Seznam dalších neobyvklých kousanců nám poslala čtenářka s nickem Dessy. Máme tady želvu, papouška, králíka a hlavně morčata. Kdo by to byl řekl, do těchto tlusťoučkých a mírumilovně vyhlížejících tvorečků?

Zvířata mám moc ráda a to odjakživa, s tím se člověk asi narodí. Doma jsme měli kdeco, v paneláku taky, ale menšího, kráva se tam nevešla.

Každé zvíře dokáže ublížit, jenže na rozdíl od člověka je to v sebeobraně, neútočí ze zloby.

Krátce jen vypíšu, co mám za pokousané zážitky já. Měla jsem roky želvu. Myslíte že nekouše, protože nemá zuby?, Omyl!

Aúú, ne zuby nemá, ale tak tvrdou rohovinu, že rozkousala botu a krmit z ruky jsem ji šla jen já, všichni mi to rádi přenechali, ač ji milovali, byla hravá, jí se to líbilo a ta bolest byla docela příjemná. Akorát mne jednou nečekaně kousla do palce u nohy - chtěla si hrát a to jsem se lekla a poskočila jsem si.

Poštípaná od papoušků jsem celý život, protože je vytrvale chovám. Ale to nestojí za řeč, jen je nesmíte moc zlobit, pak teče i krev!

Ovšem největší rarita mého života byla morčata a králíček, zvířátka, která jiní chovají pro radost a mazlení.Jo, já tak jo.Králíček byl rozkošný, každý záviděl, než si sáhl do klece. Ta prskala, kousala, škrábala - odmala. Nevím proč. Zda něco ošklivého prožila? Či mají i různé povahy?

Nebezpečný tvor, krmit a čistit klec jsem se odvážila jen já a to dokonce několikrát i v rukavicích! Jinak jsem byla tak pokousaná a poškrábaná, že se v práci zajímali, zda jsem putovala trním, či mne manžel týrá!

Kočky a psa máme též, nikomu v životě neublížily, ty naše snad nemají ani drápy! Pes je to samé, jen člověka pořád oblizuje, což se mi nelíbi :-((((

Morčátka byla hodná, ale párek a tudíž snaživá a množivá. To jsme si užili, než jsme vždy mladé „někomu vnutili“....:-)))))

Pak Johanka umřela, zůstal samec a u sousedů jeho synek Ferda. Jednou sousedé museli odjet a na dva dny ho dali k nám. Já ty dva dala do ohrad ze dřeva vedle sebe a netušila jsem, jak zuřiví samci jsou. Podhrabali se a už byli v sobě. Sice vedle ležely pracovní rukavice, ale ne, já mezi ně sáhla rukou. Pak zasahovala rodina.

Odnesli je každého jinam a mně donesli lékárničku. Podařilo se těm darebům mi prokousnout malíček, krev nebyla k zastavení.

I to se zklidnilo. Horší to bylo druhý den, bolest příšerná, další den k nevydržení a otok. A tak hajdy k lékaři, skončila jsem na chirurgii, ránu otevřeli a denně jsem dojížděla na čistění. Patrně jsem přišla k nějaké infekci.

Milý byl pan doktor, který mne vždy uložil na lůžko, nabídl se, že mi bude povídat pohádku. Vyprskla jsem smíchy, ale vůbec nic mne nebolelo, ani bez umrtvení. Druhý den bylo pokračování a po pár dnech byla rána v pořádku.

Až mne to mrzelo, dnes už nevím, o čem mi pan doktor povídal, doufám jen, že to dotáhl do konce a moje - jak řekl „kuriózní zranění“ už nikomu neošetřoval a kdyby - už měl zkušenost, ne?

Trdlo, co strčí mezi rozzuřené rvoucí se samce, je jen jedno. Já.

A jako třešinku na dortíku, hledejte něco na stromečku co tam asi tak nepatří ?

najdi si mě

Hodně radosti s našimi mazlíčky přeje

Dessy

Milá Dessy, tak to jste asi nejkuriozněji pokousaná žena dneška. Jde o to, zda je o co stát.

A hádanka? Už jsem ji našla, ale nebudu prozrazovat, kde

Reklama