Kristus na kříži

V křesťanském kalendáři je Velký pátek pátkem před Velikonocemi. Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži, a proto je prožíván ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání.

Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto scházejí věřící ke zvláštní bohoslužbě.

Katolická církev na Velký pátek jako jediný den roku neslouží mše. Na připomínku Kristova utrpení se v kostelích konají jen zvláštní večerní obřady. Podobně jako na Květnou neděli jsou zpívána evangelia o Ježíšově smrti. Bohoslužby se naopak konají u protestantských církví.

Katolická liturgie obsahuje čtení z Písma, Janovy pašije, často předvedené dramaticky nebo hudebně. Pouze v tento den je také součástí liturgie uctívání kříže a neslaví se v něm eucharistie, podává se však svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek).

Lidová tradice vypráví o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník. Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi.

Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky různých tvarů a velikostí. Řehtačky oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše – většinou zrzavého chlapce.

Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. Velký pátek uznávají za oficiální svátek například Velká Británie, Irsko, Finsko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a v neposlední řadě i Slovensko. V Dánsku a Norsku je svátkem i Zelený čtvrtek.

Reklama