Reklama

Zapomeňte na ladné pohyby bojovnic z japonských filmů, na draky a kobry. Ignorujte letáčky, nabízející kurzy mistra XY. To, co se tam naučíte, vás před okradením nebo znásilněním nezachrání.

„Bojové sporty jsou běh na dlouhou trať,“ vysvětlil mi kamarád Jirka. „Složité techniky, které je třeba studovat od základů. V praxi je můžeš použít až za několik let. To, co se naučíš za tři měsíce, je jen na efekt. Navíc, sebeobrana je individuální záležitost, každý má jiné fyzické i psychické předpoklady. Když cvičí čtyřicet lidí současně, je to k ničemu.“

Jirka většinu svého života pracoval jako osobní strážce, prostě „gorila“. Když začne dávat k lepšímu historky, připadá si člověk jako v akčním filmu - ani po deseti letech ale neřekne žádné jméno. Ve volném čase vede pro malou skupinku zájemců, žen i mužů, kurzy sebeobrany. Žádný balet, spíš praktické fígle, které si žáci zkouší navzájem sami na sobě. Jak jsem viděla na vlastní oči, někdy to docela bolí.

 

Sebeobrana je prý až ze 70 % psychika. „Přirozenou agresivitu v sobě má každý, je jen třeba ji vybudit,“ říká Jiří. „Ženy jsou emotivnější, musí být hodně naštvané, aby dokázaly bojovat. Když trénuji ženy, musím je nejdřív vyprovokovat, vysmát se jim – pak dostanu nakládačku.“ 

Většina chytrých obranných rad pro ženy je založena na tom, že musíme způsobit útočníkovi co největší bolest - a to jakýmkoli, i zákeřným způsobem. Něco takového se ale tluče s naší výchovou i jemnocitem. Hnusí se nám představa, že bychom měly někomu vrazit prsty do oka nebo ho kousnout. Takže nepřemáháme jen násilníka, ale i vlastní zábrany...
Částečně se tomu dá odpomoci tím, že si podobné situace předem představíme a „jako“ nacvičíme. Boj není vždycky jediná nebo nejlepší možnost, ale když už jste se pro něj rozhodla, musíte se bránit s plným nasazením. „Ty hajzle!“ řekněte si v duchu. „Ublížím ti, protože jinak ty ublížíš mně!!“ Představte si, jak byste bránila svoje dítě – stejně tak musíte bránit i sebe. 

 

Jedna z nejdůležitějších dovedností je správně vyhodnotit situaci. Opilec, který se vám připlete do cesty a přimáčkne na prsa, pravděpodobně nepředstavuje nebezpečí. Pokud vás ale někdo sleduje přes dva bloky, je rozhodnutý k činu a nemůžete počítat s tím, že ho umluvíte nebo zastrašíte. Utíkat má smysl jedině tehdy, je-li záchrana opravdu blízko. Jste-li uprostřed liduprázdného lesoparku, je lepší nevyčerpávat se během a raději se připravit k obraně. „Snažte se najít něco, co bude mezi vámi a útočníkem,“ radí trenér. „Lavičku, strom, auto. Výhodou také je, když máte za sebou zeď, nebude tak snadné vás strhnout na zem.“

Většina běžných věcí, které skrývá příruční taška, se dá nějakým způsobem využít. Klíči, rozprostřenými mezi prsty, sekat po obličeji, stejně jako obyčejným kartáčem na vlasy. Jakýkoli drobný předmět, zavřený do dlaně (zapalovač, rtěnka), výrazně zpevní pěst a zesílí úder. Muže, který jde za vámi, můžete zkusit zmást mobilem: „Ahoj Karle, kde jsi? Jdeš mi naproti? Tak fajn, možná už tě vidím...“

 

Muž-útočník je v naprosté většině případů větší a silnější. Těžko se vám podaří silou odstrčit jeho ruce, povalit ho nebo se vykroutit ze sevření. To, co potřebujete, je okamžik překvapení, pár vteřin, během kterých stihnete sáhnout pro obranný prostředek nebo se připravit k protiútoku. Takhle je můžete získat:
Plivněte útočníkovi do obličeje. Nechutné, ale účinné. Při otírání vás aspoň jednou rukou pustí.
Zaječte mu z těsné blízkosti přímo do ucha. Lekne se a instinktivně ustoupí, opravdu silný zvuk může způsobit i fyzickou bolest. Na vhodném místě si pořádný jekot natrénujte!
Dupněte agresorovi na nárt nohy. Pokud do toho dáte všechnu sílu, zařve bolestí. Podpatky vítány!
Uhoďte toho mizeru přes ucho. Úder naplocho otevřenou dlaní může způsobit značnou bolest, dokonce i prorazit bubínek.
Nastříkejte mu deodorant do obličeje. Nádobku přitom držte obráceně (ventilkem dolů); útočník totiž instinktivně skloní hlavu, aby se ochránil, i vy tedy musíte stříkat zdola nahoru.

 

Citlivá místa:

Útok na OKO je velmi účinný, musíte ale najít odvahu své prsty do očního důlku skutečně zabořit (nejlepší je spojit ukazovák a prostředník jako při přísaze). Protože můžete způsobit trvalé poškození zdraví, používejte jen v případě skutečného ohrožení. Trhání UCHA bolí a vážně neublíží, uši si přitom útočník nehlídá tak jako oči. Sevřete ucho v pěsti a ze všech sil trhněte dolů. Kopnutí do rozkroku je dobrý nápad, nikdy ale nekopejte chodidlem (netrefíte se, kromě toho - útočník vás může chytit za nohu a povalit), ale kolenem. Holeň je mimořádně citlivé místečko, protože mezi kůží a kostí není skoro nic. Vhodná ke kopnutí nebo úderu klackem.

Kam naopak neútočit:

LEBKA je nejlépe chráněné místo našeho těla. Praštit někoho přes hlavu deštníkem je zcela neefektivní. Totéž platí o bušení do HRUDNÍKU.  

 

A čím se vyzbrojit? Žádný z obranných prostředků, nabízených v prodejnách se zbraněmi, není všemocný. Přinejmenším musíte mít čas a možnost jej použít; nosíte-li ho zahrabaný kdesi na dně kabelky, je vám k ničemu. Pokud si některý pořídíte, mějte ho stále po ruce a hlavně – nespoléhejte na něj na 100 %.

Pepřové spreje jsou lehké, skladné a levné (přibližně 120–300 Kč). Trvanlivost náplně bývá 3 roky. Po stisknutí ventilu vystřikuje pepřovou mlhu, tekutinu nebo pěnu do vzdálenosti 2, ale i 4 až 5 metrů (podle typu). Při zasažení obličeje způsobí útočníkovi prudké pálení očí a kašel.

Rada odborníka z prodejny: Pepřová mlha zradí ve větru (dávka může zasáhnout i vás); pěna je jistější, hůř ale funguje proti zvířatům.

Paralyzéry vytvářejí elektrický výboj o síle 200 tisíc voltů, který agresora zcela zneschopní na nejméně deset minut. Nevýhodou je nutnost přímého kontaktu s útočníkem – přístroj je třeba tisknout k jeho tělu několik vteřin (funguje i přes oblečení). Může se stát, že vám paralyzér vyrazí či vykroutí z ruky nebo použije proti vám. Paralyzér přijde nejméně na tisícovku.

Rada odborníka z prodejny: Dobrou volbou je paralyzér, kombinovaný s pepřovým sprejem. Umožní vám pružně volit mezi oběma způsoby obrany.

Vysunovací obušek je účinnou zbraní pro ženu, která se nebojí dát ránu (a ví, kam ji dát). Nevýhodou je poněkud vyšší váha, výhodou spolehlivost (obušku baterky neselžou).

Plynová pistole představuje investici přibližně od 2 do 7 tisíc korun. Laik ji nerozezná od „pravé“ (vytváří i stejné zvukové a světelné efekty), což může mít značný zastrašovací účinek, ale skrývá se v tom i velké nebezpečí. Do pistole se nabíjí 5–12 plynových patron, které dostřelí do vzdálenosti 4 až 5 m.