Představte si, že byste měla kouzelný prsten princezny Arabely, nebo prostě uměla čarovat, a v jeden zcela obyčejný všední den (jako je ten dnešní) byste si řekla, že zkusíte žít život někoho jiného. A ať do toho nemícháme vskutku nikoho reálného, popusťme uzdu fantazii a vydejme se do světa filmu.

Než si vymyslíte ten „svůj“ filmový život, prozradím vám - pro inspiraci - k čemu jsem postupem let došla já. Hezky pěkně popořadě. Třeba se i někde shodneme, co myslíte?

movie

Vinnetou

Nevím, zda je to úplně první film, v kterém jsem si přála žít (kdybych si pořádně otevřela paměť, tak vůbec poprvé šlo možná o příběhy o krtečkovi), ale mayovky už si pamatuji na sto procent.

Své dětství jsem sice prožila až v době, kdy se u nás promítaly jen výjimečně (v Praze například kino Ponrepo na Letné a na lístky se stály několikahodinové fronty), ale i tak mě dočista omámily.

Přečetla jsem následně snad všechny knihy, které byly po knihovnách k dispozici. Vypisovala si indiánská slovíčka (kdo ví, zda byla vůbec skutečná) a hlavní hrdiny jsem si kreslila tužkou do skicáku, protože fotografie nebylo možné nikde sehnat (ani na internetu, hahaha).

 

 

A kým že jsem v těch mayovkách chtěla být? Když o tom tak přemýšlím, asi by se mi líbilo nejvíce být Bílou holubicí... A co vy?

Deník Bridget Jones

Ať si kdo chce, co chce říká, kroutí opovržlivě hlavou a vytáčí oči v sloup, mně se prostě ten film líbí. Vlastně oba dva. I pokračování je kupodivu dobré, což je bohužel spíš výjimečností, neboť skutečně platí, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky... A když se o to filmaři pokoušejí, většinou už se koupou jen v nějaké kaluži...

Na Bridget Jones se ale mohu dívat pořád. A i když tedy - ruku na srdce - ne pokaždé bych chtěla být v její kůži, musím se obdivovat (a bavit zároveň), jak se dokáže po každém trapném zážitku otřepat a s kuráží jít dál. No řekněte, nechtěla byste to umět?

 

 

Chardonnay mám také ráda. No a Mark Darcy (Colin Firth) stojí za všechny ty trapasy a překážky na cestě, ne?

Anna a král

Chytrá a krásná Jodie Foster v romantice nejsilnějšího kalibru (všimla jste si, že jím bývají právě ty vztahy, které nekončí jako tradiční happy end?) vás nenechá ani chvíli na pochybách, že ví, o čem ten život je...

 

 

A když už nic z tohoto filmu, tak závěrečnou scénu, kdy hlavní hrdinka tancuje (zřejmě poprvé a naposled) s mužem, který si získal její srdce, doporučuji shlédnout a zamyslet se nad tím, co k jejich „chvíli“ říká jeden z královských synů, jenž tančící pár pozoruje...

  • Vždycky mě překvapuje, jak malou část našich životů zaujímají významné okamžiky. Většinou skončí ještě dřív, než začaly, ale vrhnou světlo na budoucnost a člověk, který je způsobil, se stane nezapomenutelným...“

A co vy? Zažila jste takové výjimečné okamžiky?

Veselé Velikonoce

Vypadat jako šarmatní Sophie Marceau, snad nejkouzelnější francouzská herečka, a být obletována idolem dívek a žen všech generací - J. P. Belmondem... Je snad nutné k tomu něco dodávat?

 

 

Až tedy budete přemýšlet, kterým filmem si zpříjemnit letošní Velikonoce, které se zřejmě letos navzdory tradici nekonají po prvním jarním úplňku, ale uprostřed tuhé zimy (pokus o vtip), sáhněte po tomto filmu. Vyšel u nás na DVD a sázím na to, že Belmondo vás svou roztomilou přitažlivostí i kaskadérskými kousky rozehřeje aspoň do provozní teploty... nemám pravdu?

Černobílé filmy pro pamětníky

Nejžhavějšími kandidáty na můj filmový život jsou ovšem poslední dobou takové poklady československé kinematografie jako Přítelkyně pana ministra, Eva tropí hlouposti, Roztomilý člověk...

 

 

Dýchá z nich na mě totiž neskutečná pohoda, jež dává zapomenout na hektické tempo dnešní doby. To vše je pravděpodobně umocňováno vzpomínkou na atmosféru nedělního odpoledne, když babička usedla k televizi a vyprávěla mi zajímavosti o těch noblesních pánech a elegantních dámách... Necítíte se už nyní poněkud lépe a méně uspěchaně?

Takže ve kterém filmu byste tedy nakonec chtěla žít vy?

Reklama