Reklama

pohovka

Pohovka, sofa nebo prostě po staru gauč je důležitou součástí, ne-li přímo dominantou obývacích pokojů.  Často nám určuje barevnost ostatního zařízení, výmalby nebo textilií v bytě. A protože nepatří zrovna k nejlevnějším kusům nábytku, neměníme je zase tak často.

Při výběru pohovky se většinou řídíme její velikostí a potahovým materiálem. Kůže nebo textil? Tohle téma bychom si mohli probrat příště, protože klady a zápory jednotlivých materiálů by stály za samostatný článek.

Na velikosti záleží.

pohovka

Netvrdím, že se nadají sehnat pohovky malé, ale současný trend přeje spíš objemnějším kouskům. Jsou krásné, pohodlné, s podnožkami, rohové, do oblouku, ale bohužel, takové vyniknou jen v prostorných místnostech. Ale komu je dopřáno mít obývák o třiceti metrech čtverečních?

Většinou jsou to „nudle“, nebo čtverečky s několika dveřmi, takže možností, kam umístit pohovku, moc nezbývá.

A jak tak pozoruji kolem sebe, ne všichni majitelé pohovek, neřku-li sedacích souprav,  mají smysl pro  proporce. Možná tušíte, na co narážím. Správně, pohovka zabírající půl pokoje bývá častou bolestí panelákových bytů. Když u ní trůní ještě obří křesla, je problém do takové pohovky vůbec usednout, aniž byste nemuseli absolvovat medvědí tance, šoupat stolkem a všelijak šachovat se vším možným. Nedej bože, když se uprostřed sedícímu chce na záchod.

pohovka

To si nevymýšlím, ani nepřeháním. Tenhle odstrašující příklad se vyskytuje v mém příbuzenstvu a vám je možná povědomý také. Musím se smát, když si vzpomenu na minulou návštěvu. Chcete-li si vybavit „naše“ sezení, představte si dopravní prostředek v hustě osídlené oblasti Asie a budete mít jasno. Tak jsme tam byli „nasardikovaní“. 

Ale co naplat, souprava byla drahá, ještě je pěkná, tak ji přece nevyhodíme.