Hezké slunečné odpoledne všem ženám-in.

Já jsem se vdávala v devatenácti, což je na dnešní poměry hodně brzy, ale nějak mě nenapadlo, že bych mohla ještě pár let počkat. Dnes jsem žiji už pět let ve spokojeném manželství a neměnila bych. Sice se říká, že i mezi ženami přibývá těch, co považují svatbu za zbytečnou, viz poslední příspěvek, ale jenom jestli to není jen z nouze ctnost. Jestli to netvrdí jen ty, které ještě vhodného partnera nenašly a tak prohlašují silácky do světa, že svatba je přežitek, že stojí fůru peněz a že vlastně žádného chlapa nepotřebují a kdesi cosi.
Znám jich takových dost. A vy možná také, jen se podívejte kolem sebe, kolik je tzv. single žen. Mají na své případné manžele přemrštěné nároky? Nebo naopak moc tlačí na pilu a chlapi jsou na to citliví. Hned berou nohy na ramena.
Já nevím, možná se mi to mluví, když jsem našla toho pravého.
Jenomže ono to chce nejen brát, ale také hodně dávat.
Je pravda, jak už bylo napsáno v hlavním článku, že v manželství není tak jednohuché po hádce prásknout dveřmi a odejít. Nebo můžete, ale jít se projít a napočítat do deseti, než řeknete něco, co by vás nebo vašeho partnera mohlo mrzet.
Manželství je hodně velká zkouška tolerance a ne každý v ní obstojí.

Hezký den a šťastné vztahy přeje Monika.


Milá Moniko,
díky za názor.
Reklama