vidí Jana, maminka osmiměsíčního Petra a dvouletého Davida.

 

„Péťa měl po narození zdravotní potíže. Měla jsem o něj hrozný strach, tak jsem jeho postýlku nedala do dětského pokoje, ale k nám do ložnice. Péťa se budil mnohokrát za noc, bylo to šílené k němu pořád vstávat – a tak jsem to většinou vyřešila tak, že jsem si ho vzala k nám do postele. V polospánku jsem ho nakrmila, pohladila, ukonejšila… bylo to mnohem pohodlnější. On si na to ale taky zvykl a teď už v postýlce vůbec neusne. Uspím ho vedle sebe, a když vytuhne, opatrně ho přemístím do jeho postýlky. Jen málokdy tam ale vydrží celou noc. Jakmile zjistí, že není máma na dosah, je zle.

Horší je, že na Petra začal žárlit David, který takováhle privilegia nikdy neměl, protože byl zdravý jak řípa a spal jako dřevo. Když v noci ucítím, že se mezi mě a Karla (manžela) cpe další tělíčko, nemám to srdce ho vyhnat. Když tam může být jedno dítě, tak tam může být i druhé, no ne? Vlastně se mi to docela líbí, mít ta mláďata kolem sebe, připadám si jako správná máma. Jenže by to chtělo větší postel, ta naše manželská nám už začíná být poněkud těsná. Někdy se Karel uprostřed noci odstěhuje a jde radši spát k Davidovi, který má už „dospělou“ postel. Když chceme provozovat nějakou erotiku (ne, že by to bylo moc často :o))), musíme zamknout, a i tak nás někdy v nejlepším vyruší zoufalý hlásek za dveřmi.“

 

Je to dilema. Když spí miminko už od porodu ve své vlastní postýlce, nemusí si pak na ni obtížně zvykat; pro maminku to ale znamená časté noční vstávání. Společné spaní může být krátkodobě pohodlnější, zaděláváme si tak ale na pozdější problémy. Většina odborníků doporučuje, že by dítě mělo trvale spát ve své vlastní postýlce přibližně od konce sedmého měsíce, nejpozději koncem prvního roku života.  Při pokusech v laboratoři pro výzkum spánku se prokázalo, že dítě spí tvrději, když je v postýlce samo. Má to prý dva důvody: Jednak pohyby rodičů, kteří se ve spaní převalují a tím dítě ruší, a pak také příliš vysoká teplota. Čím víc lidí spí pohromadě, tím víc „topí“ -  to vede k tomu, že pak všichni spí neklidně a povrchně.

 

Někteří rodiče odůvodňují svoji „postelovou toleranci“ nočními strachy svého dítěte. Myslí si, že když dítě ponechají napospas v jeho postýlce, noční děsy se ještě zhorší. Podle dětských psychologů je to ale právě naopak. Svoje obavy se nenaučíme překonat, pokud jim nikdy nebudeme vystaveni. Čím častěji zvládáme situaci, která nás děsí (třeba samotu), tím více se proti ní „otužujeme“ a zbavujeme se strachu.

Podle mých posledních zpráv uvažují Jana s Karlem o tom, že si nechají na zakázku vyrobit větší postel. Na pochybnosti a námitky odpovídají, že v některých kulturách je společné spaní rodičů a dětí do určitého věku běžné. K jejich mírně alternativnímu způsobu života by se to možná i hodilo... Tak uvidíme. Za rok nebo za dva se ozvu, jak se to u nich vyvíjí.

 

Také pouštíte „vetřelce“ do své postele, nebo je to u vás tabu?

Směla jste spát s rodiči, když jste byla malá?

Je podle vás společné spaní nevýchovné a nepohodlné, nebo naopak posiluje rodinnou soudržnost?

   
17.05.2007 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [58] Valošková Hana [*]

    Evikus: mě to připadá bezva a lituji,že moje 20 letá za námi už nechodí

    superkarma: 0 19.05.2007, 20:59:00
  2. avatar
    [57] Evikus [*]

    mindulinka: to ti připadá normální ve 20? no ale proti gustu....

    superkarma: 0 19.05.2007, 09:43:01
  3. [56] mindulinka [*]

    My jsme s našima měli každou sobotu rituál, že jsme si udělali snídani a já si k nim vlezla do postlele a to ještě ve dvaceti letech . A dneska, když jim udělám ranní přepadovku, tak jim tak klidně vlezu znova i se synem - prostě se všichni vrhnou na syna a lochtají ho a je to nádherný - a že by naši byli pedofilové?

    superkarma: 0 18.05.2007, 07:52:06
  4. avatar
    [54] Ladia [*]

    Taky jsme měli "vetřelce" ale nevadil nám Spali jsme si všichni tři v klidu a pohodě... až se začalo dítko moc roztahovat šupajdilo do své postele, bez slziček a bez řečí
    Každé dítko je prostě jiné, a rady odborníků jsou jen rady Ale taky jsem je kdysi hltala

    superkarma: 0 17.05.2007, 21:28:54
  5. [53] Valošková Hana [*]

    Mám tři dcery (20, 16, 6 ) První dvě spali ve své postýlce ale u nás v ložnici k nám chodili pomazlit a pak šupky do své.Ně kdy s pláčem .ale musely.Ta třetí, pořízená ve velmi zralém věku má privilegia.Do tří let ve své postýlce s námi v ložnici pak svůj pokoj se setrou,nejstarší zabrala naši ložnici mi se stěhovali do obýváku.Když je jí moc smutno může za námi(a bývá jí smutno alespon 1x za týden)a tatínek svojí princezně uvolní místečko a jde spát jinam.Dnes mě někdy mrzí ,že jsem nevzala pod křídla i ty starší,když byly tak malé.Maminky nikdy se to už nevrátí a může vás to mrzet.Ale nesmí se nic přehánět a stanovit určitá pravidle,aby tatínek nespal celý týden na vejminku

    superkarma: 0 17.05.2007, 21:18:06
  6. avatar
    [52] medved [*]

    at si to kazdy dela jak uzna za vhodne ono i kazde dite je jine ja jsem zastancem toho, ze dite ma spat ve svoji posteli a i kdyz dcera do i vic roka vstavala co dve az tri hodiny, tak jsem radsi z postele vstala, nakojila a vratila zpatky do postylky...byt obcas se stala nehoda a ja usnula a vratila ji, az kdyz jsem to zjistila...ale je to o preferencich...kdyz to nekomu prijde unavne a chce spat v pohodli, tak si tam dite necha...ale zase ja nehodlala riskovat, ze pak budeme s ditetem spat do xlet v posteli ted (dva roky) se chodi akorat rano pritulit a obcas tam jeste treba na hodku vytuhne

    ale jak rikam, kdo si chce nechat v posteli klidne i deset deti, je to jeho vec...nemyslim, ze je to nejak skodlive...druha vec je, nakolik to preferuje partner

    superkarma: 0 17.05.2007, 20:33:50
  7. [51] mindulinka [*]

    Syna jsem kojila ve dne v noci po dvou hodinách a v noci už jsem opravdu neměla sílu dávat ho do postýlky. A už vůbec ne,když začal sedět a postýlka se dávala dolů - záda to nevydržela. Kojila jsem do dvou let - odstavil se sám bez řevu - k druhým narozeninám dostál velkou postel se zábranama a velkou peřinu, povlečení s krtkem. Postel má vedle mé a v pohodě v ní spí. Může ke mně do postele, ale až ráno, až když svítí sluníčko - a funguje to . Pokud vím, tak většina odborníků doporučuje, aby dítě spalo s rodiči v jedné místnosti.

    superkarma: 0 17.05.2007, 20:25:03
  8. avatar
    [50] peguša [*]

    Lubar 17: Pravda při nemoci jsem si děti do ložnice brala, protože zvlášť ta starší mívá hned čtyřicítky horečky a musela být pod kontrolou, ale to bylo jen na pár dnů a spaly v manželově posteli (on dočasně v obýváku), ne s námi. Nestačily si zvyknout.

    superkarma: 0 17.05.2007, 20:16:42
  9. avatar
    [49] peguša [*]

    Naprosto souhlasím s tím, že postel je jediné místo, kde má člověk soukromí. Já si ho taky nedala vzít. Se starší dcerou byla pohoda, od pěti neděl spala celou noc. Ta mladší řvala několikrát za noc jako tur. Vydrželo jí to do tří let. Přesto jsem k ní raději vstávala, než abych si jí vzala do postele. On totiž argument, že děťátko často pláče, je jen výmluva pro pohodlnou maminku. Když byly mladší dva roky, stěhovala se ke starší do dětského pokoje. A jelikož, jak jsem psala výš, brečela až do tří let, běhala jsem třeba 8x za noc do vedlejší místnosti. Ale dnes mohoü s klidem říct, že se mi to vyplatilo. Holky přijdou jen o víkendu ráno, a to jen tehdy, když jsme my, dospěláci, vzhůru. Jinak nás nikdy nebudily a nebudí.
    Jedna kamarádka má kluka v posteli od narození (jsou mu 4), manžel spí v jiné místnosti a když jsem jí řekla, že nedělá dobře, prohlásila, že by to vypadalo, že prcka nemá ráda. To je tedy argument

    superkarma: 0 17.05.2007, 19:49:27
  10. avatar
    [48] Amálie [*]

    lilithheta: To jsi odvážná! Já bych ho nechtěla ani znát.

    superkarma: 0 17.05.2007, 13:58:58
  11. avatar
    [47] svetluszka [*]

    u nás..když to vemu od zdi spí...Viki, já, Toník a na kraji manžel.... ....dokonalá antikoncepce....

    superkarma: 0 17.05.2007, 13:21:19
  12. avatar
    [46] rek11 [*]

    Evikus: To mě taky napadlo ale neodvažovala jsem se to napsat

    superkarma: 0 17.05.2007, 12:31:33
  13. avatar
    [45] Evikus [*]

    rek11: aby tam nespal pak i s přítelkyní

    superkarma: 0 17.05.2007, 12:27:25
  14. avatar
    [44] rek11 [*]

    Evikus: no já bych řekla že až b ude mít ranní erekce mohlo by ho to přejít ne?

    superkarma: 0 17.05.2007, 12:24:31
  15. avatar
    [43] Evikus [*]

    lilithheta: tak to jsem zvědavá jestli tam bude spát až do 18 ti to nám pak napiš

    superkarma: 0 17.05.2007, 12:06:14
  16. avatar
    [42] lilithheta [*]

    Evikus: No právě, že si to nadrobila sama. Proto se proti něčemu takovému budu snažit bojot od počátku. Bráchovi to asi dost vadí, občas remcá, ale stávkovat se neodváží. Švagrová je takový generál, že ji poslouchá celé okolí.

    Amálie: Já bych ho chtěla mít týden na hlídání. Dělala bych na něm pokusy, co všechno snese

    superkarma: 0 17.05.2007, 11:55:30
  17. avatar
    [41] sanvean [*]

    Evikus: Ne, uklidila jsem to já a odnesla ji do postele, byla tuhá jak špalek :)

    superkarma: 0 17.05.2007, 11:44:28
  18. avatar
    [40] Evikus [*]

    sanvean: uklidila si to aspoň po sobě?

    superkarma: 0 17.05.2007, 11:29:50
  19. avatar
    [39] rek11 [*]

    Meander:

    superkarma: 0 17.05.2007, 11:02:38
  20. avatar
    [38] Meander [*]

    Ten příběh Jany je dokonale antikoncepční.

    superkarma: 0 17.05.2007, 11:00:29
  21. avatar
    [37] sanvean [*]

    Evikus: Já jednou sledovala se sestrou horror, když byla malá a naši byli pryč. Usnula na gauči, najednou vstala, poslepu udělala tři kroky, sedla na bobek, vyčůrala se, a zase se vrátila na pohovku. Já byla úplně v šoku, nedokázala jsem nic dělat

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:56:15
  22. avatar
    [36] Amálie [*]

    Gabi: Můj bratránek byl náměsíčný tak do 18-20 let. Teta spávala s otevřenými dveřmi do ložnice. Nezřídka se stávalo, že chtěl přelézt zábradlí na lodžii (bydleli v 8. patře). Pak dávala na dveře řetízek a už ji budilo jen rumplování dveřmi na balkon. Občas se ho podařilo i v tomto stavu probudit a vždy tvrdil, že šel na WC.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:55:07

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [35] sanvean [*]

    Gabi: To musel být ráno pohled :))

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:50:17
  2. avatar
    [34] Evikus [*]

    Gabi: to můj brácha se jednou vzbudil, (já a rodiče jsme byli ještě vzhůru, on šel spát dřív) a šel do kuchyně ke koši, že tam bude čůrat, mamka ho nasměrovala ven, tak šel do vany, takže tentokrát ho dovedla přímo na záchod. Ráno si samozřejmě nic nepamatoval

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:48:59
  3. avatar
    [33] závislá na čokoládě [*]

    Syn s námi spával asi do 8 měsíců, ale budil se často v noci, máme rekord 13 x za noc a to se fakt nedalo zvládat vstávat k němu. Je mazlící do dneška a těší se, že když je nemocný a má v noci atb nebo se budí kašlem, tak je v ložnici. Jinak chodí do naší postele jen o víkendu ráno na pomazlení

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:47:05
  4. avatar
    [32] Gabi [*]

    A to tady ještě nikdo neřešil "náměsíčnost" - já až do konce puberty cestovala po bytě a ustlala si třeba pod stolem či pod vánočním stromečkem

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:43:25
  5. avatar
    [31] Amálie [*]

    lilithheta: Fixace na matku jako hrom. Toho bych "chtěla" jednou potkat jako potenciálního partnera.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:41:37
  6. avatar
    [30] Gabi [*]

    lilithheta: tohle asi nebude problém společného spaní, ve čtrnácti letech je to naprosto neuvěřitelné

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:41:02
  7. avatar
    [29] rek11 [*]

    sanvean:

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:33:04
  8. avatar
    [28] Evikus [*]

    lilithheta: tohle si ale tvoje švagrová nadrobila sama nechápu že to nevadí tvému bratrovi a už vůbec mi to nepřipadá normální ve 14 letech

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:28:16
  9. avatar
    [27] sanvean [*]

    Když jsme se v mých čtyřech letech přestěhovali do nového bytu, bála jsem se v noci sama v pokoji, takže jsem rodiče chodila navštěvovat. Radost z toho neměli. Jednou jsem potmě zakopla a spadla do otevřeného kufru v obýváku. Pak mě to přešlo :))

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:14:28
  10. avatar
    [26] lilithheta [*]

    Jo, aby Jana a Karel nedopadli jako švagrová. Tomu jejímu potomkovi je už 14, ale noc probíhá tímto způsobem. On (potomek)a ona ulehnou do manželské postele (potomek nejde spát dokud matka taky nejde ulehnout), zatímco brácha jde spát k Dominikovi na válendu, pokud plánují sex, tak švagrová musí počkat, až potomek tvrdě usne - její přítomnost kontroluje i ve spánku - pak jde do druhého pokoje provozovat sex a pak se opět urychleně vrátí zpátky k synátorovi. Pokud by ji ráno nenašel spát vedle sebe, tak ztropí randál. ... Po této zkušenosti mi dítě nesmí do postele a hlasuji pro tu první rodinu.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:10:54
  11. avatar
    [25] rek11 [*]

