Ačkoliv mnohé z nás popírají, že by si dávaly nějaká novoroční předsevzetí, začátek roku k novým zítřkům stejně vybízí. Možná za to může ten diář s nepopsanými listy, u některých případně i deník – a u všech pak zřejmě kalendář, jenž nechybí snad v žádné domácnosti nebo na psacím stole v práci.
Nový rok zkrátka znamená nový začátek. Abychom letos nepropásly šanci začít vskutku v jistém smyslu nový a lepší život, posbírali jsme pár tipů od žen, které se v tom loňském roce zařídily nově – jinak. A po roce mohou s čistým svědomím říct, že se jim to podařilo. A mělo to smysl. 

Udělejte si čas pro sebe aspoň půl hodiny každý den

Veronika (35 let, matka dvou dětí):
Tuhle otřepanou větu si přečtete v každém časopise pro ženy a také já jsem nad ní dlouhé roky mávala rukou a povzdechem, jak to mám asi udělat, když jsem v jednom kole. Pak ale přišly zdravotní problémy. Vyšší tlak, vysoký cholesterol, hraniční cukr. Naštěstí jsem natrefila na rozumnou lékařku, která do mě nechtěla hned cpát léky. Doporučila mi, ať zkusím změnit životní styl a přijdu za půl roku. Doma to proběhlo sice trochu jako velká revoluce, ale nakonec se ten čas našel. Jednou týdně chodím cvičit a v dalších dnech se na přibližně půl hodiny zavřu sama do pokoje – cvičím na podložce nebo jen tak ležím a poslouchám hezkou hudbu, případně si čtu.

  • Cítím se mnohem lépe a klesl mi i cukr a tlak. Ani se mi nechce věřit, jak málo stačí.

Nesnažte se stihnout všechno, co vám život nabízí

Zuzana (30 let, bezdětná):
Pracuji v mladém kolektivu, kde skoro nikdo nemá děti. Asi i proto téměř každý den někam vyrážíme. Někdy posedíme v hospodě, jindy zajdeme do fitka, nechybí kino, divadlo, bowling, kulečník. Snažíme se zkrátka si užívat života, co to dá. Kdykoliv jsem dřív na nějakou akci nešla, přemýšlela jsem, o co vše jsem jistě přišla. A že možná vypadnu z té prima party. Strašně mě to stresovalo. Pak se dostavila strašná únava, pocit vyhoření, každodenní bolesti zad. Impuls ke změně přišel právě díky těm bolestem. Masérka, ke které jsem chodila, se ukázala i jako skvělý terapeut. Tak dlouho do mě hučela, až jsem se naučila své aktivity omezovat bez pocitu, že o něco přicházím. Stále si s kolegy ráda někam zajdu, ale už to rozhodně není téměř každý den.

  • Naučila jsem se po práci jít domů, uvařit si čaj a jen si třeba číst. A musím říct, že si dokonce pak ty akce, na které jdu, mnohem více užívám. 

Zajímejte se přiměřeně o život kolem sebe

Jana (38 let, matka tří dětí)
Se svými třemi dětmi jsem byla doma prakticky bez přestávky přes deset let. Po dobu, kdy jsem nechodila do práce, jsem se vlastně vůbec nestarala o to, co se „venku“, mimo náš dům, děje. Když to přeženu, s jistotou jsem ani nevěděla, kdo zrovna je naším prezidentem. Vím, že hodně lidí politiku nesleduje. A mají svým způsobem svůj klid, ale teď – díky kolektivu, do kterého jsem v práci přišla, vidím, jak moc je důležité mít o tom dění kolem nás aspoň nějaké povědomí. Můj moudrý šéf říká, že dějiny píše mlčící většina. Dlouho jsem o tom přemýšlela a dnes se až stydím za to, jak jsem si myslela, že mohu žít ve své izolované bublině. Nekoukám každý den v televizi na zprávy, ale aspoň jednou denně nahlédnu na internet, abych získala představu o důležitých událostech.

  • A přemýšlím o nich, dělám si vlastní názor. Mám dobrý pocit, že nejsem jen ovce ve stádu, která kráčí bezmyšlenkovitě dál... a že aspoň svou účastí ve volbách se mohu projevit a něco ovlivnit. Navíc jsem vymyslela takový malý projekt, díky kterému se nám v obci bude bydlet všem lépe. Cítím se prospěšnější a i doma pak více oceňují mou práci.     

Přečtěte si také na toto téma něco z minulých let:

Uložit

Uložit

Reklama