Čtenářka Dessy s chutí odpověděla na dnešní otázky k tématu a pak popsala chování jednoho „autobusáka“, který měl očividně nějaké osobní problémy. Děkuji Vám Dessy za Váš příspěvek. Máte pravdu, usmíval jsem se u čtení, ale zároveň mi z jeho chování je tak nějak vnitřně ouzko.

  Mně se tak líbí pomocné otázky dnešního tématu, že na ně s radostí odpovím!

1. Daří se vám být slušná? - postupem času, zkušenostmi a zrajícím věkem, docela ano!  A přináší mi to i uspokojení a  radost
2. Neplete se někdy slušnost s poslušností? - plete, ale tato poslušnost se dá nazvat spíš výstižněji blbostí
3. Mají to grázlové v životě jednodušší? - nepochybně, jen se podívejte kolem sebe (nebo tento týden neříkám ani na co), ale mé chování ani vidina lehčího života už nezmění
4. Máte ve svém okolí někoho, kdo by mohl být kladným, nebo negativním příkladem pro všechny? - věříte tomu že ano? a kdyby byla dokonalost, nebála bych se to tak nazvat. Žel bohu, negativních znám víc...
5.Opravdu člověk se slušností nejdál dojde? - tím si jista zdaleka nejsem, ale každá nepoctivost dříve či později praskne, čím déle, tím hůře
6.Chybí vám ve společnosti slušnost? - no aby! chybí všude, ve společnosti, televizi, na ulici, i doma - všeobecně - není asi v kurzu
7. Co vás napadá, když se řekne slovo SLUŠNOST? - normální lidské chování s úctou a tolerancí, jsme si totiž všichni rovni

8. Člověk míní,  lidé mění - jéjej, celý život !!!

A k věci, jenže nechci být vážná, ukážu vám slušnost z veselejší stránky:

Žili jsme dlouhou dobu u Prahy.

Jedno ráno jsem jela do Bohnic na Odru - což je nákupní středisko, kde jsem pracovala.

Vezla mne dcera autem, na „můj“ autobus MHD,  vesele jsme švitořily a já měla príma náladu a když mám príma náladu, pusu nezavřu, takže jsme vedly tu družnou debatu, ve které jsem celou cestu mlela jen já a já a já... a to až chvíle než jsem koukla na hodinky!

Ztuhla jsem.

Jéžiši, vždyť přijdu pozdě, rychle jsem na to upozornila dceru a jely jsme už bez legrácek a rychleji.

Na „své“ stanici jsem vyskočila  z auta jako ladná srnka a čekala na autobus. Dlouho, předlouho...

Ale to je přece v Praze normální, jízdní řády jsou na to, aby na zastávce něco viselo, přece tam nebude prázdná tabule!

Po několika autobusech, které mi byly k ničemu, přijela kýžená 187.

Huráááá, ta tam jede.

Jo, jede, ale jen ráno a právě udeřila osudná hodina, kdy tu končí a pak jede do vozovny v Kobylisích, což jsem ale já, nešťastnice nešťastná,  nevěděla. Řidič mne ale klidně nechal nastoupit a teprve když vyrazil ze zastávky rychlostí  třista z místa, zjistila jsem, že tam trůním sama!

A teď to začalo!

          Řidič: „nevím, co sem lezete, když tu končím!“

         Já: „omlouvám se (přidala jsem úsměv), myslela jsem, že jedete dál, jezdívám tímto autobusem.“

         Řidič: „jo, ale ráno a vidíte, že jste tu  sama!“

Já: „to jsem už zjistila, až vy jste vyjel, proč jste mne neupozornil, abych nenastupovala, viděl jste mne přece nastupovat!“

Řidič: „co bych Vám měl říkat, když mi sem lezete...“

Já: „no dobře a zastavíte mi tedy někde, nebo mne chcete odvézt až do vozovny?“

Řidič: „co bych zastavoval, když jste úplně v pohodě?“ (to jsem fakt nepochopila, asi jsem měla hystericky řvát a svíjet se s pěnou u pusy!)

Já: „ale já nejsem v pohodě, docela spěchám, jen neumím vystoupit za jízdy zavřenými dveřmi...“

Chvíle ticha, kdy jsem nevěděla, co si mám myslet a co vlastně bude dál, uháněli jsme jak to v rámci možností jen šlo...rychlá záchranka je šnek!

Pak přibrzdil tak „jemně“, až jsem přeběhla celý autobus a zahřímal!
„Vystupte nebo....!!!“ (nebo vás zavezu na pole a znásilním, zabiju a zahrabu???)

Stále mne neopouštěla dobrá ranní nálada, ale na něho jsem tedy už vztek měla. Já přece nemohu za to, že ho doma naštvala manželka nebo co jiného veselého ho tak vyčerpalo, že na nějakou slušnost už neměl sil.

Když tak „decentně“ zastavil, vyskočila jsem třemi skoky ven a rozloučila se slovy:

„Tak a  teď už bude den bez vady, srážku s blbcem jsem si už odbyla“.

A metla jsem co mi vratké nohy stačily, protože kdyby šlo vraždit pohledem, tak tento článek nepíšu :-(( 

Krásný slušný den (aspoň jeden, prosím) pro všechny přeje upřímně

Dessy
Text nebyl redakčně upraven


Věříte, že se slušností nejdál dojdete?

  • Daří se vám být slušná?
  • Neplete se někdy slušnost s poslušností?
  • Mají to grázlové v životě jednodušší?
  • Máte ve svém okolí někoho, kdo by mohl být kladným, nebo negativním příkladem pro všechny?
  • Opravdu člověk se slušností nejdál dojde?
  • Chybí vám ve společnosti slušnost?
  • Co vás napadá, když se řekne slovo SLUŠNOST?

Pište vše, co vás k tématu dne napadne na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Já jednu z vás, co mi dnes k tématu přispěje, v 16 hodin vyberu a pošlu jí krásnou květinu.

Reklama