Reklama

 

Poslední večeře...

Celkem vyrovnaná Libuška s naivním obrázkem sluníčka a originálním receptem, kterým hodlá milionáře obdarovat, už v  podstatě nikam nic netlačí. Má pocit, že udělala, co mohla. Působí mile a elegantně.

Michal se očividně cítí v její přítomnosti uvolněně. Zasněně obdivuje její oči, drží ji za ruku... Nebýt toho, že tento večer je vlastně rozhodujícím večerem podivné hry o city, vypadali by jako hezký, zamilovaný pár.

 

Na druhé straně evidentně nervózní Barbara s hlubokou, uměleckou sondou do vlastního nitra v podobě barevné duhy, rozdělené do časových pásem a mašlí kolem zápěstí. Hltá suši a hovoří o sobě, pak o sobě a potom ještě o sobě... a o suši.

Na Michalův opakovaný dotaz ohledně citů vůči němu mluví o lásce, přičemž hypnotizuje hranu stolu na druhé straně. Atmosféra houstne a Barbara si uvědomuje, že tahle hra by mohla mít jiného vítěze. Vystřihne proto emotivní scénku v autě, za kterou by se nestyděl možná ani Hollywood, a je vymalováno. Možná to ani být nemuselo, možná měl Michal už vybráno a k tomuhle citovému výboji ji donutil záměrně, věrný svému krédu „dostat se pod kůži“ a věrný radám nejlepších kamarádů, kteří měli možnost podrobit obě finalistky křížovému výslechu během bowlingu a šipek. Dost možná nebyla od věci hláška jednoho z Michalových přátel, když pravil „ nepřál bych spíš Michala Libušce.“

 

Konec dobrý – všechno dobré.

Barbara je hráčka. Působí nesympaticky, samolibě a tvrdě. Michal v její společnosti působí křečovitě a nejistě.

Libuška je něžný, věčně dobře naladěný smíšek, o kterém se Michal vyjadřuje vždy jako o „čisté duši“, se kterou žít by bylo milé a člověk by se těšil domů… (Kdo ví, možná je opravdu taková)??

 

Zásnubní prstýnek ale MICHAL navléká... BARBAŘE! 

 

Pokud je tohle trochu schizofrenní rozhodnutí jednáním jedince – dobře.

Pokud je to návod , jak pochopit uvažování a priority mužů jako celku, tak se nejspíš nikdy NEVDÁM. J