Reklama

Dobrý den, reaguji na článek „Byla jsem bita za ségru"
 
Já sama pocházím z rodiny, kde bylo hodně dětí. Mám čtyři sourozence. Nejstarší bratr je ode mne o čtyři roky starší, sestra o dva roky a mladší dvojčata pak o 12 let. Mohu tedy posuzovat výhody a nevýhody rozdílu věku u dětí. Myslím, že to, jestli si sourozenci rozumí nebo ne, není jen záležitostí věku.

S mým starším bratrem jsem si v dětství vůbec nerozuměla. Nejen proto, že byl věkově jinde (u dětí dělají čtyři roky moc velký rozdíl), ale především proto, že měl naprosto jiné zájmy. Já jsem byla vždy spíš zakřiknutá, bázlivá, nedokázala jsem se dobře včlenit do kolektivu ostatních dětí... On měl rád karate a velmi rád ho také zkoušel na mně... Byl silný, odvážný, sebejistý, autoritativní... byl prostě jiný. A já jsem si s ním moc neměla co říct. Dnes je již situace jiná, ale na své dětství s ním moc ráda nevzpomínám.

Má sestra, ač byla jen o dva roky starší, byla také průbojnější. Zvláštní je, že dnes je to spíš naopak. Tehdy měla své kamarádky a nechtěla, abych si s nimi hrála. Cítila se velká a nechtěla mít za sebou ocásek" ze své mladší sestřičky. A já jí záviděla kamarádky. Měla jsem pocit, že  je ve všem lepší a já ji nějak nestíhám". 

Pro mé mladší sourozence - dvojčata, jsem byla já ta velká. Tehdy jsem neměla až tak moc zájem vozit kočárek a starat se o dvě mimina. To už jsem si zase já připadala velká a měla jiné zájmy. Ze svého dětství usuzuji, že kdyby můj bráška byl ke mně jemnější, asi bych ho moc milovala, místo toho, že jsem se ho bála. Kdyby se má sestra nestyděla za malou holku, tak bych se taky cítila líp. Kdybych já sama nebyla takové ukňourané dítě bez sebevědomí, pak by možná i moji sourozenci se mnou chtěli víc být. Myslím, že je chyba na obou stranách, a jsem ráda, že dnes máme hezké vztahy.

Já mám dnes dvě děti s velkým rozdílem věku. Je to skoro osm let. Ne úmyslně. Neplánovala jsem tak velký věkový rozdíl, ale život to tak chtěl... Rozhodně toho ale nelituji. Moje starší dcera je velmi milá a hodná. Ale je roztěkaná, nesoustředěná, hyperaktivní, má potíže s učením... a já potřebuji velmi mnoho času na to, abych se jí mohla věnovat, aby zvládala školu a veškeré povinnosti, které má. Kdybych měla děti v krátké době po sobě, neměla bych šanci se jí tolik věnovat. Musela bych se víc věnovat miminku a ji nechat, aby to nějak zvládla... ale to nějak" by taky nejspíš nedopadlo dobře. A protože mi moc záleží na tom, abych jí do života hodně pomohla, pak jsem ráda, že je mezi mými dětmi tak velký věkový rozdíl. A co se týče vztahů, tak je mezi nimi naopak velmi hezký vztah. Holky se milují, jedna bez druhé jsou smutné, těší se na sebe, rády spolu řádí. Mladší se velmi rychle učí od starší, ať to dobré, tak to méně dobré... starší sestřička je pro ni velkým vzorem.

Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo, a vůbec ničeho nelituji.

V.


Děkujeme za velice zajímavý a přínosný příspěvek.

redakce@zena-in.cz