Přinejmenším formou dopisu se musí omluvit blogger Michal Matoušek svému čtenáři Martinovi Ondrejátovi za vlnu urážek, kterou spustila Ondrejátova čtenářská reakce. Rozhodl o tom pražský soud.

Proč? Matoušek v srpnu 2008 napsal zamyšlení Z magických střípků šachu, tolerance i lásky v duchu respektu s city homosexuálů. Pointa autorova liberálního přístupu vyzněla například v pasáži: „…Co bych udělal já, kdyby si náš Ondráš přivedl domů přítele? Asi bych hlavně myslel na to, že cesta ke vnoučatům se dost zkomplikovala. Ale jinak se snad moje pojetí víc blíží holandskému: hlavně když jsou oba šťastní…“

Do diskuse pod textem se pak zapojil Ondreját s komentářem: „Když si potomek, dejme tomu syn, přivede domů přítele, feťačku, kriminálnici nebo echtovní cikánku, tak máte zaděláno na problémy do konce života. Avšak riziku s homosexuálním potomkem lze předejít pořízením si alespoň dvou potomků (jeden bude nejspíš normální a snese vnoučata). Adaptované cikánky, Asiatky nebo Afričanky mohou rodit vnoučata stejně jako Evropanky, tudíž rodič může být v klidu.“

To se ale autorovi blogu příliš nezamlouvalo a vyprovokovalo ho to k neadekvátní reakci. A v reakci na Ondrejáta nazval  je „puncovaným blbcem“ nebo „rasistickým rypákem“.

K zastavení sporu nepomohl ani zásah administrátora blogů, který citovaný komentář z diskuze smazal. Pozdě. Napadený diskutér se bránil u soudu a domohl se aspoň omluvy. S požadavkem o odškodnění neuspěl.

Soud totiž rozhodl, že Matoušek překročil ve své kritice meze. Na druhou stranu ho nenutí omluvit se za označení Ondrejáta rasistou. Zřejmě ani soudci se nelíbily věty o echtovní cikánce. Navíc ani nemusí žalobci hradit náklady na řízení.

Slovo do pranice pro některé diskutující čtenářky: ruku na srdce, nemyslíte, že i vy ty meze občas překračujete?

Vzpomeňte například na článek Vykopal jsem ženu na gauč… , kde byl autor označen za dementa.

Reklama