Děkujeme naší věrné čtenářce a pravidelné přispěvatelce Věrulince za hezký příspěvek k dnešnímu tématu.

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in. Letošní rok o proti loňskému, kdy jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici, se mně nic extra zvláštního nepřihodilo.

Ale přece jenom jednu příhodu spíš pro zasmání, vám napíši.

Musím začít loňským rokem a to, když jsme se s manželem byli prvně podívat na domeček a rozhodovali se, zda ho koupíme, či ne.Byli jsme jako vždy a všude s velkou časovou rezervou na místě a čekali na makléře, který nás měl domkem provést. Času dost a já baba zvědavá, jsem se šla projít do vesnice na náves, abych si obhlédla, co kde je.

Jako na potvoru, nikde ani človíčka. Říkám si, asi jsou všichni v práci, nebo zalezlí doma. Když v tom koukám a vidím jednoho pána v mých letech. No sláva, říkám si, není to tady jako po vymření. Nemám ve zvyku zdravit chlapy, ale když se chci něco dozvědět, tak jsem pozdravila a začala hovor já.První otázka zněla, jak se vám tady bydlí, chceme tady koupit domek. Pán též pozdravil a představil se mi. Pár otázek dalších proběhlo, ale hlavní moje otázka byla, zda rostou houby? Bylo na něm vidět, že to tu zná a ihned začal vyprávět, jaký že krásný hřiby a kde, to že mi ukáže osobně.

Až se nastěhujete, stavte se v hospodě, ukázal kde je a já vás s manželem vezmu do lesa. Evidentně vášnivý houbař a navíc, jak mi řekl, narodil se zde ve vesnici. Rozloučila jsem se s ním a už jsem si představovala, jak chodím do lesa na houby.

Ovšem po nastěhování nebylo ani jedno pomyšlení jít do lesa, práce bylo hodně, natož zajít do hospody, nebyl čas.Letos konečně jsme do lesa zašli, no koho nepotkáme, ano, toho pána, který mi přislíbil, to budete koukat na hřiby.
Pozdravíme se a koukáme v lese na sebe, já ho nepoznala, on mě taky ne. Po chvíli mi došlo, že to je ten pán, co jsem se ním vloni bavila na návsi. Jemu taky chvíli trvalo, než si mě uvědomil. Sedli jsme si v lese a povídali o všem možném. Pán, jmenuje se Jarda, se ihned chopil iniciativy a začal nás vodit po lese a ukazoval nám svoje místa, což místní zrovna rádi nedělají. Domů jsme vozili od této chvíle nádherný houby, les už znám jako kdybych tady bydlela bůhví jak dlouho, ale jenom já.

Pro mého manžela, který v lese nemá absolutně orientaci, to je děs s ním, byl to zkraje pro něj tvrdý oříšek. Jeli jsme na houby sami dva, ano, on se mi 2x ztratil. Vždy jsem málem dvě hodiny čekala u auta a jenom mobilovala, kde že už je na cestě zpět. Vyšel v další vesnici, kde ho lidi nasměrovali zpět k autu. Pan Jarda se pobavil a nasmál, při mém vyprávění o ztraceném manželovi v lese. Ale stal se naším kamarádem a nejen co se týče sbírání hub, ale v plno jiných a důležitých věcech nám poradí a vše potřebné vysvětlí.

A když vypráví různý zážitky z vesnice z jeho mládí, které nemají konce, je to studnice historek. To jsem zase uchcechtaná já s manželem. No rodák zná a ví vše dobře a hlavně o každém. Ovšem my absolutně nevíme, o koho se jedná, ale nevadí nám to, rádi posloucháme jeho historky o vesnici a lidech, zde žijících.

Jenom pro zajímavost, narodil se zde herec Jan Přeučil a jezdí sem na hřbitov, má zde pochovaný rodiče.

Zdraví Věrulinka s malou troškou do mlýna.

Při příležitosti blížícímu se konci roku a vstupu do Nového roku 2011, bych ráda Vám všem, včetně celé redakce, popřála hodně štěstí, protože když je štěstí, je i zdraví a co si víc můžeme přát, že? Ostatní se dá koupit, ale zdraví nekoupíme ani za milion. A tak Vám přeji to nejcennější, zdravíčka plné nůše a štěstíčka co nejvíce.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme, milá Věrulinko, a přejeme též hodně zdraví a spokojenosti v novém roce.

Co se přihodilo v tomto roce vám, milé ženy-in? Podělíte se s námi také o nějaký zážitek? Koho zajímavého jste poznaly? Co zvláštního, neobyčejného, krásného, nebo prostě významného se u vás událo? Podělte se s námi o své dojmy z tohoto roku. Byly to lidé, nebo spíš události, které vás potkaly a stojí za zmínku? Napište nám

Na vaše příspěvky se těšíme na: redakce@zena-in-cz

 

Reklama