Pojem „mama hotel“ se poslední roky skloňuje znepokojivě často. Jde o stav, kdy dospělý potomek stále žije s rodiči a nijak zvlášť se nepodílí na rozpočtu ani chodu domácnosti. Spíš naopak. Obecně tuhle „službu“ vyhledávají většinou mladí pánové, ale nejsou úplně vzácné ani případy, kdy podobný model využívají i ženy.

Psychologové samozřejmě vysvětlují, že vedle ekonomické výhodnosti stojí za problémem nevhodná výchova rodičů, zejména matky. A my se dnes podíváme na jeden přímo učebnicový příklad téměř čtyřicetileté ženy, která těchto zrádných výhod využívá i s celou svou rodinou.

mama hotel

Říkejme jí třeba Janička.

Narodila se jako druhé dítě - po klukovi - do rodiny, kde se maminka cítila celý život nedoceněna, neboť byl vždy rodiči upřednostňován její bratr. Zřejmě proto si usmyslela, že vytoužená dcerka tento pocit nikdy nezažije a od raného dětství se naopak snažila ji ve všem popostrkávat a napomáhat.

  • Jenže ne nadarmo se říká, že všeho moc škodí...

Janička si zvykla, že za ni maminka vše zařídí, ušlape cestičku, usnadní každičkou překážku, která jí zkříží plány... Většinou to vše hladce procházelo. Život byl tak pohodlný a poskytoval spousta času na zábavu, nakupování s kamarádkami a sladkého nicnedělání.

S minimem své námahy dosahovala na základní škole relativně dobrých studijních výsledků. Navíc dle slov své matky úžasně malovala, nádherně tancovala, výborně vařila a byla zkrátka dokonalá ve všem, co jen tak z hecu zkusila. S takovým vkladem očekávala stejně bohatý a bezproblémový život v dospělosti. Proč by pro to měla dělat něco víc?

Malý zádrhel se objevil na gymnáziu. Třídní profesorka Janičky byla férová ženská, jež nesnášela protekci. A tak ustavičné dolejzání matky její žákyně až na nejvyšší místa v ústavu, tj. přímo k panu řediteli, mělo na ráznou pedagožku zcela opačný vliv. Právě tam si asi Janička poprvé uvědomila, že není ta osudem vyvolená, že každou dobrou známku je třeba si poctivě zasloužit. A že ne každý docení její nevinný pohled, jenž měla tak pečlivě naučený z hodin marněných u zrcadla.

  • Ačkoliv této první neblahé zkušenosti mohla využít ve svůj prospěch a uvědomit si, že bez práce nejsou koláče, nepoučila se. A tak když maminka nedokázala zařídit přijetí na vysněnou vysokou školu, vycestovala aspoň do zahraničí, aby se zdokonalila v jazyce. Vše samozřejmě platili rodiče.

Ti jí pak také pomohli najít zaměstnání, do kterého cca pět let po maturitě vítězně nastoupila. Tam si vyhlédla jednoho kolegu jako potencionálního otce svých dětí. Mělo to jeden háček. Pán byl zadaný a zamilovaný do jiné. Zřejmě to ale nebyla tak velká láska jako láska k penězům a blahobytu, protože když se dozvěděl, že Janička bydlí se svými rodiči v krásném domě a jezdí na exotické dovolené, svou partnerku opustil a začal žít s Janičkou. Nebo to zařídila opět maminka?

Mladí dostali svůj dům, auto, jezdili s rodiči na ty zmíněné dovolené a pořídili si děti. Ano, život je přece jen pohádka, když si to člověk umí bezpracně zorganizovat. Ale všeho jen do času. Janičku stále víc než cokoliv jiného bavilo si užívat, trávit čas s kamarádkami nad kafíčkem, číst brakovou literaturu a hlavně odkládat stále častěji děti ke svým rodičům.

Když do toho připočteme fakt, že její maminka zařídila, aby děti nejezdily k druhým prarodičům, protože oni mají psa a ten by mohl dětem vadit - a vlastně vadí i Janičce, začaly se objevovat první konflikty v ráji. Ale byly vždy zažehnány další úžasnou dovolenou k moři či na hory, na kterou nemuseli mladí přispět ani korunou, a tak se jelo dál. Čas běžel, děti rostly a v podstatě vyrůstaly spíš jako Janičky sourozenci, než její vlastní děti, neboť hlavní zápřah ležel na babičce s dědou. Nejen že to celé financovali, ale byli to oni, kdo si s dětmi hrál a staral se o to, aby jim nic nechybělo. Opět možná trochu přehnaně...

  • Pak přišel manžel Janičky o práci. A to hned v krátkém časovém úseku několikrát. Těžko říct, zda měl skutečně takovou smůlu, nebo si řekl, že vlastně v tomto modelu stejně jako Janička pracovat nemusí. To ale bylo už na Janičky rodiče moc. Nejen že už se na nich podepsal věk, ale také začalo být nad jejich poměry táhnout zcela chod další rodiny, která navíc nežila zrovna skromně.

A tak jednoho dne maminka Janičce poradila, ať se s neschopným partnerem rozvede. A protože to byla dcerka poslušná a věděla, že se vždy vyplatilo dělat to, co maminka řekla, rozvedla se. Ale aby toho nebylo málo, rozstonal se těžce její otec. Toho jsme tu zatím ještě nezmiňovali, nicméně je důležitou osobou příběhu, protože maminka sice byla generál, který tahal za ty správné nitky, ale otec to vše financoval.

S velkou nechutí vyrazila Janička, krátce před svou čtyřicítkou, podruhé v životě do práce. Moc jí to ovšem nešlo. Nikdo si z ní nesedal na zadek, nikdo netleskal jejím chabým pracovním výkonům, zvlášť když byly provázeny podivnými panovačnými náladami. Janička žije z alimentů a toho, co jí dají její rodiče. Snaží se dávat stále štědře.

  • Ale co bude dál? A jak to vnímají její děti? Budou někdy vůbec schopné se zapojit do pracovního procesu, nebo si zvykly, že vše zaplatí někdo jiný. Láska k dětem je krásná věc, ale otázkou je, jak ji svou lásku prokazovat, aby jim nezničila život...

Přečtěte si také:

Reklama