Novinky

Ve výškách ztuhnu a nehnu se!

Čtenářka PBD podrobně popisuje, jak se u ní projevuje strach z výšek. Je to zajímavé čtení pro lidi, co to neznají. A já přiznávám, že mi Vás PBD je v podstatě líto. A jsem rád, že já nic takového neznám, protože bych přišel o spoustu úžasných zážitků. Děkuji Vám za velmi zajímavý příspěvek!

Dobrý den,

Jako malá jsem se výšek nebála.A pak přišla puberta a s ní sem nafasovala i strach z výšek.Není to strach z výšek obecně,je to taková  speciální kombinace strachů.
Nenapadá mě,jak bych to vysvětlila,tak asi budou nejleší,když se o to pokusím na pár příkladech.

Rozhledna Pípalka (Křemešník) - je to kovová konstrukce.A na tu nevylezu ani za zlaté prase.Naposledy jsem se o to pokoušela cca před 10,12 lety.Nastavila jsem sebezapření na maximum a začala šplhat na rozlhednu.Patro pod vyhlídkovou plošinou mě ale můj strach přemohl a já uplně ztuhla.Nešlo to tam, ani zpátky. Táta, sestra, strejdové ,tety, bratránci sestřenice přemlouvali,bovzbuzovali ( mamka tam nebyla,čekala dole,také se bojí a
nepokoušela se překonat) a já se snažila a ono to nešlo.Dokonce se mě snažili vyhecovat tím,že mě tam nechají...Ale nic nezabíralo.

Nakonec dostal spásný nápad strejda.Zabavil bratránkovi tričko,zavázal mi oči a krok po krůčku,centimetr po centimetru mě svedli dolů.Na ten pocit snad do konce života nezapomenu.Strach,třesoucí kolena..no hrůza...
Obdobný zažitek mám i zdřívější doby,nevím,proč jsem se nepoučila již tenkrát.U babičky se stavěl nový komín,byla odhalená část krovu a na půdě lešení.Pepík mě navnadil na krásný výhled a já vylezla nahoru,sedla si obkročno na krov a kochala se.A asi bych se tam kochala dodnes,kdyby mě táta celou ztuhlou strachy „nechytil za flígr“ a nestáhl mě na půdu...

Výstup na kostelní věže či rozhledny ,které jsou zděné,dřevené nebo kamenné - prostě s kterých není při výstupu navrh vidět ven a mě tak v hlavě nešrotují scénaře pádu a pomalého umíraní na zemi - ty mi
problém nedělají.Ale..zas tu máme ale - nesmí tam být točité schody,ty mi také nějak nedělají dobře nebo co.Naposledy jsem to zkoušela na hradě Veveří.Po pár schodech se mi začali podlamovat kolena a já
okamžitě věděla která bije a vzdala sem to.

Točité schody kde bych se měla někomu vyhýbat - to je pro mě nepřekonatelná překážka.
Když se do výšky můžu vyšplhat bezpečně a v uzavřeném prostoru,tak problém nemám. Ani se nebojím třeba na lanovce nebo na vysokých pouťových atrakcích.

Tyhle moje strachy by se daly i pochopit.Ale co opravdu nechapu je to,co se mi stalo zhruba dva roky zpětně.

Šli jsme z partnerem na procházku kolem řeky.Tady v Brně.Vybrali jsme si tu stranu,kde nám cestu po jedné straně lemovala řeka,a po druhé prudká stráň z lesním porostem.Vše probíhalo naprosto normálně,dokud
se cestička nezačala ztrácet...a nezačalo přibývat čím dál více „atrakcí“ ve formě přelézání nad řekou po kamenech,kořenech stromů nebo jiné podobné „chuťovky“ .

Nezlepšil to ani fakt,že bylo po dešti.Líčím to zde,jako kdybych přelézala nad strží plné krokodýlu. Nebylo to tak,ale vnímala jsem jako kdyby dobrodružství postavy jménem Indiana Jones byly oproti tomu co prožívám procházka růžovým sadem.

Zdatně jsem je překonávala...nebyla jiná možnost,cesta zpět nebo tam..nevyhla bych se tomu.Až přišel „přelez,oblez“,kterého jsem se opravdu bála.Obejít to lesem nebylo možné,protože to byl opravdu prudký kopec plný kamenu,a moc bych si nepomohla.Měla jsem sto chutí si sednout,rozbrečet se jak malé dítě a zavolat hasiče,ať mě vysvobodí.Nakonec mi nezbývalo než se do toho pustit.Ale to co přišlo pak,to Vám bude připadat hodně směšné.

V polovině mi ztuhly nohy,nemohla jsem tam ani zpátky..a došlo i na ty slzy.Představte si dospělou ženskou,co stojí na kořenech nad řekou asi v půlmetrové výšce,je ztuhlá strachy a bulí jak malé dítě.Je to k smíchu..Ale mě do smíchu nebylo.Po chvilce ani partnerovi,začalo se stmívat a nevěděl,co se mnou..Nakonce mě chytl za ruku a prudce trhl.Neinformoval mě o tom předtím,takže jsem se strašně lekla,pustila se i druhou rukou...Oba jsem se vyváleli v bahně vedle místa,kde se celé drama odehrávalo.Já teda méně,spadla jsem víceméně na partnera..Dodneška mi z toho ale trne...

PBD
Text nebyl redakčně upraven


Dne máme téma:  Bojíte se výšek?

  • Bojíte se výšek?
  • Nebo vám hlubina pod vámi přináší radost a potěšení?
  • Máte závratě?
  • Hroutíte se na přehradách, rozhlednách a věžích?
  • Lezete na komíny a střechy?
  • Milujete lezení po skalách?
  • Nesnášíte schody, které jsou točité?
  • Bojíte se letadla?

Vaše příběhy, úvahy, zážitky, fotky i videa posílejte na známý redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

J jednu z vás dnes odměním. Dárek vyberu podle toho, zda máte výšky ráda, nebo nerada…

   
07.06.2012 - Čtenářské příspěvky - autor: Radek Kříž

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [40] Kytinkak [*]

    když ona je výška a výška, těžko říci, jestli se bojím

    superkarma: 0 08.06.2012, 06:49:53
  2. [39] Reni [*]

    To se mě netýká, mě výšky nevadí.

    superkarma: 0 07.06.2012, 22:16:46
  3. [38] jukl [*]

    dříve jsem si z výšek nic nedělala, ale s přibývajícími léty to se mnou jde z kopce...vylézt na žebřík...no hrůza

    superkarma: 0 07.06.2012, 18:41:59
  4. avatar
    [37] peetrax [*]

    Nevysvětlitelný strach z výšek mě taky paralyzuje, přesto si čas od času nedám pokoj a vylezu na nějakou rozhlednu nebo věž. Mám pak úžasný pocit z toho, že jsem to zvládla. I přesto, že musím po cestě zastavovat, protože se třesu a vrůstají mi nohy do schodů. Sml30

    superkarma: 0 07.06.2012, 18:30:30
  5. [36] denisa23 [*]

    My se bojíme výšek celá rodina.

    superkarma: 0 07.06.2012, 17:44:05
  6. [35] Rikina [*]

    Jinak teda samozřejmě pokud má kdokoli pocit, že ho strach z výšek neomezuje, a že to není potřeba řešit, je to naprosto v pořádku, o tom žádná. Sml80 

    superkarma: 0 07.06.2012, 17:24:10
  7. [34] Rikina [*]

    PBD — #26 Je pravda, že sama to nevím, jak je člověku, ale vzhledem k tomu, že mám dvě dlouholeté kamarádky, které mají podobné problémy, aspoň trošku tuším. Sml80 A taky je pravda, že na ně beru ohled - do jisté míry - při plánování společných akcí. Ovšem taky je pravda, že už jsem je obě vícekrát dostala na místa, kam by dle jejich slov samy od sebe v životě nevlezly. A dokonce se jim to i líbilo, natolik, že se se mnou i nadále neváhají vydat někam, kde by opět mohly býti vystaveny podobné "zkoušce".  Samozřejmě že to nešlo ze dne na den. Je to výsledek vytrvalého nenápadného působení. Sml57 Ale jednu tu kamarádku znám už 35 let a druhou celých 40 let. To byla veliká spousta času... Sml33 

    superkarma: 0 07.06.2012, 17:18:33
  8. avatar
    [33] Altamora [*]

    Rikina — #25 Jednou jsem se přinutila vylézt na rozhlednu. Nahoru to šlo. Pak se mi udělalo tak špatně, že jsem seběhla dolů, ani nevím jak. Pokladník se mě polekal a nabízel mi frťana. Prý něco tak bílého ještě neviděl. Od té doby už se do toho nenutím.

    Ale třeba Jánošíkovy diery nebo Slovenský raj jsem prošla jen s občasným zaváháním.

    superkarma: 0 07.06.2012, 17:18:04
  9. avatar
    [32] Altamora [*]

    Rikina — #21 Mám hrůzu z výšek a má poměrně racionální základ. Od puberty jsem trpěla závratí kvůli nedokrvenému mozku (špatný krevní obraz) a v jednom kuse jsem měla zvrtnutý kotník. Prostě jsem měla strach, že omdlím nebo upadnu. Vylézt na kopec jsem s obtížemi dokázala, ale před očima jsem měla černo. Teď se to o hodně zlepšilo, ona ta menopauza má co do sebe, ale hrůza z výšek mě neopustila. Nevadí mi ale letět letadlem, jet lanovkou, sedět ve věži a prohlížet si okolí. Když sedím, tak mi výška nevadí. Jen když stojím.

    superkarma: 0 07.06.2012, 17:13:24
  10. avatar
    [31] PBD [*]

    cilani — #30 tak já bych asi taky volila spíš pepřák nebo paralizér..přece jen nůž je nebezpečný hodněě i pro Tebe..

    a ten svičák,to vůůůbec není od věci..ale bohužel ne zadarmo:/

    superkarma: 0 07.06.2012, 16:09:18

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] cilani [*]

    PBD — #28 nevím, ale připravuji si v hlavě scénář na věci, kterých se hodně bojím a pak jsem aspoň trochu funkční. Vzhledem k tomu, že psy miluju, i když se některých hodně bojím, nechci ho zabít. proto by byl asi lepší ten taser nebo slzák. Každopádně nejlepší bude, když si konečně někde seženu prachy a půjdu na cvičák..

    1. na komentář reaguje PBD — #31
    superkarma: 0 07.06.2012, 16:00:21
  2. avatar
    [29] PBD [*]

    LudPa — #27 podívám se na net na nějakou fotku...

    tak sem mrkla..tohle by mi problém nedělalo,teda pokud nejsou uvnitř točité schody,což asi jsou,že?

    Takže total paralýza..to znám,bohužel:/

    superkarma: 0 07.06.2012, 14:54:23
  3. avatar
    [28] PBD [*]

    cilani — #23 tak ať se Ti daří...přála bych Ti,aby si potkávala jen takové ty psy (morče na chůdách;):) ,ale to je nemožné...Každopádně palec nahoru a respekt za to,jak to zvládáš a jak s tím bojuješ..!:) 

    Myslíš,že by nuž pomohl?

    1. na komentář reaguje cilani — #30
    superkarma: 0 07.06.2012, 14:51:16
  4. avatar
    [27] LudPa [*]

    Už jsem to někde psala, ze Štramberské trouby mě museli snést.

    1. na komentář reaguje PBD — #29
    superkarma: 0 07.06.2012, 14:48:19
  5. avatar
    [26] PBD [*]

    Rikina — #25 nekoukat pod nohy a soustředit se na něco jiného..jooo..tio se hezky říká a hůř dělá...Není to o tom,že bych lezla kamsi na železnou konstrukci a říkala si"bojím bojím" -je to o tom,že mě strach paralizuje a nic takového prostě možné není..a je uplně jedno kam koukám a co se mi honí hlavou...

    Nebojím se výšek vždy a všude,jak jsem psala..A ty věci,na které prostě nemám,těm se vyhnu...a ne proto,že bych byla líná a raději mávla rukou než s tím něco dělala,ale  proto,že mě v některých situacích strach paralizuje,takže si prostě nepomůžu a za druhé nejde o nic,co by mě nějak citelně obtěžovalo či omezovalo v mém životě..

    Abych byla upřímná,tak mi trochu přijde,že máš pocit,že je to jako když člověk spadne z koně ..a když na něj hned nevyleze,že strach nepřekoná..ale tohle je jiný případ..Ty sama se výšek nebojíš..fajn:) Ale tím pádem taky nevíš jak je těm,co se bojí..a nezlob se,ale kapku si to představuješ jako hurvínek válku..

    1. na komentář reaguje Rikina — #34
    superkarma: 0 07.06.2012, 14:48:01
  6. [25] Rikina [*]

    Moje kamarádky, co též mají problémy s výškami, říkají, že dost pomáhá, když se nekoukají pod nohy, ale někam nahoru a kolem sebe, případně poslouchají něčí výklad o panoramatu krajiny nebo příběh, někomu pomáhá, když si zpívá... asi hlavně nějak zaměstnat mysl, aby měla jiné problémy k řešení, než že "jsem vysoko a bojím se". Sml80

    1. na komentář reaguje PBD — #26
    2. na komentář reaguje Altamora — #33
    superkarma: 0 07.06.2012, 14:02:48
  7. [24] Rikina [*]

    PBD — #22 No, nechci teda dělat chytrou, protože přece jenom tohle je druh strachu, co je mi cizí a ani si to neumím představit. Ale - co zkusit výstupy tam, co víš, že Ti to vadí, ale jenom po malých kouskách? Třeba jen pár schodů, těch točitých třeba, a jenom dokud se nezačneš bát, a budeš se schopná vrátit. A pak si říct, bezva, vylezla jsem 10 schodů a bylo to dobrý, zítra vylezu 11. Taky by možná bylo dobrý zjistit, co konkrétně teda vlastně způsobuje ten strach - když se nebojíš na lanovce a na pouťové atrakci, tak si myslím, že to není beznadějné, že by ses takhle "po kouskách" mohla toho nejhoršího strachu zbavit.

    superkarma: 0 07.06.2012, 13:47:30
  8. [23] cilani [*]

    PBD — #19 on to nebude ani tak strach o psy (ten největší co ho máme se pitbulovi ubrání, pokud ho včas odepneme z vodítka - to už máme ověřené letos v lese), jako hloupá hysterická reakce po jednom z útoků, který byl fakt zlý. Já si tehdá totiž uvědomila, že pokud už ten pes útočí, nedokáži svého psa bránit. Nemám na to sílu a i když se snažím do psa kopat, tak ani dost odvahy udělat to pořádně. Proto už nějakou dobu zvažuju, že budu nosit kudlu, než se zmůžu na taser se slzákem. Musím reagovat už ve chvíli, kdy se velký pes přibližuje a zahnat ho včas, jinak by mohlo být zle. Každopádně s tím bojuju, takže předpokládám, že za pár let se to zlepší.

    1. na komentář reaguje PBD — #28
    superkarma: 0 07.06.2012, 13:40:49
  9. avatar
    [22] PBD [*]

    Rikina — #21 A jak by si tedy řešila mé strachy,když máš pocit,že to jde vyřešit?

    1. na komentář reaguje Rikina — #24
    superkarma: 0 07.06.2012, 13:38:20
  10. [21] Rikina [*]

    PBD — #18 Ve zkratce - mého otce v dětství vyděsil a pokousal pes. Od té doby měl a dosud má strach úplně ze všech psů. Věřím, že nechtěně, ale podařilo se mu ten strach přenést i na mě. Co se pamatuju, od malička jsem se taky bála všech psů. Když mi bylo nějakých -náct, začalo mi to vadit. Napřed jsem se - postupně - přestala bát psa mojí kamarádky. Takové malé bílé neškodné chlupaté klubíčko to bylo. Pak následoval během let postupný vývoj až ke stavu, kdy jsem měla chovatelskou stanici německých ovčáků, tam pět dospělých 40kg oblud, a blíže neurčený měnící se počet štěňat. Ani potom, co mě kousnul vlastní pes, afghán, tak se mi ten strach ze psů už nevrátil, a to jsem jako dítě při spatření psa přecházela na druhou stranu ulice, a pokud nečekaně za plotem vyštěkl pes, vylítla jsem metr dvacet do vzduchu. Sml57 Čili - myslím si, že to řešitelné je. Není to za tejden, ale jde to... Sml80 

    1. na komentář reaguje PBD — #22
    2. na komentář reaguje Altamora — #32
    superkarma: 0 07.06.2012, 13:35:28
  11. avatar
    [20] ekleinovka [*]

    Témeř každy má z něčeho obavy to je normální

    superkarma: 0 07.06.2012, 13:19:00
  12. avatar
    [19] PBD [*]

    cilani — #17Takže se spíš bojíte o psy než psů,ne? Tvrdě je bráníte a až je po všem,tak Vám docvakne co se všechno mohlo stát...a nastane temno,cukatura a pod..ne?

    1. na komentář reaguje cilani — #23
    superkarma: 0 07.06.2012, 13:07:38
  13. avatar
    [18] PBD [*]

    Rikina — #16 ne všechny starchy a obavy mají reálnou podstatu...

    A že by Ti to vadilo? to by sice mohlo,ale bylo by Ti to naprosto k ničemu...

    1. na komentář reaguje Rikina — #21
    superkarma: 0 07.06.2012, 13:06:09
  14. [17] cilani [*]

    PBD — #15 No u mně to bude tím, že všechny naše psy pokousal jiný. Dva z nich (ti malí) to schytli od velkého a ten třetí od pitbula, takže když jdu se psy, jsem kolikrát silně hysterická.. Ale vím, že když jde do tuhého a ten velký se přiblíží k těm mým, jsem schopná přepnout do nějakého nouzového režimu a odehnat ho a pak se začnu sypat a třepu se jak ratlíkSml30

    1. na komentář reaguje PBD — #19
    superkarma: 0 07.06.2012, 12:04:18
  15. [16] Rikina [*]

    No ale kde se tohle vezme? Sml80 Pochopila bych, že člověk spadne, nabije si ústa nebo jinou součást člověka, a pak se bojí. Ale jen tak, vlastně pro nic za nic? Nerozumím. Sml80 A jsem taky ráda, že nic takového neznám, poněvadž mně by to vadilo. Sml22

    1. na komentář reaguje PBD — #18
    superkarma: 0 07.06.2012, 11:57:35
  16. avatar
    [15] PBD [*]

    cilani — #11je zajímavé,že když se něčeho/někoho člověk bojí,tak to nemusí být vždy,zaleží prostě na okolnostech..

    1. na komentář reaguje cilani — #17
    superkarma: 0 07.06.2012, 11:56:57
  17. avatar
    [14] PBD [*]

    Žofie — #9Naprosto si dovedu představit ty pocity na konstrukci a  to,jak nešlo tam ani zpět..

    superkarma: 0 07.06.2012, 11:55:48
  18. avatar
    [13] denkas [*]

    jo cesta dolů je vždy horší! My jako děti vzali psa na půdu,jen nízkou v kolníku po žebříku.A dolu sme ho nemohli za boha dostat!Sml30Poškrábal nás,nakonec sme ho museli dát do košíkuSml30.A jednou sem musela vlízt na žebřík ,asi jako první patro a něco tam držet,to mi taky vadilo.Když sem slezla dolu,tak sem se rozbrečela.

    superkarma: 0 07.06.2012, 11:14:32
  19. avatar
    [12] Hanice [*]

    Tak to mám také, ztuhnu a začnu se třást.

    superkarma: 0 07.06.2012, 11:14:29
  20. [11] cilani [*]

    Každý se něčeho bojí. Já mám od jisté doby hrůzu z velkých psů. Jakmile se přiblíží, nedejbože bez náhubku a na volno a já mám s sebou své pesany, jdu jen po paměti. Zatmí se mi před očima, začnou mi tuhnout nohy a srdce bije tak, že je snad i vidět. Když své psy nemám, je to o mnoho lepší. Přítelova přerostlíka se nebojím a sousedovic fenu přímo miluju.

    1. na komentář reaguje PBD — #15
    superkarma: 0 07.06.2012, 10:11:16
  21. avatar
    [10] hubajda [*]

    PBD — #6 dcera ma take strach s eskalatoru

    superkarma: 0 07.06.2012, 09:50:40
  22. avatar
    [9] Žofie [*]

    PBD — #8 Já byla na Petříně už ve třičtvrtě výšky, pak to začalo vrzat a kývat se a byl konec, zasekla jsem se a byla jsem ráda, že jsem slezla dolů.... No, manžel mě musel odvést dolůSml22

    1. na komentář reaguje PBD — #14
    superkarma: 0 07.06.2012, 09:33:37
  23. avatar
    [8] PBD [*]

    Žofie — #2 Petřín je jak ta Pípalka-pro mě naprosto ndostupné..ale co,kochat se dá i zespoda:)

    1. na komentář reaguje Žofie — #9
    superkarma: 0 07.06.2012, 09:20:31
  24. avatar
    [7] PBD [*]

    Jindriska8 — #4 Díky:)

    Trošku závidím:)

    Ale jak jste psala,každý má jiné strachy:)

    superkarma: 0 07.06.2012, 09:19:05
  25. avatar
    [6] PBD [*]

    Eda43 — #3 no je pravda,že cesta dolů je i pro mě horší jak nahoru:)

    A jak jste psala s těma schodama..já padala jako mladší doma pořád,až už jsem byla skoro kaskadér..Strach ale nemám..ale u čeho opravdu nemám příjemný pocit,to jsou eskalátory směr dolů..když "nastupuju" tak našlapuju z vysoka jak čáp...Před schodama si kontroluji boty (teda když mám tkaničkové) a když jedu dolů,tak se nejsem schopná ani otočit...Někde možnost sestupu po normálních schodech je,někde jsou ty "rampyů aby se dalo jet z vozíkem..Sice schody větinou vždy "hrdině" sjedu,ale nevýskám si u toho...Jsem uvažovalo,kde sem tyhle obavy z eskalátoru "chytla".Nevím,ale možná je to tím,že ve městě kde jsem vyrustala nebyly žádné jezdící schody dolů..ty tam jsou až z dob,kdy jsem byla dospělá...možná to je tím,že na to nejsem od mala zvyklá..a možná sem prostě jen divná no:)

    1. na komentář reaguje hubajda — #10
    superkarma: 0 07.06.2012, 09:18:19
  26. avatar
    [5] PBD [*]

    Roland — #1já si z toho nějak nic nedělám,protože to stejně nezměním.Jen mě to občas zamrzí,protože hodně výletujeme a já někam prostě nemůžu no:(

    superkarma: 0 07.06.2012, 09:13:27
  27. avatar
    [4] Jindriska8 [*]

    Je to zajímavé čtení a každý jedinec je jiný,mně výšky nevadí.

    1. na komentář reaguje PBD — #7
    superkarma: 0 07.06.2012, 09:11:25
  28. [3] Eda43 [*]

    Nahoru vylezu do jakékoliv výšky, ani rozhled po krajině mně nedělá potíže. Potom nastane veliký problém. Cesta dolů, která je pro mně velkým utrpením. Musím se držet zábradlí a jít velmi pomalu. Jako dítě jsem spadla ze schodů a od té doby, cesta po schodech dolů mně děsí.  A to bydlím ve třetím patře bez výtahu. Tady jsem si však již zvykla.  

    1. na komentář reaguje PBD — #6
    superkarma: 0 07.06.2012, 09:08:50
  29. avatar
    [2] Žofie [*]

    Mám něco podobného - nevylezla jsem ani na PetřínSml23

    1. na komentář reaguje PBD — #8
    superkarma: 0 07.06.2012, 08:48:39
  30. [1] Roland [*]

    Nic si z toho nedělejte - většina lidí má nějakou fobii, či se něčeho bojí. Já například  mám také strach z výšek (trpím na závratě), fobii mám z pavouků. Trochu mi taky vadí samozavírací dveře ve výtahu, asi před 5 lety mě v hotelu skříply, měla jsem hroznou modřinu a od té doby se jich malinko bojím, aby se jim to zase nepovedlo.Sml16.

    1. na komentář reaguje PBD — #5
    superkarma: 0 07.06.2012, 08:46:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme