Reklama

 

Ahoj milá redakce a všechny milé čtenářky,

asi nevěřím tomu, že by některá z nás nikdy neměla alespoň jednou nasazené "parohy", ale pokud opravdu ne, ze srdce jim blahopřeji. :o)

Já takové štěstí neměla, a to i navzdory svému vzhledu a touze udělat pro partnera maximum. S tehdejším přítelem jsem žila asi dva roky, byl můj první. A můžu říct, že to bylo krásné poprvé, i když na druhý pokus. :-)

Chodila jsem ještě do školy a týden trávila na internátě. Dodneška si pamatuji ten den, jaké bylo počasí, jak moc to bolelo. Přijela jsem v pátek a můj kamarád na mě čekal s prosbou, že se mnou musí mluvit. Dala jsem si věci domů a šli jsme se projít. Dodnes si pamatuji ulice, kterými jsme procházeli a kde mi oznámil, že můj přítel se vyspal s jeho přítelkyní.

Ještě teď si vzpomínám na tu bolest, která mi projela srdcem. Měla jsem pocit, že mi někdo vrazil ruku do hrudníku a zoufale se snaží mi vyrvat srdce. Asi nemusím rozvádět dál, že? Samozřejmě, že jsem uhodila na přítele, a samozřejmě, že vše popřel. Prý si z té noci nic nepamatuje a kamarád je jen žárlivec. Nemohla jsem uvěřit, že by mě podvedl z takovouhle ženskou. Se svým vzhledem a postavou (neberte to prosím jako chlubení!) se ke mně nemohla rovnat vdaná žena po dvou dětech se 30 kilo navíc, než mám já. Myslím, že každá z nás by pochopila krásnější nebo chytřejší milenku. Je s čím bojovat, s čím se srovnat, ale takhle??

Nevím, jestli mě některá z vás pochopí, ale já s partnerem nějakou dobu ještě zůstala. Nechtěla jsem zjišťovat, jestli mi lže přítel či partner. Rozešli jsme se rok na to, když mi začal dělat žárlivé scény. Nechtěla jsem sedět doma, když on se večer chodil bavit. Vyrážela jsem s kamarádkou a podotýkám, já věrná byla. Byla to ta první obrovská láska. Ironií je, že ani ne den na to, už měl novou partnerku z diskotéky, kam mě nechtěl brávat s sebou.

A svěřila bych ještě jedno malé tajemství. Spávali jsme spolu ještě párkrát po rozchodu, trvalo to asi necelého půl roku. Jak jsem psala, byla jsem opravdu moc zamilovaná, a tudíž blbá. Nejdříve jsem to dělala pro sebe (snad ze strachu být sama?), pak pro něj. Z týhle blbosti mě zachránil přítel, poté co mi oznámil, že by chtěl také milenku, co ví o přítelkyni a nevadí jí to, a za ta slova jsem mu vděčná. Pomohla mi vymotat se z toho začarovaného kruhu, a já si začala vážit sama sebe a zjišťovat, že není jediný chlap na světě!

Až po rozchodu jsem se dozvěděla, že zatímco mě doprovodil domů, chodil na diskotéky. A také to, že mě podváděl, kde mohl. Znáte ty dobrotivé duše, které za vámi nepřijdou v době, kdy to je aktuální? Asi mi vzal hodně iluzí a důvěru v partnera. Každopádně nyní mám stálého partnera a v prosinci spolu budeme 4 roky. Slibuje mi věrnost a já se snažím věřit. Ale věrnost se na rozdíl od nevěry dokázat nedá. Škoda, nemyslíte?

M.


 

Moc hezký a moc smutný příběh. Pravdou je, že většina z nás byla mladá – blbá. Ona totiž i ta mladistvá blbost patří k životu.

 

Tobě, milá M., přeji v životě už jen samé štěstí, lásku, pohodu a žádnou milenku ;o)