Bulvár

Věra Havlová: Cvičení prospívá v každém věku. A nikdy není pozdě začít!

Lektorku Věru Havlovou znám díky společné zálibě - cvičení. Věk prozrazovat nebudeme, ale rovnou říkám, že její roky by jí nikdo nehádal. A hlavně její kondici a pružnost by jí mohly závidět dvacetileté dívky. Není proto žádným překvapením, že na pohyb nedá dopustit. A nadšeně tuto osvětu šíří, kudy chodí...

Tentokrát jsme si povídaly o tom, jak můžeme rozpohybovat nejen sebe, ale hlavně naše maminky, babičky, případně i prababičky. Věra totiž na vlastní oči vidí při své práci den co den, jak cvičení pomáhá v každém věku.

Věra Havlová

Věrko, vím, že ty máš cvičení v krvi. Lekce vedla v Sokole tvoje maminka a ty cvičíš také celý svůj život. Nicméně určitě máš ve svých lekcích klientky, které musely lásku k pohybu teprve najít, některé až v poměrně pozdním věku. Co je podle tebe nejdůležitější, aby tyto duše u nově nalezené lásky vydržely?
Cvičenci, kteří ke mně chodí, bych rozdělila do tří skupin. První skupinku tvoří ti, kteří chodí cvičit pravidelně - ať už ke mně (někteří už cca 25 let), nebo chodili cvičit jinam a pak si mě ve svém okolí našli. Druhou skupinu představují lidé, kteří začínají cvičit, až když mají nějaký zdravotní problém. A třetí skupina jsou ti, kteří přijdou na doporučení. A to mě těší nejvíc.

Zvláštní kapitolou jsou pak moje pobyty se cvičením, kam dost často vezme letitá klientka svou kamarádku, maminku nebo kolegyni, i když žádná z nich před tím necvičila. Ty ženy se pak hlásí na další akce a říkají, jak jim bylo tam skvěle. A když nemohou chodit na moje lekce, tak chodí aspoň jinam, protože se jim to zalíbilo. Důležité je, aby vydržely chodit pravidelně - i když se jim zrovna nechce, bolí je hlava, mají špatnou náladu atd. Díky cvičení jim je lépe. A časem na to přijdou.

Ženy v produktivním věku si často nedovedou udělat na sebe čas, stavějí se až na poslední místo ve svém seznamu činností. Existují nějaké opravdu účinné rady, které by jim v tom mohly pomoci, nebo si na to musí přijít samy, až když jim třeba zdraví pohrozí výstražně prstem?
Máš pravdu, bohužel je to tak, že ženy si na sebe neudělají čas. Ještě když jsem cvičila aerobik - i s dětmi, tak holky ve škole pořád o aerobiku mluvily a na školních představeních cvičily aerobik. Jejich třídní učitelka říkala, jak by ráda chodila, ale že nemá čas. Jednou přišla (na aerobik pro dospělé), aby zjistila, proč ty holky to tak baví a jak vlastně cvičíme - příště přišla znovu a chodila 3x týdně. Najednou čas měla - i přesto, že měla rodinu, psy a učila ve škole. Účinné rady bohužel neexistují, protože na to musí každý přijít sám. Zdraví nám hrozí výstražně prstem téměř denně, většina lidí to však nechá dojít až tak daleko, že skončí u lékaře nebo dokonce v nemocnici. Naštěstí ale většině lidem dojde aspoň potom, že bez pravidelného pohybu to nepůjde.

Kolikrát týdně by tedy žena, která povětšinou celý den sedí někde v kanceláři, případně naopak u své práce stojí, měla cvičit, aby to mělo smysl? Je nějaký rozdíl v tom, kolik jí je let, atd.?
Na tohle se mě hodně lidí ptá. Jak často by měli cvičit, aby to mělo smysl. Většina lidí si myslí, že musí chodit cvičit minimálně 3x týdně a odcvičit celou hodinu. Přitom není potřeba cvičit hodinu v kuse. Pokud žena sedí dlouho v kanceláři, stačí, když se třeba 1x za hodinu protáhne, ukloní, předkloní, někdy stačí i jen několik hlubokých nádechů a výdechů. To samé udělat třeba večer před spaním. Naopak ti, co většinu času stojí, si mohou na pár minut zout boty, promasírovat si chodidla a uvolnit prsty. Pokud není čas přes den, tak alespoň večer při čištění zubů.

Věra Havlová

Ty sama jsi začínala vedením lekcí rytmické gymnastiky, pak aerobiku a po těchto svižných stylech ses usídlila u pilates a jógy, které si nemůžeš vynachválit. Čím si tě získaly?
Ano, cvičila jsem vždy svižnější styly a kdysi se mě někdo zeptal, jestli nebudu cvičit i jógu. Moje odpověď tehdy zněla, že NIKDY. Před třinácti lety jsem si na jedné aerobikové akci zacvičila poweryogu, která se tu právě objevila. A ta mě nadchla natolik, že jsem začala pravidelně chodit na lekce a udělala si dokonce i kurz. Byla to tenkrát dost dynamická a silová poweryoga, takže to vyhovovalo i těm „aerobičkám“. Nakonec jsem přestala s aerobikem a věnovala se jen poweryoze a později jsem objevila pilates. Mimochodem - s poweryogou jsem začala ve dvaačtyřiceti letech a s pilates ještě později. Dřív jsem měla ráda, když mě po cvičení bolelo celé tělo druhý den. Pilates a jóga si mě získaly tím, že mě právě nic nebolí - moje tělo je pružnější, jsem klidnější a mám víc energie

Většina lidí se bohužel neumí vůbec uvolnit. Celý den jsou v napětí, pak cvičí zase v napětí, pak usínají již cestou do postele, nebo naopak nemohou spát.

Dokázat se uvolnit mě naučila právě jóga a začala jsem to praktikovat i v lekcích pilates. Ze začátku chtěly v pilates jen posilovat, dnes začínáme lekci vleže stejně jako v józe zklidněním dechu, postupně se rozhýbáváme a končíme zase v lehu s vedenou relaxací. Je úžasné pozorovat klienty, kteří chodí delší dobu, jak byly stále v napětí a už se naučily i uvolnit.

Mnoho lidí žije v představě, že pilates a jóga jsou spíš pro starší, že mladší ročníky by nudily. Sama vím, že je to omyl, a že józe propadl i tvůj malý vnuk. Jak si podařilo zaujmout malého chlapce takovým stylem cvičení? A vidíš na něm už i v tomto věku nějaké pozitivní výsledky?
Můj vnuk necvičí jógu pravidelně a nijak jsem ho k józe nevedla. Ale když jsem si doma cvičila nebo připravovala hodiny, chtěl cvičit se mnou. Mám tu spoustu pomůcek, které si sám od sebe vzal a začal cvičit. Baví mě ho pozorovat, jak si sám vymyslí cvik a s jakou lehkostí ho dělá. Několikrát mě překvapil, když si sedl do tureckého sedu, zaujmul meditační pozici, ve které zůstal sice jen pár vteřin, za chvilku vyskočil a zase si hrál. Líbí se mu určitě pozice ve dvojicích taková acro jóga pro děti. I když necvičí pravidelně, určitě to v něm zůstane a věřím, že jednou jógu cvičit bude. Jógu pro děti nevedu, ale kdybych ji vedla, Martínek by určitě chodil cvičit. Nechám to na něm. Jinak pohyb má v krvi také nejen po mně, prababičce, ale také po své mámě. Doma neustále visí na kruzích, houpe se tam jak opice, v hamace na aerojógu nejraději visí hlavou dolů, jezdí na koloběžce, na kole, takže jsem ráda, že nevysedává u počítače či tabletu jako jiné děti.

Věra Havlová

Vím o tobě, že velký prostor ve svých aktivitách věnuješ i lekcím se seniory. Jak by měly postupovat třeba ženy, které mají doma kupříkladu babičku, o které jsou přesvědčeny, že by jí cvičení pomohlo, ale dotyčná nechce ani slyšet?
Ano, se seniory cvičím. Nemám ale lekce zvlášť pro seniory. Každý senior je na tom jinak, někdo se cítí ve čtyřiceti na osmdesát, a naopak. Na mých lekcích je věkové rozpětí cca 35 - 75 let. A dost často se stává, že ty mladší ročníky jsou na tom fyzicky mnohem hůř než senioři. Ale samozřejmě je to také tím, že nynější senioři netrávili 8-10 hodin v kanceláři u počítače. Ale opravdu není nikdy pozdě začít. Nejtěžší je přesvědčit někoho z rodiny. Senioři se právě bojí toho, že nebudou stíhat na lekcích a že to bude náročné. Myslím si, že se docela osvědčilo maminku či babičku nenutit, ale jít si zacvičit na tu lekci s ní. Potom už je to samozřejmě na babičce nebo mamince, zda bude pokračovat. Já mám opravdu na lekcích velké věkové rozpětí a nikdo se necítí špatně.

Další možnost je zkusit se zeptat v Domě pro seniory v místě bydliště rodičů či prarodičů. Tam je pro seniory spoustu aktivit.

V jednom takovém domě pro seniory cvičím a tam je výhoda, že jsou všichni cca ve stejném věku a nemusí se tedy cítit hloupě, že to nezvládnou. I každý senior je na tom jinak, takže vždy cvičení musím přizpůsobit. Mám na lekci seniory pohyblivé, kteří mohou cvičit i na zemi, jsou mezi nimi ale tací, kteří nemohou na zem, a tak cvičí buď na židli, nebo ve stoji. Mám tam i paní, kterou přivezou vždy na vozíku, přesedne si na židli a cvičí jen na židli. Ono to cvičení je i taková společenská událost. Pro seniory pořádám také asi sedm let i pobyty se cvičením. Ze začátku jezdily opravdu stále stejné ženy, pak se začaly přidávat i mladší ročníky. Rozhodně však na maminky a babičky netlačte. Doporučuji na první lekci jít s nimi ne jen jako doprovod, ale cvičit také. Další možnost jsou individuální lekce, kdy instruktor cvičí s klientem u něj doma. Zde je dobré ale vysvětlit výhody cvičení doma.

Chápu starší ženy, proč se bojí jít na skupinové lekce - sama si pamatuji z dřívějších dob, jak se hodně při cvičení lidi pozorovali a pomlouvali ostatní, jak cvičí, jak kdo vypadá, co má na sobě atd. Naštěstí tato doba už dávnou minula.

Co bys teda vzkázala čtenářkám na závěr?
Nebojte se začít v jakémkoliv věku a hlavně neodkládejte to na příště. A když vám při cvičení něco nejde, tak většinou to nejde tak, jak bychom si přáli my. Všechno jde, ale je důležité poslouchat svoje tělo. Cvičte podle toho, na co se cítí vaše tělo, ne jak chcete vy. A když nebudete tělo nutit do pozic, do kterých nechce, tak se vám odvděčí tím, že jednou tu pozici uděláte i podle vašich představ a ani to nebude bolet. Nedávno mi jedna starší cvičenka řekla: „Celý život mi někdo říkal, co musím, ať to bylo doma, nebo ve škole, v práci. Dnes jsem ve věku, kdy nemusím nic, ale můžu, budu-li chtít.“ Takže cvičte pro radost, radujte se z toho, že můžete cvičit, že se můžete hýbat, nikoliv proto, že musíte.

foto: archiv Věry Havlové

Přečtěte si také:

   
26.08.2016 - Společnost - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] SNÍŽEK [*]

    jo a prospívá mi spánek,je důležitý a vzácný,když nemůžu spát každou noc Sml33

    superkarma: 1 26.08.2016, 16:37:08
  2. avatar
    [8] SNÍŽEK [*]

    mám dvanáctky směny a jsem ráda že to dám,na cvičení se nedokopu Sml23

    superkarma: 1 26.08.2016, 16:34:12
  3. [7] babos [*]

    Asi zase začnuSml16

    superkarma: 0 26.08.2016, 14:53:17
  4. [6] Rikina [*]

    bobani — #5 Vím víc, než by mi bylo milé. Před časem jsme hledali vhodný domov seniorů pro moji maminku. Navštívili jsme jich několik, a pak jsme to vzdali, a zůstala doma. Dokud to bude jen trochu možné, tak ji do žádného takového zařízení dávat nebudeme. Ona tam původně sama chtěla, ale poté, co viděla, jak to tam chodí, si to rozmyslela a už nechce. Nedivím se. Sml80

    superkarma: 1 26.08.2016, 12:12:05
  5. [5] bobani [*]

    Rikina — #2 a ty něco víš o DS ? protože jsem tam pracovala hodně let a nic takového se tam nedělo , vše bylo o dobrovolnosti

    1. na komentář reaguje Rikina — #6
    superkarma: 1 26.08.2016, 10:01:58
  6. avatar
    [4] denkas [*]

    Moje tělo mi řiká necvičit Sml80 tak necvičím.

    superkarma: 2 26.08.2016, 09:40:59
  7. [3] Andreadornova [*]

    Sml67

    superkarma: 0 26.08.2016, 08:42:12
  8. [2] Rikina [*]

    Jo a v těch domovech seniorů, tam kolikrát taky "musí" a nikdo se neptá, jestli chtějí - personál je tam prostě navelí, a staří lidé si buď moc netroufají odporovat, nebo už ani nemůžou.

    1. na komentář reaguje bobani — #5
    superkarma: 0 26.08.2016, 08:06:15
  9. [1] Rikina [*]

    Hm. Jenže pro tuhle paní je cvičení práce. Sml80 To, co tam vykládá, to ví každej, teoreticky. Prakticky donutit se jít cvičit poté, co člověk pracoval někde jinde těch 8, 10 či 12 hodin, a je unavenej, je těžké. A téměř pokaždé, když už jsem se dokopala navštívit nějakou tu ukázkovou hodinu něčeho, tak jsem odtamtud odcházela s přesvědčením, že nikdy více. Protože ty akční cvičitelky, které samy nic jiného než to cvičení nedělají, drží vysoké tempo, kdo nestíhá, tak na něj křičí a popohánějí, neodpustí si ironické poznámky a snaží se člověka dostat do stavu, kdy se po takové lekci druhej den nehne a bolí ho všechno. Sml15 Jen asi dvakrát v životě jsem zažila příjemné cvičení, kdy člověk nešel domů uštvaný a fyzicky i psychicky zdeptaný, a další den se necítil jako by běžel maraton.

    superkarma: 2 26.08.2016, 08:01:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme