Svátky vánoční by měly být dny pohody a klidu. Někdy si však osud usmyslí své. Můžete se potom snažit sebevíc, ale klid ani pohodu jednoduše nenastolíte. Ono je někdy lepší se v tomto případě nesnažit vůbec a věci nechat plynout tak nějak spontánně. Když nebudete křečovitě usilovat o nastolení pohodové atmosféry, možná toho zachráníte víc. Takové ponaučení si alespoň někteří odnesli z dob dávno minulých. Podělte se s námi o své vánoční trapasy a můžete vyhrát. Inspirujte se následujícím příběhem.

Když se celý den opravdu nic nedaří, ještě se to dá přehlédnout. Jenže když se opravdu nic nedaří zrovna v tak sváteční den, jakým bezesporu 24. prosinec je, dokáže to člověka přivést k šílenství. Zatímco rodiče zběsile hledali dárky, které kamsi před několika dny schovali, vyrazili jsme se čtyřletou sestrou k řece. Kapříky tuze oplakala. Tolik naléhala na jejich záchranu před paličkou, až drazí rodičové obměkli a dovolili alespoň jednoho vrátit zpět přírodě. U té části řeky, kde nebyl žádný led, jsme pětikilového kapříka radostně vypustily do vody. V srdcích se nám rozlil hřejivý pocit, že jsme zachránily jednu dušičku a že je nám kapřík určitě vděčný. Ten slastný pocit by vydržel až do večera, jenže to by nesměl onen kapr o pár minut později plavat u hladiny bříškem vzhůru…
 
Večer plně srozuměni o mimořádnosti této sváteční večeře a poučeni o pravidlech slušného stolování zasedáme k nazdobené tabuli. S cukajícími koutky se snažíme se svých tvářích vyloudit vážné, intelektuální, leč přívětivé výrazy. S pozdvihnutou sklenkou čekáme na další srdceryvný proslov rodičů, kteří se kvůli velkému počtu přísedících museli posadit na kancelářské židle na kolečkách. „A věřím, že příští Ježíšek bude o něco bohatší,“ zaznělo nakonec, načež se čtyřletá sestřička zamyslela a vážně praví: „A mami, jak víš, že je Ježíšek chudej? Tak jste mu na ty dárky měli půjčit.“

Odpovědi se nedočkala, a tak jen posmutněle upila ze své skleničky ovocnou šťávu na přípitek. Avšak nemotorné dětské ručičky zvrhly sklenku, jejíž obsah skončil v talíři s rybí polévkou, na stůl. Z druhého konce stolu již vyrazila na pomoc pohotová matka. Odstrkujíc se nohama od země na své kolečkové židli baletila jídelnou. „Od štědrovečerní večeře se přece nevstává,“ vysvětlila své počínání. Tu vzala ze stolu ovocno-rybí polévku, tam zase vyrazila ke kuchyňské lince pro čistý talíř, hadr na stůl a novou ovocnou šťávu, aby se s tím vším vrátila zpět ke stolu a znovu „zaparkovala“ na své místo.

Večeře pokračuje poklidně jen do chvíle, kdy hlava rodiny začne brunátnět a chroptět, z čehož poznáváme, že se opravdu vyplatí dát si pozor na kosti. Bleskově mu na pomoc vyrazí oddaná manželka na své „rychložidli“. Pohotově bere cestou kolem lednice zelí a podává mu celou sklenici s krajícem chleba. To naštěstí zabralo, ale udržet i vážnou tvář a pozdržet se vtipných poznámek už tak snadné není.

Po večeři rodiče mizí ve vedlejším pokoji, z něhož se za chvíli ozve jemné zacinkání. Vtrhneme ke stromečku. A za světla prskavek naše zraky padnou na matčinu sežehnutou ofinu. Že neuhodnu, kdo to zapaloval, pomyslím si. Prskavky dohořívají, roztavená čokoláda ze stromečku vytváří na balicím papíře decentní surrealismus a děda olíznutými prsty nenápadně hasí doutnající řetěz.

„Hlavně pozor na papíry, opatrně a netrhat, to se ještě udá,“ naléhá každoročně babička. Podle tradice začíná rozdávat dárky nejmladší. A protože sestřička ještě neumí číst, má k tomu asistenta. Jenže i jeho úkol je nelehký. Kam nasměrovat dítko, které má v ruce balíček se jménem Věra, v případě, že tímto jménem se může chlubit babička, matka i nejstarší dcera? Po chvíli dohadů je pravý majitel dárku nalezen. Skoro by to vypadalo, že se ke svému majiteli dostanou všechny dárky. Kdyby… Kdyby se nesešel někdo, kdo neumí dobře psát, s někým, kdo neumí pořádně číst.

„Hmmm,“ radoval se dědeček, „takový velký balíček.“ Radost ve tváři vystřídal úlek a výraz úplné bezradnosti. „Jste se zbláznili?“ zeptal se docela vážně a z hromádky balicího papíru vytahoval velkou uzenou hovězí kost. Chvíli trvalo, než se dárce vzpamatoval, aby vysvětlil, že Ježíšek nezapomněl ani na rodinného mazlíčka. Bylo snadné si Delu s dědou splést.

Inu, vskutku veselé Vánoce.

Soutěž pro vás!

Máte v zásobě podobný zážitek? Vzpomínáte si na nějakou veselou vánoční historku nebo vánoční trapas? Podělte se s ostatními, odměníme vás.

Své soutěžní příspěvky vkládejte do diskuze pod článkem do nedělní půlnoci. Autorka nejzábavnějšího příběhu od nás dostane sprchový gel a kuličkový deodorant značky Fa a dětský bylinný čaj Baby Tea od Teekanne.

Ale pozor! Vítěze si budete moci zvolit samy. Z došlých příběhů nominujeme několik nejvtipnějších, které zveřejníme. O absolutní vítězce budete nakonec rozhodovat vy svými hlasy.


 

Reklama