Reklama

Zdravím a přeji krásný den.

Při dnešním téma se musím smát sama sobě, tedy mým začátkům vaření a pečení, hlavně pečení.
Vdávala jsem se v 19 letech, již jednou to tady proběhlo, vařit jsem samozřejmě neuměla.Ne že bych neumíchala vajíčka, volský oka byly moje oblíbený, palačinky jsem svedla i guláš jsem zvládla, tím končilo moje kuchařské umění.

Moje první tchyně, byla opravdu vynikající kuchařka, nejen ve vaření, ale i v pečení sladkostí. Chodila vařit a péct na svatby, vlastně si tím přivydělávala do rodinného rozpočtu.Její svíčková neměla konkurenci, to byla pohádková mana.

Tak holka řekla jednoho dne "budeš se učit vařit a péct, já si to do hrobu nevezmu"

Ano a ráda, přece musím rodině uvařit, navíc mi to bavilo.

Při každém víkendovém vaření, jsem nejen asistovala, ale ona si sedla a jenom radila, což byla nejlepší škola pro mně.Musím se pochválit, šlo mi to a když jsem prvně uvařila svíčkovou, bez jakékoliv její rady, úplně sama a tchán prohlásil,, no vidíš holka, máš přesně chuť báby", tím myslel svojí manželku, to bylo vyznamenání, byl to tak trochu rypák, jen tak něco nesnědl.

Pekla buchty a já jsem se dívala na postup.Neznala vážení surovin, vše od oka, díky ní jsem se to také naučila a dodnes, mimo vánočního cukroví nevážím, ano mám to také v oku.Jasně když je nový recept, musím vážit, ale příště už opět dělám od oka.

Konečně se dostávám k tomu, proč vlastně píšu.

Tchyně byla v práci, já doma na mateřský s prvním dítětem a mě napadlo, upeču buchty a tchyni překvapím. Zadělala jsem těsto, krásně mi vykynulo, já se dmula pýchou, tchyně bude koukat. Ano koukala a smíchy se popadala za břicho, když viděla, co jsem vytvořila.

Moje buchty po upečení byly veliké jako, jak je nazval tchán,,cihly" a náplň aby pohledal.Neuměla jsem odhadnout velikost jednotlivých kousků těsta, přesto, že jsem na ní koukala, ale buchty na chuti neubraly a snědly se. Sice jsem značnou dobu slyšela,, tak kdy budeš péct cihly?", neodradilo mi nic a vrhala jsem do dalších pokusů, který dopadly dobře.

A tchyně řekla,,i mistr tesař se utne, ale umíš už vařit a péct dobroty a to je nejdůležitější" a já jsem byla nesmírně ráda, že vše umím.Znám plno kamarádek v mém věku, které neumí domácí knedlíky, což nepochopím, vždyť to není žádná věda.Dnes mají kuchařinky výhodu v domácí pekárně, kterou mám také, ale používám jí minimálně, stejně si těsto zadělávám ručně, zvyk je železná košile.Vlastně co bydlím v domečku, jsem jí ještě nepoužila, jenom na ní utírám prach a 18.ledna to bude půl roku.

Zdraví Věrulinka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Čím větší buchta, tím lepší. :-) Moje první palačinky zase vypadaly jako langoše.

Jaké byly vaše kuchařské začátky? Co umíte na výbornou a co se vám zaručeně nepovede ani po letech? Pište na redakce@zena-in.cz