Když jsme si tu minulý týden povídali o Irène Joliot-Curie, starší dceři slavného vědeckého páru, mnohé z vás jste projevily přání dozvědět se něco o její mladší sestře Ève. I ona totiž měla bohatý a velmi zajímavý život, který si rozhodně naši pozornost zaslouží…

Ève Curie (1904-2007) se narodila rok poté, co její rodiče Marie a Pierre Curieovi získali ve Stockholmu Nobelovu cenu. Bohužel podobně jako její o sedm let starší sestra ani ona si v nejútlejším dětství rodičů příliš neužila. A co víc! Na svého tatínka si skoro nemohla ani pamatovat. Když jí byly necelé dva roky, potkala rodinu tragédie. Jednoho dubnového rána v roce 1906 byl Pierre Curie při přecházení  rue Dauphine v blízkosti Pont Neuf zachycen plně naloženou drožkou a byl na místě mrtev. Marie Curie tak ztratila nejen laskavého a milujícího manžela a otce svých dcer, ale především spolupracovníka pro vědu stejně zapáleného jako byla ona.

Eva CurieJeště čtyři roky jí pomáhá přeochotný dědeček Curie, ale když i on v roce 1910 umírá, zůstává s dcerkami sama. Není to pro ni lehké období, musí pokračovat v práci, kterou započali s manželem, ale také zabezpečit dcerám budoucnost. Má k nim vychovatelku, jak jinak by to mohla zvládnout? Snaží se jim ale i sama více věnovat.

S velkým zájmem pozoruje, jak jsou dcery odlišné, a všemožně je podporuje v jejich zájmech. Obě dívky jsou sportovně nadané a zaznamenávají ve sportu velké úspěchy. Matka s nimi chodí na dlouhé procházky za každého počasí, jezdí na výlety do okolí Paříže na kole, v létě je učí plavat. Vedla je ale i k domácím pracím. Dcery se učily vařit, šít a pracovat na zahradě ve Sceaux, odkud pocházel Pierre Curie.

I mladší Ève vystudovala přírodní vědy, ale navíc i filozofii na Collège Sévigné. Studia ukončila bakalářskými tituly v roce 1925. Ne že by nebyla nadaná, ale v matčiných šlépějích jít nechtěla. Milovala literaturu a hudbu, byla skvělou pianistkou. První sólový koncert měla v Paříži v roce 1925. Matka ji ve všem podporovala, i ona byla všestranně nadaná, hrála jako dítě na piano. Když se následujícího roku provdala starší sestra Irène za Frédérika Joliota, zůstala Ève s matkou sama. Matka s dcerou se tolik od sebe lišily! Zatímco Marie nosila usedlé černé šaty s bílým límečkem, kroutila hlavou nad módními výstřelky své mladší dcery. Ève byla atraktivní tmavovlasá žena vždy s pečlivým make-upem, milovala elegantní oblečení a vysoké podpatky.

Marie a dcery

Marie Curie s dcerami v Americe v roce 1921

Ve třicátých letech už byla paní Curieová těžce nemocná a její mladší dcera s ní trávila poslední týdny jejího života. Když pak v roce 1934 zemřela, rozhodla se Ève své matce vzdát hold sepsáním její biografie. Sbírala a třídila různé dokumenty a dopisy, které Marie Curie zanechala. Na podzim 1935 cestovala do Polska a hledala co nejvíce informací o matčině mládí. Když pak životopis Madame Curie v roce 1937 vyšel, stal se okamžitě bestsellerem a ještě téhož roku byl v Hollywoodu zfilmován.

Po okupaci Francie v roce 1940 se rozhodla Ève Curie pomáhat své zemi ze zahraničí. V Anglii se zapojila do humanitárních akcí a pracovala jako novinářka. Hodně cestovala i do USA a po skončení války spolupracovala s organizací NATO, dva roky byla dokonce zvláštním poradcem jejího generálního tajemníka. V padesátých letech poznává diplomata Henryho Richardsona Labouisse, za kterého se v roce 1954 provdala. Labouisse působil jako americký velvyslanec ve Francii a v Řecku. Krásné manželství bylo také naplněno aktivní činností pro UNICEF, jejímž výkonným ředitelem Henry Labouisse byl.

Eva Curie

Tato organizace získala v roce 1965 Nobelovu cenu míru a přejímal ji právě Henry Labouisse. Kromě manželova velvyslaneckého působení v Řecku žili manželé převážně v New Yorku, i když také hodně cestovali – jako vyslanci UNICEF navštívili více než sto zemí. Ève Curie k tomu měla velmi dobré předpoklady, byla jazykově skvěle vybavená – kromě francouzštiny a angličtiny ovládala též polštinu, řečtinu a španělštinu. V roce 1958 získala americké občanství. Svého manžela, který zemřel v roce 1987, přežila o dvacet let.

Je neuvěřitelné, že se tato nesmírně vitální žena dožila téměř 103 let! Na konci života prý ale trpěla pocitem viny, že jako jediná z rodiny unikla následkům radioaktivního záření.

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

Reklama