Víte, že Veronika Žilková ráda očichává chlapy? Letos se chce vdát, napsala knihu a hraje Adinu ve skvělé hře...

Dostala jsem lístek na divadelní představení Adina, kde exceluje Veronika Žilková. Toto představení bylo spojeno s klubem pro ženy Pro Age. Představení, o kterém se hodně psalo, které propíral bulvár nejen pro obsazení Veroniky v hlavní roli (hru režíruje Martin Stropnický, její druh), ale také kvůli souvislosti se smrtí malého Melichara – Adině ve hře zemře při porodu holčička… Nicméně kritiky představení vynášely do nebes a já s nimi mohu jen souhlasit.

 

Těšila jsem se – také proto, že po představní bylo domluveno příjemné posezení s hlavní aktérkou hry. Veronika Žilková, žena malého vzrůstu, působila hodně energicky a otevřeně. Až přidrzle, ale zdá se, že to je její tvář, image... Je jedno, jak to nazveme, je to prostě ona. S ničím se nepárat, co jde vyřešit, tak to udělat, zorganizovat, zařídit, a co se jí nelíbí, to pošle do pr…


Její život s šesti dětmi a množstvím aktivit asi ani jinak zvládat nelze. Vypadá unaveně, její vrásky prozrazují věk zralé ženy, ale je deset hodin večer a ona má za sebou celý den aktivních činností. Navíc dvě hodiny na jevišti.


Stejně je ale usměvavá a čeká na otázky…

 

Jak vám vyhovuje role Adiny?

Je to náročná role, podle mě je spíš ta divadelní hra dokumentem o jejím životě. V tak krátkém čase stejně nelze přesně pokrýt nuance jejího života, který byl dost šílený. Cítím i paralelu se svým životem – Adina byla provokativní, stále o ní psal bulvár, přisuzovali jí milence, které nikdy neměla, neustále ležela někomu v žaludku. To byla cena za to, že se s nikým moc nemazala a řekla na plno, co si myslí. Bohužel se to neslo ještě v duchu doby, byla válka a ona točila filmy a po válce ji zavřeli. Kdyby opravdu byla kolaborantka, nezamilovala by se šíleně do komunisty Šmerala a nečekala s ním dítě, které umřelo… Ta role mi vyhovuje také proto, že Adina nakonec přijela z Malty jako padesátnice do Prahy, aby hrála tady v divadle na Vinohradech hlavní roli v muzikálu „Hallo Dolly“, což komunistické herečky nemohly vydejchat a psaly proti ní petice. Proti mně sice nikdo petice nepíše, ale taky tady nejsou, podle bulváru, ze mě nadšený. Martin hledal v divadlech po celých Čechách herečku, kterou obsadí do téhle role. Byl z toho špatný, že ji nemůže najít, a jednou mi povídá, že neví, proč ji hledal, když Adinu má doma u plotny. Myslím, že je dobře, když tuhle roli hraje někdo z venčí.

 

Veronika Žilková

Narodila se v Praze 16. října 1961. Po studiu na DAMU hrála v Činoherním Klubu, účinkovala v nejednom televizním seriálu, stala se spoluaktérkou oblíbeného pořadu Tele-Tele. Dnes ji můžete spatřit například v seriálu Ošklivka Katka, kde excelentně ztvárnila roli mírně pomatené Kristýny Konečné. Za největší herecký úspěch lze považovat ocenění Český lev, které získala v roce 1996 za svůj výkon ve filmu Zapomenuté světlo.
Veronika loni prožila smutný rok. V květnu pochovala tatínka (hudebníka Václava Žilku, který byl známým propagátorem hry na flétnu mezi dětmi a mládeží), o měsíc později zjistila, že její očekávané dítě trpí těžkou brániční kýlou. Drama skončilo smrtí Melichara 27. listopadu.
S Martinem Stropnickým žije Žilková od roku 2004, mají spolu dceru Kordulu (2,5). Dohromady pak mají devět dětí, šest Veronika, z toho jsou dvě adoptované, a tři Martin.

Jakou jinou roli si teď užíváte?

No rozhodně tu ženskou, jakou hraji v seriálu Ošklivka Katka. Vypadám úděsně, moc nemluvím a ještě se mnou chodí ten masér. Jediné, co tuhle ženskou trápí, jsou plastické operace, a to mě baví. Hlavně jsem tam bezdětná a mám krásné kostýmy. Je to malá role, která je příjemná.

 

Co Martin Stropnický, žárlí? Jak se vám s ním pracuje? Je přísný?

Jestli žárlí? Já doufám! Jinak by mě nemiloval! Pokud spolu pracujeme, je hodně přísný. Víc než na ostatní. Připomíná mi mého otce. K tomu jsem chodila na flétnu, on mi dal čtyřku ve škole a doma jsem za ni ještě slízla vejprask. Je přísný a ta malá holčička je po něm, taky je jako on... No myslela jsem si, že s tím exvelvyslancem to bude jiné, ale je to taky jenom chlap (smích).

 

Jak vnímáte média?

Je to pro mne nutné zlo. Nemám s novináři dobrou zkušenost. S nikým. Já vím, že se novináři musí ptát na vše a hledají zajímavé informace, které mně se třeba nelíbí, protože zasahují do mého soukromí. A navíc některá média jsou schopná hrozných sviňáren. Volají, že je třeba někdo kamarádka mé sestry a chce mě politovat, co se děje s Melicharem, a tak ze mě vytáhne něco, co pak hned obrátí do časáku. Takový Agátě je to úplně jedno. Říká mi, jak se stejně kouká jenom na ty fotky, a to ostatní je fuk.

 

Vypadáte skvěle a jste taková štíhlá…

Ale já se strašně trápím a nejím. Když jsem točila My všichni školou povinní, měla jsem o 15 kilo navíc. Teď mám 49 kilo. Mám sníženou váhu díky smutným věcem, takže bych byla ráda tlustší.

 

Jak to má Veronika s vůněmi?

Ze všech smyslů mám nejvíc vyvinutý čich. Poznám divadla podle smradu. Kolegy taky. Je hrozný, když má někdo z kolegů k večeři něco s česnekem nebo výrazné vůně, to se pak pere s parfémem. Je fakt, že to na jevišti pak řeší víc chlapi o ženských. Když jsem učila ve škole, hned jsem ve třídě řekla, že toto je intimsprej a toto je holítko a toto je kartáček na zuby. Protože tyhle intimní smrady a věci jsou pak hrozně nepříjemný. Třeba smrad starýho chlastu, když nějaký žák propařil noc a dopoledne má předvádět milostnou scénu.

Ráda očuchávám kolegy, ti chlapi mají někdy tak pěkný vůně! Třeba Honza Šťastný mi voněl moc. Dokonce jsem se ho jednou ptala, co je to za vůni, a pak jsem mu ji dávala jako dárek k narozeninám.

 

Veronika na sebe ještě prozradila, že se bude letos vdávat, že právě vydala knížku a... bere mobil, že už fakt musí domů, protože jí volá syn, že malá Kordula ještě nespí, jestli si ji může vzít k ní (k Veronice) do postele…

 

Zajímá vás tato neobyčejná žena? Chtěli byste se jí na něco zeptat? Pokud ano, těšte se na on-line rozhovor!

Reklama