V nouzi poznáš přítele, anebo také za dobrotu na žebrotu. Tak by se dal ve dvou větách shrnout příspěvek od čtenářky Věrulinky.

Zdravím a přeji krásný den.
Po celou dobu, co zde bydlíme, a to je již více jak 4 roky, vždy byl manžel sousedce nápomocen s autem, včetně nákupů, které pro ni dělal i sám jí nakupoval, podle napsaného seznamu, ač je o 14 let starší. 

Kdykoliv, cokoliv potřebovala, jelikož její manžel bývá od pondělí do pátku mimo domov, vždy nasedl a jel s ní do nemocnice, s jejich dcerou do nemocnice a ne jednou. Veškeré nákupy, objezdil s ní úřady, kde bylo prostě třeba, až se jednoho dne nazval jejím osobním taxikářem.

Když byla po operaci, já jí chodila oblékat ponožky, ke kterým se nezvládla ohnout, ač jsem sama invalidní. Ale jsme přece sousedé a ti si mají v nouzi pomáhat.
Zavolala, že ji bolí v krku, zda by jí manžel nedojel do lékárny, máme to do města 8 km. Jasně, už jedu.

Za tu dobu, co se navolala, zda nejede manžel do města, ač nejel, vše jsme doma měli, nasedl a dojel jí pro vše.

Až přišel den, kdy jsem já byla v nouzi, sice auto v garáži, ale nemám řidičák a místní doprava je spíše ne - doprava.

Manžela sanitka odvezla a já volám sousedce, co se stalo. Přijď na kafe a neplač, a nepotřebuješ něco koupit, manžel jede nakoupit. Jediné, co mi napadlo v mém rozpoložení, aby mi koupil chleba, vše ostatní mám doma. Přijdu, až obstarám naše slepičky a holoubky.

Díky našim miláčkům jsem se trochu zklidnila a šla k sousedce, která mi hned mezi dveřmi hlásila, jak je jejímu manželovi špatně. Má vysokou horečku. Fakt, odpovídám, chudák, a ještě jel na nákup.

Přijdu dovnitř a její manžel sedí u televize, na první pohled jsem žádné známky vysoké horečky neviděla.

Ptám se ho, doufám, že máš neschopenku, s horečkou jezdit přece nemůžeš, jezdí jako TIR. Ne, nemám, mám dovolenou do pondělí. Tak to jo, odpovídám, to se z toho dostaneš, to se vyležíš. Ale stále mi vrtala hlavou jeho údajná horečka, ale mlčela jsem.

Najednou vstal z křesla a hlásil u sporáku, kdy že už bude vařeno, jak se těší na vepřo, knedlo, zelo. A bylo mně jasné, že to byla jenom  pouhá výmluva, dopředu připravena, kdybych náhodou ho prosila o odvoz do nemocnice za manželem.

Ale sousedka, nezapomněla mi poradit, jak bych se do nemocnice dostala. Ráno pojedeš školním autobusem, ve městě počkáš půl hodiny na přestup a pojedeš do Kutné Hory, a zpátky nějak přijdeš k večeru. Zkrátka a dobře, byl by to býval výlet na celý den, který bych opravdu těžko zvládala, díky mé invaliditě.

Po pravdě, mně se udělalo až špatně a můj pláč byl dvojnásobný, protože nejen že jsem očekávala od něj nabídku, i když ihned v ten den bych tam stejně nejela, to nemělo opravdu cenu, ale určitě bych nabídku přijala později.

Raději jsem se rozloučila a odešla domů, kde jsem sama se sebou meditovala, zda je to vůbec možné, jak se dokážou přátelé otočit zády.
No nic, řekla jsem si, a šla jsem za kamarádem na druhý konec vesnice, u kterého jsem věděla, že mě nenechá ve štychu. Také ne, denně čekal na můj telefon a hned jsme jeli za manželem, jak mi bylo dovoleno lékařem.

Manžel se vrátil z nemocnice, vše jsem mu vyprávěla, jak se mnou sousedi vyběhli. Byl v šoku a také má sousedka smůlu, když manžel jede do města, už na ni netroubí s dotazem, zda něco potřebuje koupit.
Ovšem sousedka evidentně nezná mezí a už několikrát volala, zda nepojede nakoupit, že potřebuje to, či ono. Rázná odpověď od nás obou zní, ne, nepojede, ač třeba za dvě hodiny jede do města. Nevím, dojde jí to, proč asi?

Je to smutné, nikdy by mě nenapadlo, že takto se ke mně zachovají, vždyť naše přátelství jsem považovala za upřímné, ale spletla jsem se.

Prostě v nouzi poznáš přítele, nejen, že se to říká, ona je to skutečná pravda a jejich bezohlednost mě opravdu překvapila.
A já došla k názoru, pomáhejme jenom tomu, kdo pomůže tobě, ale jak to máme vědět dopředu, že?

Zdraví Věrulinka

pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Věrulinko, jako by zkoušeli, co všechno vydržíte. Já bych se s nimi normálně bavila, jednou jsou to sousedé, ale rozhodně už bych jim „poskoka“ nedělala. Třeba jim to docvakne, a když ne, k životu je nepotřebujete. I když vím, že to muselo zamrzet.
Pěkné dny Tobě i manželovi.
Saša

Téma dnešního dne: Bezohlednost

  • Setkáváte se ve svém okolí s bezohledností?
  • Byl někdo bezohledný vůči vám samotným?
  • Byla jste i Vy sama někdy bezohledná?
    (a pak jste toho třeba litovala)
  • Napište nám nějaký příběh, který se vás dotkl.
  • Myslíte, že bezohledné chování společnosti je v dnešní době větší, než dejme tomu, v době našich babiček?
  • Co považujete za největší lidskou bezohlednost?
    Vůči komu? Vůči čemu?

Jsou to jen záchytné body, o bezohlednosti můžete psát samozřejmě svými vlastními slovy. Těším se na vaše příspěvky.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem: luxusní dámskou kosmetikou Planet spa / pleťovým mlékem na obličej, krk a dekolt, a na ruce.

darek

Reklama