Děkujeme za další vzpomínku na svůj první byt, kterou nám poslala čtenářka Veronika.

Zdravím, do svého  prvního bytu (podnájmu) jsem se odstěhovala společně se sestrou v 19 letech poté, co se naši rodiče rozvedli a dům prodali. Za nějaké peníze, co nám rodiče dali za prodej domu, jsme zaplatily nájem na půl roku dopředu (to byly první a poslední peníze, co jsme kdy od rodičů dostaly). Paní majitelka byla hodná. Byt byl 3+1, takový ten starší, klasický, ale nám stačil. I když bydlet v 11-patrovém paneláku nebylo pro holky z vesnice nic moc. Věčně bylo slyšet výtah, splachování WC, hádky i soulož...:).

Dlouho mi trvalo, než jsme se naučila v takovém hluku usnout, navíc kolem pořád jezdila auta, MHD. Já byla zvyklá tak maximálně na slepice nebo psy. Potom se k nám nastěhoval můj přítel. Sice jsme si rozdělili nájem mezi tři, ale soužití to nebylo nic moc. Přeci jenom bydlet ve třech bylo jen na hádky. Sestra se nám pořád motala do vztahu, mně vyčítala, jak se chovám nebo nechovám. Ale jinak jsme tam prožili 3 zajímavé roky. Nabrali jsme nějaké zkušenosti do dalšího života - uživit se sám je koneckonců něco jiného, než když nás živí rodiče a my nemáme skoro žádné povinnosti a starosti.

veronika

Nakonec jsme se dohodli, že bude lepší, když se odstěhujeme.Tak bydlíme s přítelem sami a sestra bydlí také s přítelem. Myslím, že jako první zkušenost to nebylo nejhorší, ale stejně pořád čekáme na náš vysněný domek :-)....zase v podnájm

S pozdravem Veronika

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak vám držím palce, ať si na něj našetříte.

Jak vzpomínáte na svůj první vy, milé ženy-in? Co na něm bylo nejlepší a co naopak děs? Jak dlouho jste v něm bydlela? Byl pro vás problém ho sehnat? Napište nám:

redakce@zena-in.cz

Reklama