    Jinak s mojí prvorozenou se nedalo spát ani v jedné ložnici.pořád sebou házela a kňučela a budila tím i muže,což je teda co říct.Nakonec jsme kapitulovali a rozdělili jsme spaní.U druhé už se to prostě neřešilo do tří měsíců v postýlce v ložnici a pak v pokojíčku.Od roku a půl té mladší mají palandu a nejdou spát jedna bez druhé.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:02:24
  12. avatar
    [24] Beruška1 [*]

    Dcera měla od malička svoji postýlku, sice vedle naší postele v ložnici, ale svoji. Když ji byl cca rok a půl, tak jsme ji přestěhovali do jejího pokojíčka na válendu a žádné problémy s tím neměla. Nikdy neexistovalo, aby spala s námi v posteli. Jenom ráno, když se probudila, tak se přišla pomazlit.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:02:08
  13. avatar
    [23] rek11 [*]

    Bella: Já děti mám a v mé posteli nemají co dělat!Takže se divit nebudu Choděj se přitulit v sedm ráno a tím to začíná i končí

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:58:16
  14. avatar
    [22] Evikus [*]

    Já si teda nepamatuju, že bych vůbec chodila k rodičům do postele, natož s nimi spala! Mě to nějak ani nechybělo pamatuju si, že jsme měli přísný zákaz chodit do ložnice bez klepání, jednou jsem to udělala a dostala jsem pěkně vynadáno. Ale chápu to, chtěli mít taky chvilku pro sebe. Nemůžu vědět jak to budu praktikovat až budu mít děti, ale myslím si, že nejoptimálnější je mít postýlku u sebe v ložnici dokud se kojí a pak jí nějak postupem času přesunout do pokoje. Já si nějak neumím představit dělit se o postel ještě s jednou "osobou"

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:56:17
  15. avatar
    [21] Gabi [*]

    Bóže, zase se dělá problém z něčeho, co problémem není - děti prostě v noci cestují. Ať si ti každý dělá, jak chce, hlavně ať to nevydává za jediný samospasitelný vzor Většina rodičů, co jim děti odrůstají, ví svoje: jednou i to sebemazlivější dítě z rodinné postele vypadne a už se nikdy nevrátí (a je to mnohem dřív, než s příchodem puberty)
    P.S.: Za mého dětství bylo bežné, že bylo málo postelí i místa a řešilo se spíš: "kolik nejvýše lidí se vejde do jedné postele".

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:51:34
  16. avatar
    [18] Lubar [*]

    Taky jsme měli zásadu, že dítě do postele ne ... jenže pak párkrát bylo v noci při nemoci fakt zle, bylo třeba ho fakt intenzivně hlídat a přeci jen - mít ho mezi námi, byli jsme oba klidnější ... teď, ve dvou a půl letech spí sám, ale jak přijde nemoc, hned je u nás ... a v tu chvíli jeden z nás dvou odchází k němu do pokojíčku, aby se aspoň jeden vyspal ...
    a každé ráno přijde kolem půl sedmé na mlíčko a v posteli zůstává (a usíná) až tak do půl osmé ...

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:49:35
  17. avatar
    [17] femme [*]

    ani jedno z našich dětí s námi nespalo v posteli a dobře jsme udělali dcera mé kolegyně spala s rodiči v posteli do svých 13let

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:49:08
  18. avatar
    [16] Amálie [*]

    S našima v posteli jsme nespali. Měli jsme v ložnici postýlku a v roce jsme šupajdili do svého pokojíčku. Máma nás v posteli prostě nesnesla a k tátovi se chodilo tajně v neděli ráno. A vzpomínám si, že babička nás v posteli vyžadovala a nám se moc nechtělo. Ona byla muchlací a to my nesnášeli. Všechna vnoučata do jednoho. Zatímco s dědou, to bylo něco jiného. Vyprávěl stejně hezky, jako babča, ale nedusil nás muchlováním a objetími. O to víc jsme se k němu tulit chodili.


    Nejraději spím sama na letišti, mám klid a prostor. Ani dnes nemám ráda typy chlapů, kteří se musí mačkat tělo na tělo každou noc.

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:39:54
  19. avatar
    [15] malenina [*]

    Ono se to krásně mluví, dítě v posteli nikdy, ale praxe bývá odlišná. Pokud se vám dítko budí několikrát za noc, pláče a vy se chcete vyspat, většinou nic jiného nezbývá. Synátor sice usínal ve své postýlce, ale často se budil. Takže jsem ho vzala k sobě do postele. To bylo pro mě to nejpohodlnější řešení. Mně to nijak zvlášť ani nevadilo. Když už měl velkou postel v pokojíčku, stávalo se, že někdy kolem 4-5 hodiny ranní přicupital za mnou do ložnice. Tak to šlo asi do 5 let jeho věku. Potom jako když utne začal spát celou noc ve svém. Nemyslím, že jen jedna varianta je správná. Přece záleží na nás jak nám to vyhovuje

    superkarma: 0 17.05.2007, 09:32:57
  20. avatar
    [14] Bella [*]

    Miluji řeči typu: Až já budu mít potomka, bude to tak a tak. Abyste se milé dámy nedivily, co všechno bude jinak.

    superkarma: 0 17.05.2007, 08:48:45
  21. [13] Radka JS [*]

    Tak já to nechápu... My jsme nikdy s rodiči nespali... A i já plánuju, že s námi naše prvorozené nebude spát.. Proč taky...
    Chci si nechat svoje soukromí a to by manželská postel měla být i do budoucna! Nikdy jsme si totiž nedovolili do "cizí-rodičovské" postele jít spát, protože byla jejich!

    superkarma: 0 17.05.2007, 08:36:21
  22. avatar
    [10] Kremzina [*]

    A ještě dodám, první, co jsem své dítě naučila, když začalo lézt, jak bezpečně slézt z postle, sedačky, gauče, aby prostě nešla po hlavě.
    A sex se přece dá dělet i jinde než v posteli v ložnici

    superkarma: 0 17.05.2007, 08:12:32
  23. avatar
    [9] Kremzina [*]

    Jó taky jsem měla před porodem představu, jak dítě do postele NIKDy a jak si tam budeme s manželem užívat...ha ha ha.
    Ono když se pokoušíte několikrát za noc dítě uklidnit, tak nakonec myslím vyměkne každý. Mojí vždycky stačilo to teplé lidské tělo poblíž nebo chytit za ruku. Omlouvala jsem ji těžkým porodem Trvalo to do jejích 2 let, kdy moje největší touha byla konečně jednou spát celou noc. Ona nikdy neprořvala celou noc, ale prostě se budila. Takhle jsem měla u postele nějaké pití, 2x cucla a spala dál.
    A pro Kotě, dala jsem spát v 8, něco jí přečetla nebo popovídala, ona usnula a já šla za manželem do obýváku. No problem. Měli jsme postel 2x2 m

    superkarma: 0 17.05.2007, 08:08:32
  24. avatar
    [8] Lesana [*]

    Hmmm, tak moje děti se mnou spaly v posteli už od porodnice - nejstarší holku mi strčily sestry do postele, abych se aspoň chvíli vyspala KDyž si představím, že bych měla pětkrát, šestrkát vstávat za noc na kojení, určitě by mě to zabilo - takhle jsem jenom v polospánku přehazovala od prsa k prsu. Jinak já dítě dávala spát tak, že jsem ho uspala (ať už jsem ležela v posteli vedle něj, nebo u mne v náručí), a pak odložila do postele a šla si po svém. Z jedné strany zeď, ze druhé strany zeď, ze třetí strany postýlka s odmontovanou bočnicí a jenom krátká strana u nohou byla volná. Děti spadly s postele jednou, a to z blbosti - nejstarší holce bylo asi půl roku, když se v noci potají učila z postele slézat a vylézat Z postele se nejstarší holka odstěhovala v asi třičtvrtě roce, prostřední se u nás přestalo líbit ještě v šestinedělí (pak se v asi třičtvrtě roce vrátila) no a nejmladší kluk taky s námi v posteli moc spát nechtěl, nevím už přesně, ale vydržel jenom první dva-tři-čtyři měsíce, pak jsem vždycky u kojení s ním usnula, on mě pak probudil a dožadoval se přenesení

    superkarma: 0 17.05.2007, 07:25:28
  25. avatar
    [7] liva99 [*]

    No tak já patřím mezi ty nechutné a slizké matky, nebylo jiného zbytí, spala s náma až do cca 13 měsíců. Střídavě jsme dávali postýlku hned z té strany, pak z druhé, taky do kouta, zrušili jsme bočnici, aby se vlastně vytvořilo jedno velké letiště a ani tam nechtěla být... Pak jako když lusknu prsty - najednou začala brát postýlku jako své útočiště a máme vyhráno. Občas se v noci přikulí ke mně, tak ju zase "odžduchám"...
    A pro Kotě: ano, byly doby, že jsem chodila spát ve 20:00 s malou a ani mi to nevadilo, byla jsem tak strhaná, že jsem milovala každou chvilku spánku navíc... Později jsem ji šla uspat - takže jsem taky vlastně šla spát s ní - a hned jak usnula jsem prchla, buď to vyšlo nebo ne :o)

    superkarma: 0 17.05.2007, 06:45:56
  26. avatar
    [6] fructia [*]

    Jestli budu mít někdy dítě, do naší postele mi smí jen omezeně. V ložnici se budou dít jiné věci

    superkarma: 0 17.05.2007, 06:20:42
  27. [5] Rikina [*]

    *Kotě*: to mě by taky zajímalo. Například mí rodiče pracovali na směny, tudíž často spali ve dne, zatímco v noci nebyli přítomni, takže ani má sestra, ani já jsme dost dobře s nimi spávat v jedné posteli nemohly. Což, uznávám, je extrém, dnes asi méně častý než tenkrát. Nicméně mí potomci spali rovněž od začátku ve své postýlce, a nikoho ani nenapadlo, že by to mělo být jinak. Stejně tak potomci mých kamarádek, a marně vzpomínám, jestli vůbec znám někoho, kdo by takhle společné spaní praktikoval.

    superkarma: 0 17.05.2007, 02:00:27
  28. avatar
    [4] *Kotě* [*]

    Mimochodem, já vždycky přemýšlím nad tím, jak to ty maminky, co s nimi dítě spí v posteli, vlastně technicky dělají. Moje dítě chodí spát v osm hodin. To bych si jako do té postele měla lehnout k němu a chodit taky v osm? Nebo ho dát do velké postele samotného? Fakt by mě zajímalo, jak se to řeší.

    superkarma: 0 17.05.2007, 01:38:44
  29. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    Můj postoj je stejný jako u první maminky z článku. Syn s námi v posteli nespí a nikdy nespal. Od narození je ve své postýlce, prvních osm měsíců jsme ji měli v ložnici, od té doby je ve svém pokojíku. Vzít si ho k sobě do postele mě prostě nikdy ani nenapadlo a on po tom taky zjevně netouží. Někdy se ráno přijde na chvilku schovat k mámě "pod peřinku", chvíli si spolu čteme nebo povídáme, ale to je všechno. Že by snad kvůli tomu neměl dost mateřské lásky a blízkého kontaktu se mnou, to si vzhledem k tomu, že jsem ho mimo jiné prvního půl roku života prakticky pořád nosila v šátku, fakt nemyslím.

    superkarma: 0 17.05.2007, 01:36:49
  30. avatar
    [2] Vivian [*]

    Já jsem s rodiči nespala a ani si nepamatuju, že bych o to stála :-)

    superkarma: 0 17.05.2007, 00:50:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme