Dlouhou dobu si držela svoji váhu. Pak přišla nemoc a po ní šla kila nahoru snad i po vodě. Pak změnila styl stravování a kila jdou zase dolu. Tolik stručně z obsahu zajímavého příspěvku naší čtenářky Věrulinky.

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in. Postava, to je dilema. Tvar postavy, další dilema. Spokojenost či opak, ne nejsem spokojená. Asi je nás více nespokojených, ale nejsme malicherné. Ano jsme!

V mládí jsem byla holka jako proutek, jak říkával můj taťka,, můžeš se svlékat za bičem“.Přišlo první dítě, malinko jsem se zaoblila, což nebylo na závadu, naopak, líbila jsem se sama sobě. Ne, že bych byla samolibá, ale všichni okolo mě chválili, jak mi to sekne. Přišlo druhý dítě a já přibrala 15 kilo, který mi po porodu daly zabrat, než jsem váhu dorovnala zpět.

Přišlo třetí dítě, porodila jsem a byla ihned na své váze, což jsem byla moc ráda. Ono rodit ve 33 a být zpětně štíhlá, byl moc fajnový pocit.

Ale léta běží a přišel přechod! Díky mému vynikajícímu gynekologovi, který mi dal super hormonální léčbu, ze který jsem měla strach, že budu tloustnout, ale ani deko navíc. Přece jenom mi bylo teprve 42 let, máme v rodě brzký přechod, ale když jsem si vzpomněla na babičku, mámu, které také měly brzký přechod a byly holky štíhlé, říkala jsem si, proč já bych měla přibírat?

Ovšem maminka mého táty, moje druhá babička, který jsem podobná od narození a zřejmě mám její gen, ano to mě děsilo. Babička po přechodu byla nejen žena krev a mléko, ale její váha byla nadměrná.

Ne, moje obavy se nepotvrdily a já si stále udržovala váhu odpovídající -164/64 kg až do chvíle mého onemocnění. Po nemoci mi gynekolog ihned odebral hormonální léčbu, což mě nepotěšil, ale když mi vysvětlil, že právě tato léčba podporuje mozkovou mrtvici, musela jsem se smířit s osudem.

Ovšem mně nedošlo, co bude následovat? Začala jsem přibírat na váze, snad i po vodě. Ne budu upřímná, jídlo mám ráda, až moc. Dobře nějaký kilo navíc, nebude problém, vždyť jsem z ARA vrátila pod váhu 164/42 kg, proč bych nepřibrala. Najednou jsem zjistila, že moje oblečení se srazilo!

Musela jsem obměnit šatník, abych měla v čem chodit na číslo, který mě pěkně otrávilo. Manžel mi nadával,,ono tě mrzí že žiješ, viď?“Jasně že mě nemrzelo že žiji, ale moje postava začala nabývat tvary mojí druhé babičky a to mě mrzelo a jak. Babi, odpusť mi to, pokud čteš shora moje psaní, jsem upřímná.

Vloni jsem začala dietu, ovšem ne dietu v pravém slova smyslu, nejíst, brát různé televizí reklamované tablety, to ne. Prostě jsem změnila styl stravování!

Jím všechno, 5krát denně a nejpozději mezi 17-18.00 a hodně piji vodu bez bublinek. Dopřeju si i kousek dortíku, buchtu, když na to mám chuť. Tělo si řekne, tělo si žádá. Sláva, hurá, kila jdou dolů, sice pomalu, ale jistě a já už zase začínám být spokojená se svojí postavou i v mém pokročilém věku. Ale tvar hrušky mám a budu mít, po mé druhé babičce.

Jedno vím jistě, když mě má můj muž rád, bude mě mít rád i s nějakým kilem navíc. Kolikrát mi řekl,, mám si na co sáhnout a ne na kosti.

Měly bychom si děvčata vážit svého zdraví, i když je ,,načatý“ a žijeme jenom jednou. Takže kilo sem, kilo tam, lepší než mít bulimii.

Ke včerejšímu počasí, děs a hrůza. Byla bílá tma. Manžel jel do města, dostal hodiny, naštěstí žádné auto nejelo v proti směru. Najel na led pod sněhem. I když je řidič zdatný, přece jenom přijel vyplašený. Když si uvědomil, kdyby v proti směru jelo auto, bylo by neštěstí hned. Díky Bohu, nejel nikdo. Už aby paní zima odešla, no ještě musíme chvíli vydržet.

Zdraví Věrulinka

Milá Věrulinko, díky za pěkný příspěvek. Držím vám palce ve shazování kil, ale jen kvůli vám, abyste se se cítila dobře. Jinak souhlasím s vaším manželem, že zdraví je přednější. Takže hodně, hodně zdravíčka a radosti ze života.

 

 

 

 

Reklama