Bulvár

Věnujme se hezkým věcem

 

Někdy nám život přinese chvíle, ve kterých se cítíme na dně. Máme pocit, že už to nejde dál, že je před námi jen šeď a starosti. Litujeme samy sebe a neumíme se vzchopit. Nakonec nám nic jiného nezbude, musíme jít dál. Ještě že tak, vždyť v životě je hodně krásných chvil, jistě nás všechny čeká ještě spousta hezkého…

 

Jak ale ve chvílích nejhorších vstát a myslet pozitivně kupředu?

Pomáhají maličkosti. Každá z nás má něco ráda, něčím se ráda zabývá. Někdo rád kreslí, někdo vášnivě čte, někdo sportuje. Někdo miluje čas strávený se svými dětmi nebo vnoučaty. Právě v těch dnech, kdy se cítíme ublížené a ztracené, je třeba vytáhnout tyto zbraně. Nebo dát bradu nahoru a zabojovat...

 

Mám jednu kamarádku.

Touží strašně dlouho po dětech, které jí zatím nebyly dopřány. Naposledy, když mi volala další negativní výsledek svého snažení, nevěděla jsem, už co jí říct, čím ji utěšit. Její trápení mi připadá jako jedno z nejzávažnějších. Stojím při ní a pomoci nemůžu.
Viděly jsme se minulý týden a já jí musela vyseknout ohromnou poklonu.
Vrhla se na velký projekt, vrhla se na hypotéky, projektanty a zedníky. Nehledí jen na svůj zatím nesplněný a tolikrát oplakaný sen. Kouká se vzpamatovat, s hlavou zdviženou pokračuje dál. Bojuje a je přitom tolik nádherná…

 

Nedávno jsem se cítila přesně tak jako občas každá z nás. Cítila jsem se trochu ublíženě, trochu zrazeně a hlavně hrozně unaveně. Šla jsem s jinou kamarádkou na kafe a podvědomě přemýšlela, jak se jí o tom zmíním. Ona to ale dle všeho vycítila a začala mě kamenovat hezkými věcičkami. Vyprávěla mi něco veselého z dětství, přinesla knížku, která by se mi měla líbit, a vytáhla mě na výstavu. Prohlížely jsme si krásné fotky z druhého konce světa a já na všechno zapomněla. Využila jsem té vzácné chvíle volna a věnovala se jen oddychovým a hezkým věcem. Zapomněla jsem sama na sebe, na ten středobod vesmíru, a koukala na krásy světa kolem nás. To pomáhá. Pomáhá to zaručeně a hlavně vždycky. Nepotřebujete k tomu vašeho partnera nebo mámu. To je na tom to nejlepší, protože co když právě oni scházejí?

 

Často nám do redakční pošty přicházejí nešťastné zpovědi vás, čtenářek.
Věřte, že se zdejší ženské osazenstvo redakce kolikrát ustrne, prožíváme vaše příběhy, jako by se týkaly právě nás samotných. Můj dnešní návod na chmury je tedy pro ty z vás, které máte právě teď pocit, že se plazíte po dně.

 

Nemyslete na sebe!
Myslete a zabývejte se hezkými věcmi! Zapomeňte na své trápení a oddychněte si od něj pomocí krásna světa kolem nás.

To je totiž neměnné a je tu stále.

   
14.07.2005 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. [11] bejby [*]

    Díky!Moc krásný článek!

    superkarma: 0 17.07.2005, 22:52:41
  2. avatar
    [10] Nikusa [*]

    Každý zažije v životě to špatné, někdo to nejhorší.Já jsem si prožila to nejhorší(co se může vůbec mámě stát)a roky mi trvalo,než jsem se začala znovu radovat ze života.Jedno vím jistě - ženskou vždy podrží její dítě(hlavně malé,protože to nedá šanci se litovat a přemýšlet).Mně taky pomáhá procházka k řece,sauna a někdy to prostě chce se vybrečet(i to pomáhá).Ale život jde dál a říkám si,že to,co se děje tak má asi být.

    superkarma: 0 17.07.2005, 21:06:32
  3. [9] Hanule [*]

    Díky za hezký článek. Někdy je to těžké, ale s takovým přístupem se to dá zvládnout.

    superkarma: 0 14.07.2005, 14:12:05
  4. [8] Anai [*]

    !!! Naprosto souhlasím - dělám to taky tak a jen nechápu své kamarádky, z nichž těměř všechny mají a měly lehčí život než já, ať už v oblasti finanční, pracovní či rodinné, které když se sejdou, jen brečí a stěžují si na naprosto nepodstatné prkotiny. Jenže asi by musely nejdřív prožít to co já, aby pochopily, že mě zajímá už jen to hezké a neřeším, jestli se se mnou někdy rozejde přítel a co jako pak budu dělat (teď to přece skvěle funguje, tak co?), jestli ve stáří neumřu hlady (nešetřím - "užívám si"). Říkám jim, ať řeší problémy, až nastanou a spíš si váží toho, jak je k nim osud milosrdný, ale ony to dokážou jen málokdy a mě považujou asi za cvoka, když se raduju z krásné dovolené, krásného víkendu, humorného zážitku apod. Vysvětluju jim ,že si tím škodí, že snadno onemocní (rakovina je víc, než genetická, psychosomatická záležitost, to mi nikdo nevymluví) a PAK bude CO řešit.... Proto jsem radši s o generaci mladšími lidmi, kterých je okolo mě dost (děti, jejich partnerky a taky divadlení parta), s těmi si užiju a rozumím daleko více a hlavně ze setkání s nimi odcházím pozitivně nabita a veselá!

    superkarma: 0 14.07.2005, 12:01:02
  5. [7] 7658 [*]

    Je to pravda, když mám pocit že nemůže být hůř sbalím děti a psa a jdeme na procházku a ono se to srovná (aspoň v hlavě) a to je to nejdůležitější.

    superkarma: 0 14.07.2005, 11:19:19
  6. avatar
    [6] Žábina [*]

    Nyotaimori: Landriel: záleží na úhlu pohledu

    superkarma: 0 14.07.2005, 10:10:02
  7. avatar
    [4] Landriel [*]

    Nyotaimori: u nás doma...krásné okolí, krásný dům, krásná zahrada, krásné dítě, krásné kočky, milí sousedi, hodnej chlap...příští týden konečně dovolená - svět možná stojí za ho*no, ale já jsem šťastná jako snad nikdy předtím...

    superkarma: 0 14.07.2005, 07:55:29
  8. avatar
    [3] Evča [*]

    zrovna dneska něco takového potřebuji, díky za článek, asi je nejhorší sebestřednost, ale když toho má člověk fakt někdy plný zuby a chtěl by právě on-já mít pokoj od všeho
    jdu dnes do knihovny, tak to je jediné na co se moc těším

    superkarma: 0 14.07.2005, 07:39:47
  9. [2] Ala.Faba [*]

    Když potřebuju vzpružit, pomáhá mi cestování autem nebo popovídání s kamarádkou.

    superkarma: 0 14.07.2005, 07:21:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme