Bulvár

Věřím, že vše je v nás, i boj s pesimismem, píše čtenářka Kaylie

Dlouze se nad naší povahou českou tentokrát zamyslela čtenářka s přezdívkou Kaylie...


Jak se tak dívám kolem sebe, zjišťuji, že začal nějak moc převládat pesimistický pohled na svět. Své opodstatněni to jistě má, ale jsou i krásné věci, maličkosti, co za peníze nekoupíme, ale my už je nevidíme, protože naší modlou a kultem se staly právě peníze. Co všechno pro ně lidé dokáží udělat, to popisovat nemusím, krádežemi, vraždami počínaje, a potupnými soutěžemi v televizi konče.
Ano, peníze jsou ekvivalent, který je správný a za nic nemůže, ač jej proklínáme, jenže k životu jsou potřeba, háček je v tom, že někdo si s prací netyká a někdo má těch nakradených milionů pořád málo, soudím, že už to pak je nemoc. Ale žádný rubáš kapsy nemá !
Osobně jsem optimistický pesimista, což v mé praxi znamená, že když to dopadne špatně, čekala jsem to a když dobře jsem příjemně překvapená, čili nemohu být nikdy zklamaná.

Před světem jsme vyhlášeni spíš jako zasmušilý a pesimistický národ, stále naštvaný a brblající, nevím, zda tomu bylo tak vždy, je to škoda, ono ale nějak opravdu není poslední dobou čemu se smát, hledat radost opravdu jen v malých krásných drobnostech, co přináší každý den, myslet pozitivně, už tohle slovo nesnáším, sama mám problémy, ač jsem vždy byla číslo a měla přezdívku „chechtadlo“, nebylo to v minulém životě, či mám tak starou občanku?

Zeptejte se někoho, jak se má a nastane výčet nářků počínaje penězi, blbým zaměstnáním, politikou, nemocemi, neshodami v rodině a to se toho najde! Řeknete - li, že se vám vede dobře a přidáte úsměv, většinu lidí pro zbytek dne pěkně naštvete.
Zkuste se zeptat v Anglii, tam vám budou tvrdit na tuto formální otázku, že skvěle, výborně a podobné výrazivo, v nejhorším případě řeknou „jde to“. To už je skoro stížnost.

Je jenom dobře, že nás nenechávají záporné věci chladnými, že ještě nejsme tak zkažení, abychom je přehlíželi, že se mnozí snaží něco napravit, poukázat na nedostatky a zrůdnosti, které se ve společnosti a vůbec v celém světě dějí. Ale lidé se stávají stále více apatičtější, protože je svírá beznaděj.

Už je to tak, každá doba měla své klady i nedostatky. Nenajdeme v dějinách bezchybnou epochu.
Je to tím, že jsme všichni jenom lidé - dokonalý člověk neexistuje, neexistoval a nebude existovat.
Jsou lidé cyničtí, vypočítaví, zlí, agresivní, chamtiví a schopni všeho.
Ale i lidé obětaví, hodní, podávající pomocnou ruku, kde je třeba a schopni rozdělit se i o to poslední co mají. A většinou to nejsou příliš majetní jedinci.
A na víře, či nevíře a druhu náboženství vůbec nezáleží!

A všimněte si, kolik takových lidí se najednou objeví, když je zle. Připomenu jenom záplavy před několika lety, katastrofy či války. Nakonec nemusím chodit daleko a poslední dobou pořád něco je.... pak ne, že by e lidé smáli, ale semknou se a pomáhají si, což za normálních okolností tak samozřejmé není.
V těžkých dobách vždy lidé drželi více při sobě, stmelovalo je to. Každá válka, každá špatná éra takové lidi najednou nacházela.

Jednou jsem někde četla, že „Země je trestná kolonie, kam si chodíme napravovat své hříchy z minulých životů a vyvíjet se v lepší bytosti“. Já osobně věřím, že něco na tom je, ale na tohle má každý svůj náhled, názor, náboženství a každý má určitě kus pravdy.
Jak se svým životem naložíme, je jen na nás samotných, taky si to sami jednou zodpovíme.

Některá náboženství jsou doslova teror, ve jménu pravdy a lásky mučí, zabíjejí a páchají zvěrstva. To ten jejich „Bůh, Aláh, atd.“, po nich chce?
Stačí si vzpomenout na Krista, chodil přepychově oblečen, topil se v majetku, vybraně jedl, bydlel v paláci? A nabádal snad lidi ke shromažďování hmotných statků?
Nevím o tom, že by vybíral odpustky, mučil, a musel mít kolem sebe majetek a zlato, dnešní církev by se měla hanbou propadnout. (chrám sv. Víta). Já myslela, že jsou tu pro lidi a pravdu a oni pro majetek, inu člověk se mýlí a nelze to také brát globálně. Ale krve různá náboženství už prolila moře.

Ale to jsem se dostala trochu jinam.
Žijeme také v nelehké době, kdy nic není zadarmo, je mnoho lidí bez práce, či s velmi nízkými příjmy, děti jsou luxus a důchodci se asi budou nějak zlikvidovat, patrně tak, že budeme pracovat do smrti, ať přijde, kdy přijde, neboť nebudou peníze.
Zdraví bude stát stále víc peněz, jako bydlení, energie všech druhů a další věcí.

Ale někdy naříkáme zbytečně a vidíme přímo katastrofické scénáře i téměř bezdůvodně. Je to i můj případ posledních let, vše vidím černě, neumím se už smát a když se něčemu rozesměju, tak na mne vlastní děti koukají jak na cizího a ještě kolik dní se diví. Zažila jsem to před několika dny. Ono je někdy těžké se smát a není to jen můj názor, lidé jako by se smát báli, kdo se zasměje, je podezřelý jak ze zločinu a navíc, já osobně to cítím taky, že se zasměju a hned mne stihne nějaká pohroma. probůh, kde se tohle bere??? Jak ten svět má vypadat?

Věci, které mohu změnit, na těch mám pracovat, co změnit není v mých silách, sebetrýzní nezměním a netrápit se tím, čím nehnu, já se dokážu trápit nad zlomenou nohou mouchy na druhém konci světa. Večerní zprávy jsem zavrhla, protože není vše jen špatné, ale o tom hezkém se nemluví, to není pro krvelačné lidi zajímavé. Tak si je nechte, já si půjdu číst Švejka.

A tak, když to potom zrekapituluji, vlastně se rouhám! Mám kde bydlet, mám práci, rodinu, zdraví.
Kolik lidí na světě nemá střechu nad hlavou, umírá hladem a nemocemi, které jsou léčitelné!
Takže, jak řekl jeden moudrý psycholog: máš kde spát? máš co jíst? máš střechu nad hlavou? jsi (alespoň poměrně) zdráv?
Pak patříš mezi nejbohatší lidi na světě, velmi vysoké procento jich tohle nemá. A to je svatá pravda.

A to nemusíš být milionář. Za kolik zbytečností jsme ochotni vydávat peníze, dokonce si na ně půjčovat. Štěstí není v přepychu a peníze štěstí nikomu nezaručí.Ale úsměv nic nestojí, zkuste se v tramvaji, když někdo zasmušilý na vás pohlédne se lehce usmát. Jeho tvář se rozjasní, pokud zrovna nejede z pohřbu. Zkoušela jsem tuto praktiku, nic k smíchu mi nebylo, ale zle taky ne, usmát se v metru. Za pár stanic se culil celý vagón... nevěříte? Zkuste to! Co by se asi stalo, kdyby v jeden okamžik se usmíval celý svět?
Ale i přesto jsou mezi námi lidé, kteří jsou stále optimističtí a po krátkém setkání s nimi se cítíte nabiti pozitivní energií, máte lepší náladu a nevíte proč, dali vám ze své pozitivní energie ! Opačným typům je lepší se vyhnout, vysají ji z vás, jim se uleví a člověk na bedrech táhne tíhu, o které neví, kde k ní přišel. Je marné takové lidi se snažit rozptýlit, protože si v tomto sebetrýznění libují.

Možná, že místo návštěvy Hypermarketu je lepší se na jaře koukat kolem sebe, jak rozkvétají zahrádky, zpívají ptáci, šumí lesy, teče říčka a zeleň jaká je krásná a uklidňující barva.

Místo večerních zpráv a hororů v televizi, si občas přečíst pěknou knihu, pořídit domácího mazlíčka, hlavně si občas povšimnout vedle koho to vlastně žiju, říci mu něco pěkného, potěšit ho maličkostí, komunikovat s ním, vyslechnout jeden druhého a dát si najevo podporu a lásku dřív než bude pozdě a člověk zjistí, že stačí málo a ten proklínaný svět je vlastně strašně krásné místo k žití.... Věnce na Dušičky to už nevyřeší a výčitky zůstanou.

Ale nemusíte se mnou souhlasit, čekám, jak se do mne pustíte!

Jenže zamyslete se nad tímto:

Kdyby každé zrnko písku řeklo:
“ale já samo nic neznamenám“,
nebyla by poušť ani pláž.

Kdyby každá kapka vody řekla:
“ale já sama nic neznamenám“,
nebylo by moře a rostliny i lidé by umřeli žízní.

Kdyby každý paprsek slunce řekl:
“ale já sám nic neznamenám“,
nebylo by světlo ani život na Modré planetě.

Kdyby každá květinka řekla:
“ale já sama nic neznamenám“,
nebyly by nádherné záhony květin a rozkvetlé louky.

Kdyby každé zrno řeklo:
“ale já samo nic neznamenám“,
lidé a zvířata by umírali hladem.

Kdyby každý člověk řekl:
“ale já sám nic neznamenám“,
žili bychom v pravěku, bez pokroku.

Kdyby všichni lidé řekli:
“ale já sám nic neznamenám“,
nikdy se nedočkáme lepšího světa,
nikdy nepřestaneme válčit,
nikdy nepřestaneme ničit přírodu,
nikdy se nebudeme radovat...

To, v čem žijeme je odraz myšlení nás všech,
odraz myšlení každého jednotlivce.
To, co vysíláme ven, vrací se nám zpátky
dobro i zlo.

Ještě si myslíte, že váš názor a vaše počínání „nic neznamená“?
(vlastní tvorba)
,
Za dar rozlišování

Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.

Fridrich Öttinger

Věřím, že vše je v nás, i boj s pesimismem.

Vaše

Kaylie

Text neprošel redakční úpravou


Jaký je váš názor? Jsme opravdu tak „smutní“, upjatí a negativní, jak nás občas vidí cizinci, nebo nám křivdí? A jak vůbec vnímáte samy sebe, milé dámy? Co vaše rodina a příbuzní? Smějete se často, nebo spíš nadáváte na všechno okolo? Napište mi o tom a podělte se o své názory a postoje k českému naturelu

Své příspěvky můžete zasílat už teď na e-mail: redakce@ zena-in.cz

Autorka nejlepšího příspěvku tentokrát získá knihu Jany Abelson Tržilové VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY aneb Hledání toho pravého a čisticí pleťové mléko značky Nivea Visage.

 

   
30.03.2011 - Příběhy - autor: Eva Dömény

Komentáře:

  1. avatar
    [8] SNÍŽEK [*]

    článek se mi moc líbil,je pravdivý a výstižný.Taky jsem bývala smíšek a nějak mne to přechází.Snažím se mít radost z maličkostí a vážit si toho co mám.Člověk touží po spoustě věcí,když je zdravý,ale když onemocní,tak chce jedinou:zdraví.Sml22

    superkarma: 0 30.03.2011, 22:22:22
  2. avatar
    [7] peetrax [*]

    Hezký. Sml16 Sml67

    superkarma: 0 30.03.2011, 16:05:23
  3. avatar
    [6] Kaylie [*]

    malvina — #5 Myslela jsem všechny soutěže, kde lidé pro peníze  jsou schopni zahodit svoji lidskou důstojnost a udělat vše za cenu výhry. Miss miminko neznám, ale stačil Velký bratr a podobné věci,  každý má jiná kritéria, nejsem puritánka, někdy jsem se dívala, hlavně z začátcích, ale pak ne, nebavilo mne to. A kde dnes aktéři jsou? Byla tam spolužačka dcery, že bude děésně slavná, chvíli zpívala a zavřela se nad ní voda, ani dcera neví co dělá.

    Nemyslím tím soutěže, kde někdo předvede co umí, odvahu, schopnosti až jeden zírá, ale takové potupné, pro mne tedy, kam bych nešla ač jsem byla dříve taky pro každou  špatnost:-), do něčeho takového bych prostě nešla ani tehdy.

    Jenže ona je jiná doba, hranice studu, otrlosti, agresivity apod. se posouvají dál a dál, to jsem říkala dávno, co dnes stačí, je zítra málo, prostě mi to léta připomíná starý Řím.

    Ale to je můj názor, televize má takový čudlík....Sml30

    A když navrch zjistíš, že vše je zkorumpované a neférové, tak na to fakt koukat nemusím.Sml23Sml68

    superkarma: 1 30.03.2011, 12:43:35
  4. avatar
    [5] malvina [*]

    moc krásný příspěvek.Sml16 Mně ale zaujala myšlenka  potupných souteží v televizi. Myslela si   tím  soutež  třeba "miss miminko"? nebo  miss  mléko.... nebo podobně  přiblblou soutež.

    1. na komentář reaguje Kaylie — #6
    superkarma: 0 30.03.2011, 12:15:07
  5. avatar
    [4] Kaylie [*]

    SStream — #2 Je to zvláštní, ale já, takový smíšek, že i ze třídy jsem bývávala vykázána...ale ono nešlo přestat se smát, poručit si, jo chvíli, pakk jsem vyprskla zas a nakazila další smíchem, jsem najednou taky takový škarohlíd, fuj!

    Ale když se mi podaří něčemu se rozesmát, což je dost zřídka, tak cítím nesmírnou úlevu. Na druhou stranu nevím, kde se to vzalo, ale taky mám strach se zasmát, že se něco stane zlého, kruci, kde jsem k tomuto přišla, stohy přečtených knih o pozitivním myšlení a ono je to ještě horší!'

    A divím se, z čeho jsem na nervy... hodně stresu, žádný smích a je to tu, mohu utíkat pro antidepresia a nebudu sama.

    Na druhou stranu - dost píšu na net. A co myslíte že asi? Jedině humorné píběhy, co se mi vždycky stanou a že o ně není nouze, tutíž virtuálně jsem na dvou serverech vyhlášená srandistka a číslo jako jsem bývala dří ve skutečnosti. Případ pro psychiatra...Sml23

    superkarma: 0 30.03.2011, 10:54:49
  6. avatar
    [3] Kaylie [*]

    SStream — #2 No závist? Tu nám Čechům vůbec neber, to je národní vlastnost !

    Ale pozor, já dělím  ještě závist na dva druhy:

    1. Zlou (škodící) - něco někomu sžíravě závidím a nepřeju, přeji si, aby o to přišel, aby se mu nedařilo, pokračovat asi nemusím.Sml68

    2. Dobrou (motivující) - někomu něco zdravě závidím a snažím se o to, abych to získala taky, poctivou cestou samozřejmě, prostě mne to vyburcuje k činnosti a motivuje abych něčeho dosáhlaSml67

    superkarma: 0 30.03.2011, 10:47:36
  7. avatar
    [2] SStream [*]

    krásný článek, zcela s ním souhlasím. Směju se jen a výhradně prostřednictvím emotikonů, jelikož když se zasměju reálně buď mě stihne nějaká katastrofa nebo na mě lidi koukají stylem: "zase se jí daří, potvoře..." Jsem spíš toho názoru, že Češi ani tak netrpí pesimismem jako závistí.

    1. na komentář reaguje Kaylie — #3
    2. na komentář reaguje Kaylie — #4
    superkarma: 0 30.03.2011, 10:31:58
  8. avatar
    [1] rusalka2008 [*]

    pravda...

    superkarma: 0 30.03.2011, 10:05:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme