Někdy nám život přinese chvíle, ve kterých se cítíme na dně. Máme pocit, že už to nejde dál, že je před námi jen šeď a starosti. Litujeme samy sebe a neumíme se vzchopit. Nakonec nám nic jiného nezbude, musíme jít dál. Ještě že tak, vždyť v životě je hodně krásných chvil, jistě nás všechny čeká ještě spousta hezkého…

 

Jak ale ve chvílích nejhorších vstát a myslet pozitivně kupředu?

Pomáhají maličkosti. Každá z nás má něco ráda, něčím se ráda zabývá. Někdo rád kreslí, někdo vášnivě čte, někdo sportuje. Někdo miluje čas strávený se svými dětmi nebo vnoučaty. Právě v těch dnech, kdy se cítíme ublížené a ztracené, je třeba vytáhnout tyto zbraně. Nebo dát bradu nahoru a zabojovat...

 

Mám jednu kamarádku.

Touží strašně dlouho po dětech, které jí zatím nebyly dopřány. Naposledy, když mi volala další negativní výsledek svého snažení, nevěděla jsem, už co jí říct, čím ji utěšit. Její trápení mi připadá jako jedno z nejzávažnějších. Stojím při ní a pomoci nemůžu.
Viděly jsme se minulý týden a já jí musela vyseknout ohromnou poklonu.
Vrhla se na velký projekt, vrhla se na hypotéky, projektanty a zedníky. Nehledí jen na svůj zatím nesplněný a tolikrát oplakaný sen. Kouká se vzpamatovat, s hlavou zdviženou pokračuje dál. Bojuje a je přitom tolik nádherná…

 

Nedávno jsem se cítila přesně tak jako občas každá z nás. Cítila jsem se trochu ublíženě, trochu zrazeně a hlavně hrozně unaveně. Šla jsem s jinou kamarádkou na kafe a podvědomě přemýšlela, jak se jí o tom zmíním. Ona to ale dle všeho vycítila a začala mě kamenovat hezkými věcičkami. Vyprávěla mi něco veselého z dětství, přinesla knížku, která by se mi měla líbit, a vytáhla mě na výstavu. Prohlížely jsme si krásné fotky z druhého konce světa a já na všechno zapomněla. Využila jsem té vzácné chvíle volna a věnovala se jen oddychovým a hezkým věcem. Zapomněla jsem sama na sebe, na ten středobod vesmíru, a koukala na krásy světa kolem nás. To pomáhá. Pomáhá to zaručeně a hlavně vždycky. Nepotřebujete k tomu vašeho partnera nebo mámu. To je na tom to nejlepší, protože co když právě oni scházejí?

 

Často nám do redakční pošty přicházejí nešťastné zpovědi vás, čtenářek.
Věřte, že se zdejší ženské osazenstvo redakce kolikrát ustrne, prožíváme vaše příběhy, jako by se týkaly právě nás samotných. Můj dnešní návod na chmury je tedy pro ty z vás, které máte právě teď pocit, že se plazíte po dně.

 

Nemyslete na sebe!
Myslete a zabývejte se hezkými věcmi! Zapomeňte na své trápení a oddychněte si od něj pomocí krásna světa kolem nás.

To je totiž neměnné a je tu stále.

Reklama