Děkujeme za jiný, méně nostalgický pohled na letošní Velikonoce, který nám poslala po právu rozladěná čtenářka s nickem linde.

Nijak zvlášť Velikonoce od malinka ráda nemám - vždycky jsme se se sestrou poctivě babraly s malováním vajec, aby nám je před očima kluci rozbili a snědli a ještě nás pořádně za snahu seřezali.

Teď v dospělosti mi to přijde jako barbarský zvyk, kdy kluci z horních (rozuměj bohatých) vrstev, ověnčení řetězy a mobily chodí po domech a loudějí nějaký ten pamlsek do rodinného rozpočtu. Případně smlouvají, místo jednoho čokoládového zajíčka, že by si vzali dva, když už vážili cestu.....

Bydlíme na menší dědině, proto mi přijde jako výsměch partička mladíků, chodící v maskáčích a kožených bundách a poctivě řehtačkami děsící tři části dne po dobu dvou dní obyvatelstvo. Ode dne, kdy za řehtání vybírali peníze a já neotevřela, mi chodívají od soumraku do půlnoci pravidleně co půl hodiny zvonit na domovní zvonek. Vždy zazvoní a odklušou, celá desetičlenná parta. Je to stresující a já se divím, že pro pár starých bonbónů, co mi ležely rok ve špajzu, dokáží dělat dospělým lidem takové peklo.

Včera jsem je dohnala, seřvala, co se do nich vešlo a preventivně vypnula zvonek. Aspoň v noci byl klid.

Pondělí ráno - zvonek vytrvale nezapínám, koledníkům vyhlašuji tichou válku. Sedím u počítače, pod okny se mi po anglickém a deštěm rozmáčeném trávníku hemží party kluků. Asi koledníků, ale nedokáži to objektivně posoudit.

Mají většinou kožené bundy nebo maskáčové mikiny s kapucí hluboko vraženou do obličeje, rifle, sem tam nějaký řetěz na riflích a kované boty. Nechávají rýhy v trávníku.

Místo tataru mají klacky, které Technické služby ořezaly okolo cest. Bytelné klacky.

Místo košíků na výslužku bílé igelitky s reklamou na plastová okna. Fakt velikonočně ladění.

Nevím, co si o nich myslí samotné maminky, které je na koledu posílají. Asi jim to nepřijde nesprávně ladící se svátky. Koledy neslyším, žádné totiž nezpívají, ale vytrvale ti teroristi buší těmi klacky do skleněné výplně dveří. Naštěstí po chvíli odcházejí a přejdou k vedlejšímu, pokojně zabarikádovanému domu. Opakuje se bití domovních dveří a nikdo neotevírá.

Je to však jiná parta, než ta, co pořád u nás po nocích zvoní. Ti vědí, že kdyby se tu ukázali, tak otočím Velikonoční tradici naruby. Včera jsem jim to důrazně řekla.

Musím ještě poznamenat, že všem těm dotyčným teroristům je mezi 12-ti až 16-ti lety. Ti menší se obdivem učí od starších třískat do dveří. Takto trávím letošní uplakané Velikonoce, svá dvě děvčátka přísně držím u televize a snad to přežijeme bez rozbitých dveří nebo poškrábaného auta.

Víte, jak tráví Velikonoční pondělí třeba i Vaši klučičí andílkové a jak se bez dozoru prezentují? Pak se mi nedivte, že nesnáším Velikonoce, tohle už totiž nemá s Velikonocemi nic společného.

linde

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá linde, asi to takhle není všude, ale bohužel s vámi musím souhlasit, že nám Velikonoce trochu degradují.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Je to u vás jinak? Máte syna koledníka? A víte, jak chodí koledovat? Napište nám o svých Velikonocích. Potěšte nás, co si o Velikonocích přestali dělat iluze. Existují ještě někde „pravé“ Valikonoce?

Napište redakce@zena-in.cz

 

 

 

 

Reklama