Zdravím a přeji krásný den. Vloni v létě jsem tu měla na 14 dní o prázdninách nevlastního vnoučka, ale je jako vlastní.Je moc milý a hned jsme si s manželem klučinu oblíbili, on nás také.

Jinak by asi nesouhlasil, aby u nás strávil prázdniny, vlastně nás viděl poprvé, byli jsme do toho dne cizí lidé.
Hned nám říkal babičko a dědo, prostě paráda.

Ale jednou jeho oblíbeným výrazem, mi štval a silně, i když zkraje jsme se tomu smáli. Ovšem když už asi po 20 cátý, odpoví na vše,,TAK JO", jsem nad tím pozastavila.

Stáňo, pojď obědvat, říkám, odpověď,,TAK JO"
Stáňo pojď sem,,TAK JO"
Prostě na všechno,,TAK JO"

Už jsem to nevydržela říkám, prosím tě, co to je za zvyk, proč to používáš, ale za vším a na všechno.
Já nevím, tak to prosím tě neříkej Stáníčku, odpověď?,,TAK JO"
Během 14 dní se to odnaučil, ale přijel na návštěvu a opět,,TAK JO"
Podíval se na mně a říká, babičko promiň, já to musím říkat.

Odjeli domů, manžel mi něco říká a já,,TAK JO", no snad nám to nezůstane, jako jemu.Spíše to použijeme v legraci a vzpomínce na Stáňu.
Zdraví Věrulinka? TAK JO

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


:-)) Obdobně jsme zareagovali ne souseda. Dělal nám ze života peklo modelem „takže podívejte se, děvenko“. Odstěhovali jsme se. Přesto, dodneška, když se chceme vzájemně v legraci „vyprudit“, je „takže podívej se, děvenko“ spolehlivým prostředkem. :)))

Máte i vy nějaké slovní spojení, na které máte averzi? Nebo používáte vy sami nějaký oblíbený výraz a už to vlastně skoro nevnímáte? Jakým slovem si pomáháte, když nevíte, jak něco honem pojmenovat? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama