Bulvár

Venkov miluji jen v létě

Hrozně ráda se dívám na trilogii Slunce seno, patří k mým nejoblíbenějším filmům. I když jsem je viděla aspoň dvacetkrát, vždycky se u nich znovu a znovu nasměju. Má babička totiž pocházela z Jižních Čech, dokonce to od Hoštic není zase tak daleko, a tak se tou trefností, mnohdy trochu zparodovanou, ohromně bavím. Dodnes sem jezdím na chalupu, (kdybych měla dovolenou, vydržela bych tu klidně dva měsíce), ale žít celoročně bych tu nedokázala. Vím, o čem mluvím, jednou jsem si to zažila na vlastní kůži, i když se zrovna nejednalo o Jižní Čechy.

Bydlení v krabicích

Když jsem byla před sedmnácti lety těhotná, můj už začal podnikat a koupil asi 20 kilometrů za Prahou, v jedné docela ošklivé středočeské vesnici, chalupu a přebudoval ji na takové to foklorně restaurační zařízení, kam cestovky vozí skupiny cizinců na večeři. Podnik se docela dobře rozběhl a můj muž rozhodl, že se sem přestěhujeme. To mé dceři bylo 14 dní! Obytné tu byly dvě místnosti, narychlo se koupila pračka, jinak věci jsme měli v krabicích od banánů. Strašně jsem nechtěla, ale jeho podnikatelské argumenty ze mě udělaly submisivní ženu.

Vystřelená na Měsíc

Realita byla ještě horší, než jak jsem si myslela. Byl začátek prosince, smutné sychravé počasí a ve vesnici za celý den nevystrčila nos ani kočka. Většina lidí byla asi v práci, zbytek byl zalezlý u kamen a já jsem tu neznala ani živou duši. Manžel ráno odjel a přijel večer. Jezdila jsem s kočárem po bahnitých cestách, nad hlavou krákali havrani, za celé dny jsem ke komunikaci měla pouze je a mimino. Auto jsem tenkrát neměla, a kam se taky harcovat s novorozenětem. Cítila jsem se jako poslední člověk na téhle planetě. Opuštěná, frustrovaná, nešťastná. A opravdu jsem z toho života začala mít docela velké deprese. Vydržela jsem to přesně tři měsíce a pak se stěhovala zpátky. Mužovi nezbylo než jít se mnou, nebo se rozvést. Šel se mnou, a nakonec dokonce i uznal, že to byl nedomyšlený plán.

Trávila jsem pak na mateřské celá léta a podzimy na chalupě a byla tam spokojená, ale s vědomím, že jakmile začne zima, mám se kam vrátit.

   
10.11.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme