Předměty přinešené z půdy mohou udělat radost, ale také vyvolat velmi smutné vzpomínky. Kam až může vést dětská zvědavost a nenechavost se dočtete v příspěvku od čtenářky Věrulinky, za který děkujeme.

Zdravím a přeji krásný den, všem na ženě-in.

Půda-y, krásný téma. Okamžitě se mi vybavily moje nejkrásnější vzpomínky na prázdniny u babičky. Půda byla plná záhadných odložených věcí a dá se říci z jejího mládí. Po celý roky, co se nehodilo, odnesla na půdu. Byly to poklady, který jsme s kamarádkami nacházely a dumaly nad každou věcí, k čemu byla asi?

Nerozluštěné jsme vzaly a šly za babičkou a ptaly se, nač to bylo, k čemu se to používalo. Že by babička jásala radostí, to nemůžu říci, protože jsme jí i k pláči dostaly díky naší zvědavosti. Každá věc měla svojí vzpomínku pro ní, nejen na dědu, kterého jsem nezažila, odešel na onen svět, když moje máma byla mladá.

Když jsme se dostaly na úžasný obrovský kufr, který byl dobře uzamčen, my jsme ho samozřejmě musely otevřít,  plakala nejvíc. Byly tam odložený oblečky dvou jejích dětí, které zemřely ve věku jednoho a dvou let. Tím jsem dostala zákaz cokoliv otevírat násilím.

Nejen na půdě u mé babičky, navštěvovaly jsme i půdy kamarádek a jejich babiček. Všude bylo veliké tajemno. Když jsme se nastěhovali do domečku, první moje cesta byla na půdu. Copak tam asi najdu zajímavého? Bohužel jenom neskutečný binec, plno železa, který je už odvezeno a uklízet budeme ještě hodně dlouho. Jediná věc, která byla pěkná, nebo spíš zajímavá, byly kamna piliňáky. Ale šly taky do sběrny, co s nimi v dnešní době, což manžel nemohl rozdýchat, chtěl je zprovoznit. Byla jsem proti, nač starý krámy dávat domů.

Zdraví Věrulinka

Piliňáky jsou dnes poměrně ceněné i v bazarech, do sběrny jich byla škoda.

Máte také nějakou vzpomínku na půdu, milé ženy-in? Měly jste rády půdy jako děti? Chodily jste si tam hrát? Zůstal vám obdiv k půdám až do dospělosti? Našla jste někdy na půdě nějaký „poklad“? Pochlubte se a napište nám.

redakce@zena-in.cz

Reklama