Cestování

Vesele, jen vesele, jedem MHD, přátelé!

Naše kokří slečna Baruška měla svého času oblíbenou hračku. Chechtací pytlík. Byl to takový barevný skříteček z filcu a na sebemenší dotyk reagoval šíleným chichotáním, které bylo hlasově v rozmezí někde mezi Včelkou Májou a Méďou Béďou. Nosila ho pořád v tlamičce, v noci s ním spala v pelíšku a když baštila, mělo ho položený vedle misky. Na rozdíl od plyšáků, které vždy podrobila důkladné destrukci,  chechtací pytlík opatrovala s něžnou péčí a nezkřivila mu ani vlásek. Možná jí připadalo, že je živý, nevím.

Jednou ráno jsem se chystala na procházku a ve výtahu jsem zjistila, že si Barunka nese svůj poklad. Jelikož bylo venku po dešti a nechtěla jsem, aby se jí hračka umazala, vzala jsem pytlík pod svou ochranu a zastrčila ho do kapsy u kabátu. Když se moje zlatíčko hezky vyběhalo a vyřádilo, putovalo domů a já jsem juchala na MHD.

Čekala mě cesta do zaměstnání patřičně narvaným autobusem. Vždycky jsem si dělala marné naděje, že tentokrát přijede autobus o něco prázdnější. Nikdy se mi to nevyplnilo a já jsem se musela vecpat mezi důkladně naskládané sardinky. No nic, hlavně, že jedu, utěšovala jsem se i tentokrát.

Pozorovala jsem naštvané, otrávené, ospalé, unuděné a ustarané obličeje spolupasažérů a napadlo mě, jak asi působím já na ně. Fakt je, že ranní cesty do práce nejsou pro většinu z nás příjemnou kratochvílí a asi by se sotva našel někdo, kdo by nadšeně hýkal: „Miluju cesty narvaným autobusem. Božínku, jenom těch lidí, co tam je! A všichni se vejdou, i když to vypadá, že se dovnitř nevmáčkne ani noha.“
Pro většinu z nás jsou tyto cesty utrpením a možná že se najdou i jedinci, kteří si myslí, že mu to ostatní dělají schválně a proč radši nejsou doma v posteli.

Tak to probíhalo i toto ráno. Všechno bylo, jak má být, lidi patřičně naštvaní a otrávení….až náhle autobus prudce zabrzdil na červenou. Sardinky se hromadně nahnuly vpřed a zase vzad, zahudrovaly a zase nasadily svoje universální výrazy na cestu MHD. To vše se odehrálo v jedné pikosekundě.
Ale tentokrát se stalo ještě něco navíc. Jak jsem narazila bokem do sedačky, probudil se k životu zapomenutý chechtací pytlík v mé kapse. A zcela bezostyšně a na plné pecky spustil: „chachachichííííííchchochoóóóhehehehehééééé….“ Krve by se ve mně nedořezal.

Nenápadně jsem se rozhlédla kolem sebe. Sardinky v mém nejbližším okolí měly tik v koutcích úst, ale nechtěly se dobrovolně vzdát svých výrazů, vhodných pro cestování. Naštěstí jsem byla vyloučena jako pachatel, protože se opravdu nedalo identifikovat, od koho ty skřeky vycházejí. Pytlík se vyčerpal a uklidnil a já jsem si oddychla. Netroufla jsem si zaštrachat v kapse o to zlobidlo vyndat, protože to za prvé v tom návalu nebylo ani možné a za druhé jsem měla strach, že ve chvíli, kdy tu hračku vezmu do ruky, spustí opět svůj ďábelský chichot.

Vyřešil to za mě řidič, který opět prudce zabrzdil – tentokrát na zastávce. Sardinky se počaly rozlepovat, část jich odpadávala ven ze dveří a místo nich se do útrob autobusu rvaly další, které se umně vmačkávaly do vzniklých volných prostor. Celý tento proces byl podbarven úděsným – chachachacháááhehehehéééé….
Slabší povahy podlehly svým cukajícím koutkům a začaly se nesměle usmívat. I já. Nešlo to vydržet. Opravdu. Autobus se rozjel, opět jsem narazila do sedačky a opět se ozvalo ono známé šílené řehtání. Tentokrát se okruh usmívajících rozšířil o něco dál ode mne a já jsem s údivem zjistila, že ty sardinky jsou docela sympatičtí živočichové.

Než jsem dojela do cílové zastávky, proces rozjíždění a zastavování se opakoval ještě několikrát a v našem milém dopravním prostředku vládla příjemná, uvolněná atmosféra.
Lidé už se neusmívali, ale řehtali na celé kolo. Chechtací pytlík si nás všechny dokonale podmanil. Nejvíc se smály děti, ale pozadu nebyli ani ostatní.
Smála se původně nepřístupná dáma vedle mě, smál se starý dědoušek, který jel asi k lékaři, seriózně vyhlížející pán ve středních letech se řehtal na celé kolo, až mu v očích stály slzy a nevydržela ani maminka, peskující své dítko. Dokonce i řidič měl pusu od ucha k uchu a myslím, že když zjistil, co způsobuje jeho brždění a rozjíždění, tak zastavoval i tam, kde nemusel.

Na konečné u metra se možná nikomu nechtělo vystupovat. Všichni po sobě spiklenecky pomrkávali, protože nikdo nevěděl, kdo je strůjcem té povedené taškařice. A tak jsem ještě naposledy bouchla do své kapsy a všem na rozloučenou zahrála poslední: chachachááááhihihííííchochochoóó….

A ten den mi bylo veselo, všechno se mi dařilo a věřím, že podobně na tom byli i všichni moji spolucestující. A tak mě napadá, že to celé občas zopakuji. Protože smích a dobrá nálada nic nestojí a přitom to lidem udělá tak dobře.  

   
23.05.2003 - Zahraničí - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [28] Ťapina [*]

    To muselo být úchvatné

    superkarma: 0 01.12.2003, 22:47:48
  2. avatar
    [27] Simba [*]

    Moc jsem se nasmála i teď, a to už jsem ten článek na jaře četla.

    superkarma: 0 24.11.2003, 13:22:04
  3. avatar
    [26] Hanela [*]

    Merylkoooo...

    superkarma: 0 27.05.2003, 15:12:32
  4. avatar
    [25] Saturninka [*]

    Heeeeeeej, Merylkooooo - taky ho máme - je to UPÍR a směje se hlubokým, zlým a strašlivýýýýýýýýým hlasem. Kupovali jsme jich před 5ti lety před Vánoci hned několik různých, upírka jsme nadělili synkovi. Ale té srandy, co jsme si s mým užili, když jsme je v tescu zakoupili a pak jen tak mimoděk ve frontách u různých pokladen, kde byli všichni naštvaní a pánové se tvářili jako bohové pomsty, když jejich drahé polovičky odbíhaly ještě pro to a tuhleto... a my si jen tak letmo ťukli do igelitky, kde trůnily naše chichotavé poklady... Přesně ty nesměle cukající koutky a sem tam i dokonce vyceněný chrup... a mnohem lepší nálada !

    superkarma: 0 26.05.2003, 20:28:49
  5. avatar
    [24] Léthé [*]

    ...hele Merylko.Kvůli tobě si vážně pořídím ten chechtací pytel a zkusím se jednou projet MHD ..jen doufám,že bude stejně narváno

    superkarma: 0 23.05.2003, 23:34:11
  6. avatar
    [20] muflonka [*]

    superkarma: 0 23.05.2003, 14:24:08
  7. avatar
    [19] Kájina [*]

    superkarma: 0 23.05.2003, 13:10:25
  8. avatar
    [18] bobatko [*]

    taková spolucestující by se občas šikla

    superkarma: 0 23.05.2003, 12:12:24
  9. avatar
    [16] mirrea [*]

    meryl: a jezdíš taklhe častěji? A kterým že to autobusem?

    superkarma: 0 23.05.2003, 12:06:09
  10. avatar
    [15] manki [*]

    I já se skěle pobavila a ještě teď mně tečou, díky za pobavení

    superkarma: 0 23.05.2003, 11:55:54
  11. avatar
    [14] Aja [*]

    Merylko, projdi všechna auditka...těch historek jsi popsala hafo a určitě by stálo za to je taky rozvést...

    superkarma: 0 23.05.2003, 11:10:29
  12. avatar
    [13] medved [*]

    tecou mi slzy...smichy

    superkarma: 0 23.05.2003, 10:57:38
  13. avatar
    [12] Wiki [*]


    Sqelyyyyyy

    superkarma: 0 23.05.2003, 10:18:31
  14. avatar
    [11] Elostris [*]

    superkarma: 0 23.05.2003, 09:49:18
  15. avatar
    [8] Lhasa [*]

    Merylkóóó

    superkarma: 0 23.05.2003, 09:05:56
  16. avatar
    [6] koule [*]

    Maryl super taky se tu , sacek mame doma. Mala ho kdysi davno nasla v trolejbusu a uz nam zustal.

    superkarma: 0 23.05.2003, 08:32:05
  17. avatar
    [4] Landriel [*]

    Meryl: super, fakt to úplně vidím před sebou.

    superkarma: 0 23.05.2003, 07:12:57
  18. avatar
    [1] Věrka [*]

    Směju se i já.Super článek.

    superkarma: 0 23.05.2003, 01:47:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme