Zdravím všechny ž-inky a redakci!

Taky si vzpomínám na jednoho zamilovaného pejska. Byl to asi bišonek s něčím zkřížený - celý bílý, jenom jedno ucho měl černé, a tak se mu říkalo Bílý Bim černé ucho. Patřil jedné starší paní, ale často jí utíkal a toulal se. Ale byl hodný, a tak to vlastně nikomu moc nevadilo. Až jsme si pořídili pejska - taky křížence - jenže fenku. Říkali jsme jí Gina. Bim se do ní úplně totálně zamiloval. Pořád za ní běhal, hráli se, čekával na ni před vchodem...

A pak jednou Gina začala hárat a bylo utrum - odháněli jsme od ní Bima a on byl moc nešťastný. Vždycky se mu nějak povedlo dostat do domu a pak nám vyl za dveřma od bytu. Nebo sledoval aspoň mě, když jsem někam šla sama. Tenkrát jsem chodila do první třídy a Bim nějak pronikl do školy, našel mou třídu a začal tam kvílet za dveřma. Když učitelka udiveně otevřela, vběhl dovnitř a hned si to namířil ke mně.

Paní učitelka se ptala, jestli je můj, a já že ne, že nám chodí za Ginou, protože hárá - to byl průšvih, že vůbec mluvím o takových věcech! :) Ale nakonec byl Bim úspěšný. Byl to, konec konců, hezký pes, o Ginu byl taky zájem, lidé se nás ptali, jestli neplánujeme štěňátka, že by si jedno vzali, tak jsme se rozhodli nechat při příštím hárání věcem volný průběh...

A nic z toho nebylo. Hráli si, honili se, byli spokojení, i si užili", ale nakonec nic. Nevím, jestli to bylo někým z nich, nebo prostě příroda nechtěla, ale vlastně to bylo dobře. Od té doby už jsme nemuseli Bima od Giny honit a on nám ji hlídal, aby si na ni náhodou něco nedovolil jiný pes, když měla své dny... Vlastně to byl fajn vztah... Když Bim umřel - byl starší než Gina, moc dlouho po něm tesknila a vždycky ho vyhlížela před domem...

I.


Děkujeme za krásný romantický příběh...

Znáte taky nějaký příběh „zvířecí" lásky? Veselý, romantický nebo smutný? Napište nám ho na redakce@zena-in.cz!

Reklama