Věrulince se její dětský sen o povolání splnil do puntíku. Ale nestačí jen snít, je potřeba se umět i hezky a mile chovat, a to Věrulinka umí. Posuďte samy.

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Můj sen se vyplnil.

Jsem vyučená prodavačka potravinářského zboží, později jsem si udělala kurz na vedoucí prodejny. Moje povolání mě nesmírně bavilo, i když jsem ho opustila a pracovala jsem v pohostinství na Praze 2. Mezi nimi nebyl žádný rozdíl, obojí byla práce s lidmi, jenom byla rozdílná pracovní době.

Asi jsem se s tím narodila, tíhla jsem už, co by malá holka o tomto povolání. Zamilovala jsem se do obchodu u babičky, kde byl malý vesnický krámek-konzum-, ve kterém bylo vše od chleba, až po mýdlo Helada. I hřebíky se v něm daly koupit, včetně nádobí. Do dnes cítím vůni obchůdku, která je nezapomenutelná. Vůně čerstvého pečiva, chleba, čokolády, salámů, prášků na praní, prostě vše.

Denně jsem chodila babičce nakupovat a obdivovala paní prodavačku, a já se na ní vydržela dívat, co nejvíce šlo. Její úslužnost, její ochotu, vřelost k nakupujícím, tu v dnešní době nenajdu nikde.

S kamarádkami jsme měly udělané obchůdek ve stodole a prodávaly jsme si vzájemně naše zboží, které jsme posbíraly, kde se dalo. Ovoce jsme si natrhaly s holkami na zahrádkách, včetně zeleniny. Nádobí co naše babičky vyřadily, vše jsme si natahaly do obchůdku. Pult nám pomohl postavit můj taťka, ze starého stolu, hlavně musel mít šuple na naše papírové peníze. Dokonce se obětoval a i regály nám postavil. Ovšem to nevěděl, co dělá?

Došlo na rozhodování o mém povolání a tady taťka prohlásil: „že já jsem tě v tom podporoval“.

Měla jsem jít na jazykovou školu, jazyky mě šly opravdu dobře, ale ne, já jsem chtěla být prodavačkou. Táta byl zklamaný a nejen to, myslel to dobře, když říkal „neblbni, nebudeš se dřít, když budeš mít jazykovou školu“. Často jsem vzpomínala na jeho slova, dnes jsem si i v důchodu mohla přivydělávat překládáním, ale kdo v mládí poslouchá rady rodičů?
Ale kdepak, bylo to moje přání, touha, stát za pultem a komunikovat s lidmi.

Tak se stalo a já konečně stála za pultem v bílém, naškrobeném plášti, s čelenkou ve vlasech. První týden jsem byla dána do úseku pečiva (na Kladně, obchod-Gastronom), který jak jsem se dozvěděla už dnes není, byl zrušen.

Bože to byla krása, to byl úchvatný pocit, se kterým jsem se byla té moc hodné paní prodavačce u babičky pochlubit, div jsem neměla čelenku ve vlasech, měla jsem jí v kabelce.

Nechci se chválit, ale byla jsem chválena, s lidmi jsem uměla komunikovat, poradit jim a ne jako dnes, prodavačky ani neví, co prodávají. Ve třetím ročníku, už v Praze, se mě dokonce ptali, zda mám někoho v obchodě? Ne, neměla jsem, prostě nejen můj sen o povolání se splnil, ale asi jsem se s tím narodila, a jak řekla jedna mistrová „ty ses vážně narodila s duchem obchodnice“.

Zdraví Věrulinka

Text nebyl redakčně upraven

_________________

Věrulinko, já si Tě úplně živě představuji. Za Tebou bych jezdila na nákupy i přes půl republiky, protože úslužných a milých prodavaček je dnes opravdu málo. A když už jsou, tak zase nerozumí šééésky :)
Děkuji, že jsi napsala a přeji hezký den
Saša

Téma dnešního dne: Splnil se vám váš dětský sen?

  • Čím jste chtěla být jako malá holčička?
  • Děláte práci, o jaké jste snila?
  • Pokud ano, jak daleká byla cesta k vašemu vysněnému povolání.
  • Pokud ne, proč ne?
  • Pomáhali vám ve výběru vaši rodiče?
  • Partner?

K tomuto tématu pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží malý dárek: vlasovou kosmetiku Schwarzkopf

kosmetika...

Reklama