V kinech nyní běží jeho nejnovější film Volver, o kterém média nadšeně píší, že je poctou ženám. Spíše než poctou ženám jsou však jeho filmy o ženách. Řeč je o španělském režisérovi Pedru Almodóvarovi. 
 
Almodóvar se narodil na španělském venkově mezi lety 1949-1951 (uvádí se různá data). Vliv na život mladého režiséra a celé Španělsko měla smrt diktátora Franka v roce 1975. Došlo ke změně, která vedla mimo jiné  ke  zpochybnění tradiční mužské a ženské role. Další důležitou etapou Almodóvarova života jsou 70. a 80. léta prožitá v Madridu. Almodóvar se stal součástí undergroundového hnutí zvaného movida madrileña, kde vznikala alternativní hudba, nezávislé filmy, zkrátka „jiná“ kultura. „Byli jsme nejen mladší a štíhlejší, ale díky své neznalosti jsme se zvesela do všeho vrhali… Drogy nám ukazovaly jen svou hravou tvář a sex byl otázkou hygieny,“ vzpomíná na toto divoké období Almodóvar. Mladí lidé experimentovali se svojí sexualitou i genderovými rolemi. To se odrazilo i v Almodóvarových filmech, kde často vystupují transexuálové, transvestité, homosexuálové či lesby. Drsná katolická výchova v něm nevyvolala nenávist a pocit odvety, i když ve svých filmech církev rozhodně nešetří (Černá roucha, Špatná výchova).

Filmy silných žen a citlivých mužů
Zřejmě první postava, kterou Almodóvar stvořil, bylo jeho literární alter ego Patty Diphusa.  Příběhy této mezinárodní pornohvězdy psal nepravidelně pro magazín La Luna v 80. letech. Sám autor ji charakterizoval jako holku „s takovou chutí do života, že nikdy nespí, naivní, něžná a groteskní, závistivá a narcistní, přítelkyně všech lidí a všech rozkoší, vždy ochotná se dívat na věc z té lepší stránky… Patty utíká před samotou a sama před sebou a dělá to se značnou dávkou vtipu a selského rozumu.“ Právě z ní pak čerpá pro své další, už filmové hrdinky.

Již Almodóvarův debut Pepi, Lucy, Bom a spousta dalších holek z roku 1974 naznačil to, co bude součástí i jeho dalších filmů. Totiž že do popředí postavil ženské hrdinky a jejich intimní svět, pocity i problémy a odhodil stranou španělského macha. Podle Almodóvarových slov ho v tomto směru ovlivnily silné osobnosti jeho matky a babičky. Muži, odsunutí spíše do pozadí, se často objevují v menších rolích jako násilníci, nevěrníci nebo jako homosexuálové či transvestité. Neznamená to však, že by ženskou hrdinku nějak idealizoval a zobrazoval ji jen kladně a lichotivě.
V roce 1984 natočil film Co jsem komu udělala?, který byl přijat se zájmem také v Americe. Hlavní postavou je frustrovaná hospodyně, neoceněná za směnu v domácnosti, zavřená ve společnosti domácích spotřebičů, která zabije svého manžela, ale sama si neumí poradit se znovunabytou svobodou. Také ve filmu Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988) se musí hrdinka vyrovnat s porozchodovou samotou. V Květu mého tajemství (1995) Almodóvar ukázal intimní příběh spisovatelky „růžových“ románů Ley snažící se udržet nefungující, problematické manželství. Jen ona nevidí, že ji nemilující, arogantní manžel podvádí, až je procitnutí velmi bolestné, i když osvobozující.

Jeden z nejvíce oceňovaných snímků, film Vše o mé matce, získal v roce 2000 Oskara za nejlepší cizojazyčný film. Bizarní a přesto uvěřitelný děj filmu vytváří Manuela, jíž zemřel syn při autonehodě, a proto se vydává hledat jeho otce, transexuála Lolu. Po příjezdu do Barcelony se setkává s dávnou přítelkyní, transexuálem Agrado, HIV pozitivní jeptiškou Rosou oplodněnou právě Lolou a lesbickou herečkou Humou. Jejich přátelství i pomoc dovedou film i přes smrt Rosy a Loly ke smířlivému konci.

Avšak Almodóvar dokáže nejen převracet konvence a zažité stereotypy, ale také se odklonit od svého dosavadního středobodu, totiž žen. Hlavními postavami filmu Mluv s ní (2002) jsou tentokrát dva muži, citlivý a jemný Marco a pečující ošetřovatel Beningo, kteří se spřátelí v luxusním sanatoriu, kde leží v kómatu jimi milované ženy. Přes spletitost příběhu je jejich přátelství, vrcholící scénou, ve které Marco navštěvuje Beninga ve vězení a touží se obejmout, hlavní osou filmu.

Ve filmu Špatná výchova (2004) také opustil ženský svět, aby se věnoval intimním vztahům mezi muži. Naplno se k ženám vrátil ve svém zatím posledním filmu Volver, jehož hlavním motivem je přátelství a pouto mezi ženami (ať už sestrami, dcerami a matkami či přítelkyněmi) a jejich schopnost vzájemně si pomoci. Jedna ze tří mužských minipostav filmu, manžel hlavní hrdinky Raimundy, náležitě povalečsky vykreslený, je zavražděn hned na počátku filmu. Temperamentem odlišné sestry Raimunda a Sole se vyrovnávají se zprvu tajemným příchodem matky, o které si myslely, že uhořela s jejich otcem při požáru. Postupně však vybublávají na povrch i tajemství, které poznamenaly Raimundino dospívání i vztah k matce.

Na pohlaví nezáleží
Almodóvar přistupuje ke svým filmovým postavám bez předsudků. Diváci jeho prostřednictvím neodsoudí ani jeptišku čekající dítě s transexuálem (Vše o mé matce), ani jemného muže, jenž miluje dívku v kómatu a je zavřen do vězení za to, že se s ní fyzicky spojil (Mluv s ní). Almodóvar nám totiž doopravdy umožňuje spoluprožívat příběh hrdinek a hrdinů. V jeho filmech můžeme vidět toreadorku, muže plačícího při divadelním představení, citlivého ošetřovatele (vše v Mluv s ní) nebo muže toužícího psát sentimentální romány pro ženy (Květ mého tajemství), tedy postavy, které stereotypní představy nepotvrzují. „Pedro Almodóvar důsledně zpochybňuje dělení světa na mužský a ženský – ať už tělesný nebo citový. Toto dělení je pro něj stejně přirozeně překonané jako požadavek, aby se ženy ve filmech chovaly „žensky“, totiž slabě a pasivně,“ píše v článku Na dno jeho vášně Alena Prokopová.

Jako jsou pevnou součástí Almodóvarových filmů transvestité/transexuálové, tak si svou pravidelnost našlo také v různých podobách znásilnění. Od násilnického ve Spoutej mě či Pepi, Lucy, Bom a spousta dalších holek, přes znásilnění otcem ve Volver, také chlapce knězem ve Špatné výchově, až po velice zvláštní, pro někoho zavrženíhodné, přesto však láskyplné znásilnění v Mluv s ní. Různými pohledy na znásilnění ukazuje nejen trauma, jaké může způsobit, ale jeho následky také náležitě hýbají dějem. V Mluv s ní se znásilněná těhotná dívka při porodu probudí, ve Volver dovede pokus o znásilnění až k vraždě.

Almodóvar umí nejen točit filmy o ženách, ale také s nimi spolupracovat. „Mezi jimi a mnou existuje jakási zvláštní vzájemnost. Obvykle v ženách probouzím mateřské city a ženy ve mně obvykle probouzejí mateřské city. Proto si na place tak dobře rozumíme,“ říká ve svém autointerview z roku 1984. „Osvobozen od ženy jako sexuálního objektu, nemusí si potvrzovat mužské sebevědomí jejich dobýváním… Stěží bychom mohli jmenovat jiného režiséra, který s ženami dokáže zacházet tak svobodně,“ vysvětluje Almodóvarovu chápavost Stanislava Přádná v článku Ženy, srdce a pohlaví.

Můj názor: Almodóvarovy filmy jsou skvělé a přes svou jinakost či neobvyklé, nestereotypní postavy i komerčně úspěšné.

Zdroj: Tisková a informační agentura www.ta-gita.cz

Reklama