Domácnost

Velké prádlo! Pomóóc!

Dnes při úterku si budeme na Žena-in.cz tak trochu vzpomínat. Na všechno, co je spojeno s naším dětstvím a mládím. Je toho hodně, co člověku utkvělo v paměti…ale o tom se dočtete v jiném článku….

Tento článek chci věnovat vzpomínce dávné, staré přibližně třicet let. Ta vzpomínka má název “Velké prádlo” a dodnes se mi zlehka orosí čelo, když si vybavím průběh této monstrózní akce, která se měsíc co měsíc pravidelně opakovala.

V sedmdesátých letech ještě nebyly automatické pračky samozřejmým vybavením domácností. Mnoho domů ale svým nájemníkům kromě sklepů apod. nabízelo i místnost nanejvýš potřebnou: prádelnu.

Ani v našem domě nechyběla. Kromě prádelny zde byla ještě tzv. namáčírna se dvěma velkými káděmi, obrovská sušárna s nekonečnými řadami natažených šňůr a také pýcha celého baráku – mandl!

Sotva jsem si přestala hrát s panenkami, rozhodla se maminka, že mě připraví pro život. Své rozhodnutí pojala velmi zodpovědně a začala mě v mých deseti letech zasvěcovat do akce zvané velké prádlo.

Musím říct, že zpočátku mi to připadalo docela zábavné a cítila jsem se při této práci velmi důležitě. Postupem času se mi ale praní velkého prádla začalo pomalu ale jistě zajídat. Ztratila jsem tím totiž vždy celý víkend a jako obrovskou nespravedlonost jsem cítila to, že otec a můj starší bratr se těchto galejí účastnit nemuseli.

No uznejte sami. Zatímco já jsem už v pátek večer pečlivě třídila v namáčírně prádlo, bratr se v poklidu díval na televizi. Ve chvíli, kdy jsem v sobotu za kuropění vstávala, on spal až do desíti.

S maminkou jsme postupně rvaly z kádí odmočené cíchy, které jsme pracně ždímaly, postupně zasouvaly do pračky k důkladnému vyprání a vyvaření, abychom je posléze na několikrát opět protáhly káděmi a důkladně vymáchaly a nakonec naložily do škrobu, aby byly pěkně tuhé. Pak jsme je naposledy s vypětím všech sil vyždímaly a pověsily… Během této doby můj bráška pravděpodobně opět zíral na televizi a otec si četl noviny.

Pro nás ale relaxace neexistovala. Po cíchách přišly na řadu ručníky, utěrky, hromady košil, mikin, tepláků, montérek, spodního prádla… nekonečné máchání, máchání a máchání… Ruce jsem měla úplně bezvládné a vysílené a věšení prádla na šňůry mě vždycky totálně odrovnalo, protože jsem se musela hodně natahovat, abych na ně dosáhla. Maminka mě celou dobu povzbuzovala a chválila, jak moc jí pomáhám a jak neví, co by si beze mě počala…ale já jsem věděla své. Nechápala jsem, proč tu hroznou dřinu musíme odpracovat my dvě, zatímco “oni dva” sedí nahoře s nohama na stole a flákají se.

Jenže – doba byla asi taková. Praní bylo pokládáno za ženskou práci a maminka se přes to nedokázala překlenout. Hrdinně a obětavě jsme tak naší společnou rukou během soboty všechno všecičko vypraly a z posledních sil se vyšplhaly do druhého patra. Zatímco já jsem odpadla, maminka si stoupla k plotně, aby uvařila na druhý den pro ty naše dva nebožáky, a pak se sesunula do postele.

V neděli naše práce pokračovala. Suché prádlo posbírat, poskládat, roztřídit, vyžehlit a vymandlovat.

Bylo to nekonečné. Žehlila jsem tátovy a bráchovy trenýrky a před očima měla rudé kruhy. Skládala jsem jejich tílka a trička a strašně se mi chtělo na ně plivnout. Máma stála u mandlu a trpělivě ho krmila nekonečnou řadou cích, prostěradel, ručníků a utěrek, které jsem postupně odebírala a skládala.

Hrůza!

Nikdy jsem nedospěla k tomu, abych pochopila máminu často opakovanou větu: “Až se vdáš, bude se ti to hodit.” Opravdu si nemyslím, že by se mi někdy tahle dřina a hlavně ten nespravedlivý přístup k dělbě práce nějak hodil. Navíc jsem pořád nějak nemohla pochopit, že zatímco já jsem byla už od desíti let zodpovědně připravována na své budoucí manželství, ve kterém se musím pravděpodobně strhat do úmoru, bratr na svou ženitbu nijak připravován nebyl. Pravděpodobně se tehdy předpokládalo, že zodpovědnost za vše v rodině má žena. Žena, která je povinna se postarat, uvařit, uklidit, pochopit, porodit, vychovat.… A to vše dokonale, bez reptání, obětavě. Protože se to tak prostě sluší.

Poučena touto naší rodinnou tradicí jsem si po svatbě jako první věc koupila automatickou pračku. Jaká úleva! Nic jsem nedbala na starostlivé lamentování babičky a maminky, že se mi v ní prádlo zapere, že se tak dobře nevyvaří ani nevymáchá... Bylo mi to skutečně šumafuk. Dokonce jsem jim způsobila málem infarkt ve chvíli, kdy zjistily, že cíchy, které sundám ze šňůry, složím a okamžitě vrazím do skříně. "Ty to nebudeš mandlovat?” “Ne, proč? Stejně se v tom jednou vyspíme a bude to zmačkaný, ne?”

V jejich očích jsem četla údiv smíšený s obdivem. Údiv z toho, že jsem schopná něco takového udělat, a obdiv…z toho samého. To, co ony nedokázaly po celý svůj život, jsem já zvládla několik měsíců po svatbě.

A tak mohu říci, že jsem ráda, že patřím ke generaci, která se dokázala vymanit z nepochopitelných a po desetiletí a staletí zažitých dogmat, a že jsem si mohla sama určit pořadí priorit ve svém životě.

A jak jsem na tom vy? A to nejenom s velkým prádlem……

 

 

   
12.04.2005 - Dům a byt - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [77] femme [*]

    přesně jako kdybych to psala sama

    superkarma: 0 12.04.2005, 23:25:34
  2. avatar
    [75] evelyn [*]

    Jako dite jsem nikdy nemusela pomahat ani pri prani,ani pri zehleni, kdyz jsem se vdala, tak prvni vec z novomanzelske pujcky byla automatka Philco, takze zbyvalo jen to hnusny zehleni, ale i to s pouzivanim susicky dnes odpada

    superkarma: 0 12.04.2005, 19:29:07
  3. avatar
    [70] catcat [*]

    Když jsem se jako malý svišť umazala (což bylo vždycky), maminka mi po příchodu ze školky nadávala, že jí udřeme a tak... A jednou jsem přišla domů plná obav a se vší statečností jsem se svěřila, že tedy bunda a čepice jsou od bláta, ale mami, já za to fakt nemůžu... - maminka se jen usmála a řekla - nic se neděje, vyper pračka! Jo, je to jak socialistická reklama, ale byla to jen ta hnusná vířivka. Pak jsme měly s maminkou zážitek - ve sklepní prádelně jsme do těch hrozitánských bubnů házely věci přísně podle oddělení - bavlna,vlna, umělina atd. Tenkrát jsem si upletla vestu tak pod zadek dlouhou, bez rukávů. Maminka jí přidala do "vlny" a pak jsme obě málem smíchy umřely - ačkoliv program "vlna" vesta se smrskla na velikost cca 15x20cm! No a poslední vzpomínka se týká mého prvního vlastního bytu, kdy jsem sice už měla dceru (tak mě nebijte, už mi bylo asi tak 23), neměla jsem peníze na pračku. V panelákové koupelně jsem prala na valše a to i povlečení - v umývadle a máchala jsem ve vaně. Tohle trvalo skoro rok a při té vzpomínce mě ještě teď bolí záda. Jo a maminka mi taky říkala, že brácha je kluk a já si musím zvykat, že to odpolední uklízení místo lítání venku je normál...
    Merylko, dneska jsi tedy otevřela stavidla, takhle ukecaná jsem ještě nikdy nebyla

    superkarma: 0 12.04.2005, 15:45:05
  4. avatar
    [67] Meander [*]

    ...a já si jako první věc do svojí domácnosti koupila kazeťák a hned potom automatku. Žehličku jsem neměla v ruce víc než dva roky a nemyslím, že by si toho někdo všimnul

    superkarma: 0 12.04.2005, 14:28:26
  5. avatar
    [66] marcellina* [*]

    pracka: . Nastesti moje matka nikdy nemandlovala, ale zehlila, ja to taky rovnou ze susaku slozim a vrazim do skrine

    superkarma: 0 12.04.2005, 14:17:22
  6. avatar
    [63] Markýza [*]

    první tatramatku "z druhé ruky" jsem si koupila až když se mi narodil mladší syn bylo to v srpnu roku 1994 - památný den, protože tím bylo odstartováno zrušení prádelny - do té doby jsem prala velké prádlo jednou za měsíc v prádelně na dvoře - namáčela jsem ve vaně večer předtím, pak jsem to namočené vyždímané prádlo nakladla na "čekací" stůl, potom pračka, kotel na vyvářku, máchací bazének 2x - 3x, vždycky jsem vodu vypustila a napustila novou, vana s aviváží případně vanička se škrobem, mezitím cikcak do ždímačky, nakonec vyždímat a pověsit na dvůr - tak jako předtím babička a mamka (a já - pomocnice), v zimě v létě, v gumákách a gumové zástěře. Dlužno dodat, že naši muži vždycky pomáhali.
    Potom i mamka pochopila, že automatka prádlo nezapere, koupila si svou a chlapi si konečně mohli z prádelny udělat dílnu ke garáži, která jim chyběla.
    Jo a na "malé" prádlo - běžné oblečení, prádlo, jsem měla v koupelně Romku a Perlu, ale stejně jsem chodila ždímat do prádelny, protože tam byla žímačka větší a výkonnější.
    Ale na dvůr věším prádlo ráda doteď, i když mám sušičku, ono potom tak krásně voní...

    superkarma: 0 12.04.2005, 13:10:53
  7. [62] Rikina [*]

    adalim: jsou v tom léta dřiny - já sice píšu děti, ale ono už jim je přes 20 let, tak to bude asi tím... ale to prádlo zvládají přibližně tak od 13 let.

    superkarma: 0 12.04.2005, 13:02:24
  8. avatar
    [61] adalim [*]

    Rikina: Tak to jsi dobrá, že děti takhle fungují, já jim tím jen vyhrožuji. No, je fakt, že skládám jen vetší kusy, to drobné mají na starosti na střídačku.

    superkarma: 0 12.04.2005, 12:54:53
  9. avatar
    [58] Meander [*]

    Laliari: Jo, horké prádlo z pračky taky vyndavala velkou vařečkou

    superkarma: 0 12.04.2005, 12:06:03
  10. avatar
    [57] Meander [*]

    Máti měla Romo kombi. Prala "z jedný vody na čisto" a ždímačku brzdila rukou. Hrůza s ďáblem spářená

    superkarma: 0 12.04.2005, 12:05:03

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [56] Bába Bára [*]

    To jsem ráda, že je tu tolik pamětníků jako já. Zvlášť ta hláška o utržený ruce ve ždímačce je ve mně stále živá. Akorát tu pomoc při praní neberu jako nějakopu oběť - někdo to udělat musel, se ségrou jsme se střídaly, bráchu nemám a táta zas dělal něco jinýho nebo byl i o víkendu v práci, tak nebylo komu závidět. Je ale fakt, že k prádlu (a dalším pracem) dnes přistupuju jako xeksv. A nikdo si nestěžuje.

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:42:40
  2. [55] Rikina [*]

    Když jsem byla malá, tak "velké prádlo" znamenalo, že se budou prát velké kusy, tj.prostěradla a povlečení. Oblečení prala mamka ve vířivé pračce, máchala ve vaně, a ždímala ručně, věšelo se to na balkón. To "velké prádlo" jsme chodili prát taky jednou za měsíc do domovní prádelny, tam byla velká pračka a velké kádě na máchání, i mandl. Ale u nás se nic neškrobilo, a myslím, že ani nemandlovalo, a proto jsem byla velice překvapena, když jsem po svatbě zjistila, že tchyně škrobí záclony... a mandluje skoro všechno, co jí přijde pod ruku. Tedy dřív, teď už to nedělá. Moje matka má ovšem stále vířivou pračku, stále máchá ve vaně a ždíme v ruce, automatku nechce. Dalo nám poměrně dost práce sehnat jí novou vířivku, a v obchodech na nás koukali s despektem, jako že staré matičce nekoupíme pořádnou pračku - jenže ona si na tom trvala, a ohlídala si, abychom jí přece jen tu automatku nepodstrčili. Sama jsem si automatickou pračku pořídila hned, jak se narodili potomci, protože prát látkové pleny se muselo prakticky pořád, to bych nic jiného nedělala, pračku nemít. Pravda je, že nějaké vyváření a žehlení látkových plen jsem pominula jako zbytečný luxus. Když byly moje děti tak cca kolem 10 let, dostal každý tu svou hromádku prádla, ať si to vyžehlí sám, a tak se pomalu synové naučili žehlit a skládat si všechno, i košile. Dneska ale nežehlíme skoro nic, snad jen kalhoty, aby nevypadaly jak krávě z huby vytažené. K té dělbě práce - moji rodiče pracovali oba na tři směny, takže pral ten, co byl zrovna doma, a pomáhaly jsme se sestrou průběžně obě. Stejně tak mí synci zvládnou sami svoje svršky nastrkat do pračky, aniž by museli čekat, až já přijdu domů a zařídím to. Jo, taky občas dali do pračky vzájemně nekompatibilní kusy, a něco se obarvilo, ale komu se to nikdy nestane, že :-)))

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:37:53
  3. avatar
    [54] Laliari [*]

    Moje maminka taky měla vířivku a ždímačku, která tancovala po prádelně ve sklepě. Také já jsem byla poučena o trhání ruky ždímačkou, ale maminka měla na přemisťování prádla z horké vody v pračce velikánskou vařečku, kterou používala i na dobržďování ždímačky. To jsem od ní okoukala, ale jednou se mi ta vařečka zachytila za ždímající se prádlo, vytrhla se mi z ruky, prudce zarotovala a vyletěla do vzduchu. To jsem se vyděsila! Naštěstí mám ruce celé

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:32:58
  4. avatar
    [53] Blues [*]

    Sirikit: Tuhle říkánku si od babičky taky pamatuju. A táta ještě vyprávěl, že dříve, když babička a ostatní sousedky v ulici nechodily do práce (vesnice, všude prase, drůbež, záhumenek), tak i v to pondělí soutěžily, která vypere dřív - a když pověsily, otevřely vrátka do ulice, aby ta vlajkosláva na důkaz triumfu byla vidět :-)
    Bohužel babička po mojí mamce zpočátku žádala totéž, tedy prát v pondělí, i když až po návratu z práce.. Ale tohle a mnohé další už by bylo do debaty o tchýních..

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:25:26
  5. avatar
    [50] dadamac [*]

    Taky jsme chodívaly prát do prádelny, ale u našich v baráku dostali byt samí mladí, všichni měli stejně velké děti (rok narození 1970-1973), takže ženský chodily do prádelny pospolu, navařily kafíčka, nás mrňata nacpaly do sušárny s hračkama, a ten den si nějak pohodově užívaly. A kterej chlap byl doma, tak ten chodil dělat tu "těžkou" práci.
    Zkus se dneska domluvit se sousedkou, že půjdete spolu prát .
    Navíc prádelna tam funguje dodnes a dodnes tam baby chodí s většíma věcma, neboť buben týhle pračky je třikrát větší než automatky - třeba velké plyšáky tam chodím prát i já...nebo rozebranej kočárek.
    A mandl taky funguje, to se domluvíme s maminou a když perem cíchy tak je tam vymandlujem, je to pohodička, a tak kráásně to voní...dětstvím

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:53:06
  6. avatar
    [49] alko [*]

    Aja: Šmolku si pamatuju
    Co jsem ale nesnášela bylo naškrobené povlečení. Když se natáhlo na naducanou duchnu, tak mi to připomínalo papírovou krabici a vůbec se pod tím nedalo zahřát. Jednou jsem spala u sousedky, která měla krásně měkounké peřiny a v těch 5 letech jsem se zařekla, že škrob NIKDY. Ale maminku jsem nepřesvědčila.

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:50:27
  7. avatar
    [48] Aja [*]

    A co šmolka...?

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:31:05
  8. avatar
    [47] Deja [*]

    Jé velké prádlo. Zrovna dnes ráno jsem na časy bez automatky vzpomínala. u babičky se také pralo na dvoře a na dědovy montérky měla speciální lavici, na které se montérky drbaly kartáčem a mýdlem s jelenem.
    Doma byla pro 8 rodin společná prádelna v takovém domečku dole na zahradě. Byly tam kádě a velká pračka na plynové topení. Já jsem měla za úkol pod tou pračkou zapálit plyn, aby až mamka přijde z práce už byla voda teplá a mohlo se vyvářet. Zapalování bylo tak nešikovně, že tam nebylo moc vidět. Musela jsem tam strkat zapálenou svíčku. Několikrát mi to baflo a měla jsem spálenou ofinu, jednou dokonce i obočí a řasy. V zimě tam byla příšerná zima a při věšení prádla mi mrzly prsty.
    Když se mamka po rozvodu přestěhovala, tak do malého bytu si pořídila tatramatku. Vydržela u ní sedět a dívat se, jak pracuje.

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:22:20
  9. avatar
    [46] medved [*]

    byly to sice galeje, ale dodneska si pamatuju, ze kdyz se mandluje, tak to krasne voni
    nekdy bych tu vuni jeste chtela citit...ale jen jako pripominku detstvi

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:16:28
  10. avatar
    [45] tomáš [*]

    Ano, také pamatuju "blokovou prádelnu" -a my jsme tam ještě museli prádlo odtahat na starém kočárku, asi 1 km cesta!!!První den namočit-druhý den vyprat-třetí den vymandlovat.Vše po večerech. Pomáhat ale musel chodit i brácha a "formálně" pomohl i táta, když náhodou dorazil z práce tak včas, že třeba vezl ten kočárek. Mě ale ta dřina docela bavila, určitě jsme mamce hodně pomáhali (já víc) a ve své rodině už jsem to potom nemusela opakovat.Automatka nastoupila ihned, ale po rozvodu jsem musela využívat domovní prádelnu v paneláku (b.m. si pračku odvezl).Na tatramatku jsem dostala peníze od našich a díky jejím tanečkům vyplavila párkrát sousedy (moc mě to dodnes mrzí - pračka si ale dokázala přerazit i rozbočovací ventil!!). Později v našem domě prádelnu zcela zrušili, tak si to ta mladší generace asi nikdy nevychutná - zapálit vyvářkový kotel, pak pod bubnem pračky, rvát kopistem nacucané cejchy do kádí,dobrzdit beznadějně se točící ždímačku rukou (ano!!!)...Jen ten mandl ruční piždíkování se žehličkou nahradit nemůže.Poznala jsem valchu i mýdlo s jelenem, míchání bublajícího škrobu...ó jé! Skoro je mi líto, že jsem nechodila vytloukat prádlo někam na kameny k řece!

    superkarma: 0 12.04.2005, 09:50:01
  11. avatar
    [44] Lhasa [*]

    Ano, ano Prádelnu jsme sice v domě neměli, za to až někdy do poloviny 80. let se u nás velké prádlo 1. namáčelo do vany, 2. dávalo do vířivky, 3. vyvářelo v prádelňáku na sporáku, 4. máchalo opět ve vaně, 5. ždímalo v odstředivce, kterou ta vířivka měla, 6. věšelo v koupelně a na balkóně
    Tatramatka-tanečnice pak byla něco jako pohádková bytost

    superkarma: 0 12.04.2005, 09:45:48
  12. avatar
    [43] Májík [*]

    Koukám, že máme všechny skoro stejné vzpomínky. Taky pamatuju velké sobotní prádlo a na mandl jsme chodili přes půl sídliště, ale to mě vždycky hrozně bavilo. A koukám, že hláška o ždímačce byla opravdu v každé rodině, ta naše nebyla výjimkou. Když jsem se vdala, narodil se prcek a manžel byl v té době na vojně, tak jsme v té době zařizovali naše nové bydlení a pořád jsme nemohli sehnat automatku ( rok 1991 - velké změny, nikde nic nebylo ). Prohlásila jsem, že se do nového bytu nepostěhuju do té doby, než tam bude automatka. Tchán zaúřadoval a pár dní před nastěhováním stála v koupelně nová pračka.

    superkarma: 0 12.04.2005, 09:38:33
  13. avatar
    [40] Sirikit [*]

    A něco pro zasmání, milé dámy. Moje babička se zdviženým prstem vždycky říkala: v pondělí a v úterý perou prádlo správné hospodyně, ve středu a ve čtvrtek nedbalkyně a v pátek či v sobotu jenom svině. No jo, proto byl u nás za mého dětství den velkého prádla vždycky v pondělí....

    superkarma: 0 12.04.2005, 09:18:33
  14. avatar
    [35] Křeček [*]

    Mně bylo asi 7, když naši koupili Tatramatku, ale nějak blbě ždímala, tak potom táta nosil prádlo do prádelny, kterou jsme taky měli v baráku, ještě doždímávat. Pak koupili novější Tatramatku, ta už ždímala dobře, ale někdo na ní musel ležet, aby nevymlátila kachličky

    superkarma: 0 12.04.2005, 09:08:40
  15. avatar
    [32] Žábina [*]

    automatická pračka byla taky první věc, kterou jsem si pořídila ....
    taky pamatuju tyhle prací soboty, moje maminka automatku neměla a taky chodila prát dolů do prádelny a já s ní...velký kádě kde se prádlo namáčelo, šup do tzv.pračky, pak zase šup do kádí na vymáchání
    věšet v sušárně kde byly šňůry až u stropu a druhý den šup na mandl
    fakt se nedivim že byly dřív ženský tak strhaný a v 45 letech vypadaly na 60
    dnešní doba fakt hodně usnadňuje a kolikrát si ještě stěžujeme...

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:45:10
  16. avatar
    [29] šája [*]

    Alba: tu značku nám přidělila čistírna Ovšem tu hlášku o utržené ruce se snad naše maminky musely někde učit, u nás to bylo to samý mě ovšem fascinovalo to mísení barev při rotaci

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:34:01
  17. avatar
    [28] adalim [*]

    Alba: Jo, přesně a tahle představa mě také strašila hodně dlouho.

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:28:47
  18. avatar
    [27] adalim [*]

    No jasně, u nás se pralo v pondělí, ale pracoval i brácha, někdy jsme ve vaně skončili oba . Mamka byla po operaci vaječníků, nesměla nic tahat, tak to zbylo na nás. Automatka naši koupili v roce 1983, brácha už byl na koleji, já jsem měla jít a tak se rodinná rada usnesla, že soboty prádlem trávit nebudeme . No a první věc, kterou jsme si koupili s byla automatka. Při prvním vyváření plen v automatce se nám roztrhaly asi 3, my jsme usoudili, že je ničí automatka a tak jsme je vyvářeli v hrnci na el. sporáku (bydleli jsme v garsonce 16 m2) a máchali ve vaně . Žehlit jsem odnaučila mužovu maminku, ale moje mamka stále žehlí i trenýrky a ručníky atd . Já pouze košile a to ještě na střídačku s ním.

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:27:39
  19. avatar
    [20] Luciš [*]

    Taky pamatuju pračku, do které se lila a ohřívala voda a pralo se tam asi troje prádlo, nejdřív bílé, pak barevné a pak pracovní
    Pak tu ždímačku, když se vypínala lítala po celé koupelně a toho kraválu, sme si jako děcka dělali srandu že mama přistává, následně se zapojením do velkého prádla mě ale smích přešel A moje maminka s nervozitou sobě vlastní (mmch mám ji po ní ) Automatku si pořídila až v devadesátých letech když sem byla ve třeťáku na střední, takže si moc dobře pamatuju bráchovy smrduté bílé fusekle a spoďáry co vozil z vysoké

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:10:09
  20. avatar
    [19] gavi [*]

    šája: sharonka: ložní v čistírně ZT 56
    každou sobotu snad od 10 let jsem taky pomáhala mamce s praním a nejhorší byla pro mě ždímačka co měla urvané to víko kterým se spouštěla tak jsem ji roztáčela vařechou tak že jsem zamáčkla ten čudlík co to dal do pohybu no prostě vražda .
    Moje tchýně do dneška pere ve výřivce a než ji postavili u řeky protipovodňovou zábranu byla schopná to v ní máchat aby se ušetřilo

    superkarma: 0 12.04.2005, 08:02:23
  21. avatar
    [12] Kuře [*]

    Velké prádlo - neuznávám. Máme automatku a sušičku, žehlím jenom božíhodové košile a jinak pečlivě skládám. Akorát si musím dát pozor, abych prádlo odebírala ze sušičky hned....

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:46:00
  22. avatar
    [11] šája [*]

    sharonka: já mámě žehlení záviděla, tak mě asi v 10 letech nechala žehlit kapesníky, pak ručníky a utěrky a pak všechno jo jo, podej prst

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:43:57
  23. avatar
    [10] Jupíí [*]

    My právali na dvoře u dědy. Bývala tam prádelna, ještě z první republiky, kotel pod kterým se topilo, pračka, ždímačka a kádě...Aley Meryl pracovali jsme všichni , děda topil a natahoval šňůry a taky se mnou věšel, podávala jsem mu kolíčky. A naši spolu prali a máchali, když svítilo sluníčko začínala mamka v poledne žehlit a zbytek prádla jsme dokončili my.

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:38:01
  24. avatar
    [9] sharonka [*]

    My jsme taky měli doma klasickou vířivku a ždímačku, na které se muselo klečet, aby nerozbourala koupelnu. Pomáhat jsem začala více méně samovolně asi od 12, když se narodil brácha. Mamka měla najednou málo času a naučila se dávat prádlo na žehlení ke mně do pokojíčku a mě děsně rozčilovalo věčně o ten lavór zakopávat. Pomalu jsem začala žehlit rovné kusy a pak už mi to nějak zůstalo. S praním jsem začala pomáhat, když byla mamka po operaci, to byly bráchovi 4. Do dneška mu říkam, ať si nevyskakuje a je rád, že jsem mu žehlila plínky. Automatka se pořídila až v r. 1989, když se mi narodil . To byla úleva.Sice se mi podařilo hned zkraje zaprat kojenecké prádlo a plínky s červeným tričkem, ale to vyřešilo Savo.

    šája: Taky jsme dávali ložní do čistírny EB-70 .

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:28:29
  25. avatar
    [6] Marisa [*]

    Eva_FI: Nedá mi to . Při mateřské jsem pracovala, při péči o dítě jsem neumírala, nýbrž jsem si to užívala, technických vymožeností využívám, papírové pleny jsem používala taktéž, anžto když jsem při chvilkovém ekologickém pohnutí mysli se snažila používat pleny látkové, mé dítě s pokožkou nezvyklou na mokro (i když velmi krátkodobé) se oprudilo. Takže jsem se vrátila zpět k neekologickým plenám papírovým. Z široké nabídky na trhu jsem vybírala ty, jenž nebyly "jako silonové" stejně tak, jako to dělám u dámských potřeb. Holt se do toho regálu nesmí sáhnout pro nejbližší a nejlevnější balíček.

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:21:19
  26. avatar
    [5] šája [*]

    Naši hrozně dlouho neměli automatickou pračku, pořídili ji někdy kolem roku 1985. Máma prala ve vířivce doma v kuchyni, táta chodil do prádelny v baráku, kde automatky byly dvě. Nacpal je prádlem a sedl si k tomu s knížkou. Máma z toho šílela, nechápu proč No a ložní prádlo se u nás dávalo do čistírny - ještě si pamatuju značku - UF-98 . Pak přišla první tatramatka a už se doma pralo všechno
    Eva_Fl: papírové pleny jsou malinko něco jiného, než vložka, malinko opruzené jsem měla děti snad jen při průjmech

    superkarma: 0 12.04.2005, 07:08:25
  27. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    posnamka = poznamka....

    superkarma: 0 12.04.2005, 02:43:22
  28. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Nejstrasnejsi to ale bylo u me babinky, ktera mela jen v predsini vylevku a jediny zdroj vody - studene. Konve a konve se nosily a ohrivaly na plotne, silenyyyyyyyyy..... Babi mela rakovinu a velke bolesti v oblasti bederni patere. Vychovala 3 deti a my, vnoucata, jsme se tam tahly jako smradi, pritom jsem ji neslysela jedenkrat si postezovat. Proto tady silim z ,,matek", ktere s automatkou, myckou, ustrednim topenim, teplou vodou atd. umiraji peci o jedno jedine dite - na materske! Vim, ze doba krapet pokrocila jsem rada za vsechny ty vase papirove pleny atd., ale proboha prestante se litovat a chovejte se jako dospele baby...

    Jen mala posnamka k tem papirovym plenam, protoze uz mockrat jsem tady cetla o opruzenych detech, jako by opruzene dite proste bylo uplne normos - neni to normos. A verte mi, ze ac jsem nebyla nikdy zadna extra matka, moje deti zadne opruzeniny nemely. Mozna je to tim materialem - byla jsem nedavno nucena chodit s vlozkou, no panove, jake ja jsem mela problemy! A chodila jsem s cistou, mela jsem ji jen jako jistotu a samozrejme jsem si ji menila - jsem si pripadala jako v silonu. Jestli jsou ty pleny z podobneho materialu, tak se tem opruzeninam ani nedivim.

    superkarma: 0 12.04.2005, 02:42:09
  29. avatar
    [2] Léthé [*]

    A nebylo to tak hrozné …co je pravda, nikdy nebylo prádlo zaprané a ženský nemusely chodit do fit center a různě blbnou na rotopedu, prostě praly a byly štíhlé .

    superkarma: 0 12.04.2005, 00:33:08
  30. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Ačkoliv jsem poněkud mladší než Meryl, znám toto velmi dobře. Vyrostla jsem napůl na vsi u babičky - velmi konzervativní to ženy, která neuznávala žádné pračky, ani toho starého typu. "Velké prádlo" se konalo každou sobotu a rovněž jsem se musela vždycky naplno zapojit, taky zhruba od svých deseti let. Na jaře a v létě to bylo fajn, pralo se na dvorku, na podzim a v zimě doma. Nejvíc jsem nenáviděla, jak bolavé a rozpraskané ruce jsem po celodenním ručním drbání prádla vždycky měla...

    superkarma: 0 12.04.2005, 00:30:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme