Děkujeme čenářce s nickem TTT za první příspěvkovou vlaštovku. Doufám a věřím, milé ženy-in, že vás navnadí, abyste na dnešní téma také přispěly svou troškou do mlýna.

Mé dětství bylo asi jako každé jiné dětství každého jiného, kdo má starší sestru. Je vždycky starší, chytřejší, šikovnější a má dřív a větší prsa:(

Pokud je starší sestra chytrá, s chutí toho využije k šikaně mladšího sourozence. Dlouho mi nejapnými poznámkami o lentilkách pod kobercem připomínala mé nedostatky. Všeho dočasu... Úsměv i její dvojky povadly, když příroda napravila svou laxnost a konečně mi nadělila čtyřky:)) A tak byla podprsenka prvním kouskem oděvu, který jsem jako mladší sourozenec nepodědila a nemusela po sestře donosit.

I tak naše sourozenecká rivalita jen kvetla a stále pro mne byla tou lepší a chytřejší. Dávala mi to patřičně sežrat, jak už to sestry umí. Ale i já měla někdy navrch. Pamatuji si, že se  jednou trefila knihou asi 2cm od mého oka. Skore jsem vyrovnala hned v zimě. Šly jsme s kovovou bandaskou pro mléko a jí nenapadlo nic jiného, než mi hodit sníh za krk.  V leknutí jsem se ohnala a bandaskou jí zlomila nos. Dodnes tvrdím, že jí ta skoba neskutečně sluší a že jsem jí v podstatě vylepšila vzhled.

Ale byly i chvíle, kdy jsme táhly za jeden provaz. No, nic konkrétního teď asi nevypotím, ale určitě byly....jo, byly, někdo mi to vyprávěl:))

Kecám, mé dětství bylo hezké. Jasně, že jsem přísahala , že by mi bylo radši v děcáku nebo u vlčí smečky a asi stokrát jsem proklela toho nahoře, že mě zapomněl zrovna u téhle familie a ne u jiné, ale který puboš ne. S odstupem času vzpomínám i na ty okmžiky, které byly super a co víc... Tak nějak jsme hlavně s mamkou zakopaly válečnou sekeru a spousta věcí nabrala nový směr a hodně pěkného máme ještě před sebou. A to, co si myslím, že nebylo, nebo si to nepamatuji, si vynahrazujeme obě s mými dětmi, jejími vnoučaty. Takové malé deja vu.

Ale stejně, když někomu řeknu, že mé dětství bylo takové nebo makové, budu lhát. Jediné slovo nikdy nemůže shrnout ty tisíce okamžiků, pocitů, zážitků, vůní, příběhů, faktů i vzpomínek aniž by bylo spravedlivé.

Já vám na 100% neřeknu, jestli bylo krásné, tragické nebo průměr. Bylo a je tu pořád se mnou. Bylo jen a jen moje a nebyla jsem v něm sama. Těžím z něj a ve vzpomínkách na něj se ráda vracím. Věřím, že dětmi jsme, dokud máme rodiče. A já je mám a tak se snažím i tohle prodloužené dětství prožít naplno.

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to já už jsem dítětem jen napůl. A máte pravdu, něco na tom bude. Když mi umřel táta, měla jsem pocit, jako by ubylo i kus mne. Ale obraťme list, a něco na veselejší notu.

Na co ve svém dětsví vzpomínáte vy, milé ženy-in? Co, nebo kdo se vám vybaví, když přijde řeč na léta malin nezralých. Chtěla byste být dnes dítětem? Máte nějakou veselou příhodu z dětsví? Jak budete se svými dětmi slavit MDD?

napište na redakce@zena-in.cz

Reklama