Reklama

Ne, nebojte se, nemohla bych přece den před štědrým večerem vyrukovat s nějakou krvelačnou historkou, vystřiženou z „černé kroniky“, o krkavčí matce. Je to přesně naopak. Budeme konati dobro!

les

A bude to hnedle čtveré dobro, abychom nebyli troškaři.

  • Totiž dobro pro nás, uštvané hospodyňky, nevědoucí, kam dřív skočit.
  • Dobro pro naše polovičky, mající mozol na řiti od nepohodlné pohovky.
  • Dobro pro naše děti, ty ubohé zelinky, které když se neučí, tráví většinu života u zlého PC.
  • A dobro pro mnohé obyvatele našich lesů, zkoušené letošní tuhou zimou.

A jak jsem na to přišla?

To vy!

Mám ráda kapra na stole, ale špatně nesu, když zvíře předtím vidím živé. Ztrácí tím anonymitu a já mám pak problém.

Když jsem byla malá, zabili mi totiž Bedřicha. Jedl housku ve vaně, čímž se pasoval mezi kapří výjimky. Když jsem ho pak spatřila rozporcovaného a smaženého ve strouhance, dostala jsem kvalitní a velice výživný hysterický záchvat, následkem čehož jsem zbytek Štědrého dne strávila tlumena sedativy.

Od té doby u nás živý kapr nebyl, tedy vyjma toho, kterého jsme zatvrzele chodili pouštět do Vltavy, než jsem se právě od vás, od čtenářek, dozvěděla, že mu tím rovněž vystavuji parte.

m Teď to děláme jinak.

Milé rodince opatřím provázek, špičatý šroubovák, jablka, mrkev a jiné plodiny a všichni pak radostně propichují a navlékají dlouhé „korále“, které se poté odeberou věšet do lesa na větve pro zvířátka.

Dobré dvě hodiny tak člověk získá pro sebe, utvrdí se vztahy mezi otci, jakoby otci, skoro otci a dětmi a vyvětraná drobotina je i po návratu chvíli zticha.

Přinejmenším do doby, než jí rozmrznou rty.

Tento model, který se nebývale ujal, mám právě od vás jako satisfakci, která na rozdíl od likvidování kaprů v dobrém úmyslu opravdu funguje.

A já vám děkuji a posílám dál!