Čtenářka klemsik vyrostla na vesnici, ale teď bydlí ve městě. A moc spokojená není, jak si můžete přečíst v dalším příspěvku.

 

Jsem vesnická holka, ráda bych se na vesnici vrátila, říká čtenářka klemsik.


Milá redakce,

dovolte, abych i já přispěla do „mlýna“ na téma stěhování. Mám potřebu napsat, jelikož jsem na vesnici vyrostla a do dneška se prohlašuji za VESNICKOU HOLKU a nestydím se za to. Na vesnici jsem strávila 21 let a nyní tam jezdíme minimálně 1x týdně za rodiči na baráček, v létě jsme tam trávili „dovolenou“.

Do města se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem se stěhovala k příteli, ale tak nějak postupně, nejdřív jsem u něj jen přespávala, ale stejně to byl šok, všude rachot, hluk, na chodbách neustálé dupání, křičení, bouchání, od sousedů hlasitá hudba a co nejhoršího, sirény od záchranek - jelikož kolem našeho bytu vede přímá cesta k nemocnici, máme houkání na denním pořádku i 20x denně. Ze začátku jsem to nesla poměrně špatně, připadala jsem si v malém bytě 2+1 jako v kazajce, všechno tady na mě „padalo“ a na vesnici jsem se cítila svobodněji. Kdykoliv jsem mohla vyběhnout na zahradu, sednout do altánku, blbnout v bazénu nebo utéct do lesa a nic neřešit. Tady ve městě to šlo těžko, všude lidi, shon, stres a žádné soukromí!!!

Ano, připadám si jako v nějaké reality show - ze tří stran bytu máme okna a okolo nás jsou paneláky nebo cihlové domy a každý nám přímo nahlíží do oken. Když zatáhneme žaluzie, mám divný pocit, nevím, co se děje venku a hlavně je tady jako v myší díře! Nemáme dost místa na nic, už takhle se tady plácáme, a když dostaneme na Vánoce nějaké dárky, dcera hračky, předěláváme celý byt, aby se nám to sem vůbec vešlo. V zimě máme problémy s vlhkostí a plísněmi, doslova tady hnijeme a ať děláme, co děláme, nemůžeme se toho zbavit a domovní správa to řešit nebude. Vesnici miluju a jak ráda bych se tam vrátila, hlavně kvůli 5leté dceři, která miluje procházky, volnost, zvířátka a přírodu obecně.

ves

Když jsem u našich na vesnici, nemůžeme ji dostat domů, vždy to loučení s koťátky, králíčky a pejskem doprovází potoky slz. No řekněte, kde jinde dítě zažije takový blízký kontakt se zvířaty a přírodou než na vesnici?! V zoo? To těžko, tam si nic neosahá. Kde zažije sázení brambor, sklízení řepy, okopání záhonků, krmení králíčků a slepiček, sbírání vajíček a jiné další pro děti dobrodružné věci? Nic se tomu nevyrovná. Vždy se budu ráda vracet na vesnici, tam jsem vyrostla a jednou se tam chci vrátit a to bezpodmínečně! Jsem přece HOLKA Z VESNICE! :) Na závěr posílám pár fotek, na jedné z nich vidíte, jaký krásný výhled máme z našeho městského „úžasného“ bytu 2+1.

mesto

Krásný den, s pozdravem klemsik

Pozn. red.: Ke zveřejnění jsme vybrali dvě fotky, jednu z města, druhou z vesnice.

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 18. ledna 2013: Cesta z města, cesta do města

Příspěvky k tomuto tématu již neposílejte. Později odpoledne vám prozradíme, která čtenářka získá dárek ORIFLAME: denní krém ORIFLAME essentials Moisturising, oční gel ORIFLAME essentials, oční krém ORIFLAME eco beauty.

cenacenacena

 

Reklama