Zdravím a přeji krásný den.

Dnešní téma je opravdu zajímavavé, proč? Nikdy jsem nějak moc nepřemýšlela o původu svého jména, až dnes. Hledala jsem na internetu a jak mi jednou jedna paní, která už nežije řekla, že moje jméno je odvozeno od slova víra, ano je to pravda, na netu se to potvrdilo.

A konečně ke jménu-babička z matčiny strany, byla křtěná Marie-Věra.Moje matka, Věra-Marie.Já jsem jméno dostala po matce. Narodila se mi první dcera, již před porodem, bylo rozhodnuto, pokud to bude holka, bude po mně Věra, syn se jmenuje po tátovi, dříve se tyto tradice dodržovaly.

Po rozvodu jsem čekala třetí dítě, samozřejmě ani u jednoho, nebyla možnost vědět, co se narodí, zda syn, či dcera, ale oba jsme říkali, že to bude dcera a vyplnilo se to. Nové manželství,nové příjmení a v případě narození syna, rozhodování bylo jednoduchý, bude to Karel, po tátovi, ale jaké jméno pro dceru?

Co vám budu povídat, chtěla jsem opět jméno Věra, ale..... To nešlo, měli by jsme doma dvě Věry, tak vyhrálo jméno Lucie. Roky utíkají a já dychtivě čekala narození první vnučky a vybírání jména. Mami, říká dcera Věra, jaké jméno mám dát?

Scénář se opakoval, syn bude po tátovi a dcera opět Věra? Podívej se Věrko odpověděla jsem, ty jsi máma, ty musíš rozhodovat, pokud můžu poradit, mě by se tak líbila Veronika, aby jsme zpřetrhaly spolu šňůru- Věry.

Proč se mi jméno Veronika líbilo, ani sama nevím, ale jak jsem se dnes dočetla na netu, nositelka tohoto jména přináší vítězství a já ráda vítězím v čemkoliv. Od mala jsem našim vyčítala, proč mi toto jméno nedali. Nebudu to protahovat, dcera rozhodla, vnučka se jmenuje Věra.

Jenom jsem zvědavá, zda se dočkám, až jednoho dne porodí moje vnučka, jaké dá jméno své holčičce, pokud to bude holčička. Upřímně musím napsat, byť je to zatím jenom moje přání, ano chtěla bych mít pravnučku Věru.

Věk na to má, bylo jí vloni v říjnu 19 let, snad mi pámbíček dopřeje, býti prababičkou, jako se toho dočkala moje milovaná babička. A když už jsme u jmen, mě rozhodil můj syn. Jsem podruhé babičkou od 2.12.2009, mám vnoučka Pavlíčka, ale tak jsem si přála, aby se jmenoval Mirek, po tátovi, ne nebude prý v této rodinné tradici pokračovat. Stačí, co prý máme Věrulinek,,,díky nicku" mi řekl syn a smál se. Ano jeho rozhodnutí a snachy, musím respektovat, oni jsou rodiče.

Mimochodem, ještě jsem dávala návrh, po mém otci-Václav, nene neuspěla jsem. Česká jména jsou krásná a Pavlíček je také krásné jméno a tímto děkuji tomu nahoře, že jsem se dočkala dalšího vnoučete, samozřejmě synovi také děkuji za vnoučka, je to krásný kluk. Musím se pochlubit, přikládám foto Pavlíčka, jsem moc pyšná babička.

Co se týče mého nicku-Věrulinka? Když jsem našla náhodně ženu-in, byla jsem totální začátečník, nevěděla jsem jsem, že můžu dát cokoliv.Začala jsem- Věra, bylo zadané.Dala jsem Věrka, bylo zadané, byla jsem zmatená, až došlo na Věrulinka. Dnes bych samozřejmě věděla co dát, ale měnit nick se mi nechce, už mi zůstane až do smrti.

Zdraví Věrulinka

Text nebyl redakcí upraven.

Věrulinka není špatný nick :-) A pro nás už je to taková vaše značka, podle které vás zaručeně poznáme.

A co vaše křestní jméno? Jmenujete se po otci, matce, po prarodičích, nebo vás pojmenovali podle jiného klíče? Má několik členů vaší rodiny stejné jméno? Jak je pak oslovujete, sejdou-li se pohromadě, aby nevznikaly zmatky? Váže se k vašemu jménu nějaký příběh? Jste se svým křestním jménem spokojená, nebo byste chtěla raději jiné? A jak mu sluší vaše příjmení?

Své příběhy, úvahy a zamyšlení můžete posílat na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme během celého dne zveřejňovat a autorka toho nejzajímavějšího od nás dostane sladkou odměnu.

Reklama