„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“ Tato slova pronesl 25. února před padesáti devíti lety na Václavském náměstí tehdejší předseda vlády a budoucí prezident Československa Klement Gottwald, a ukončil tak definitivně naděje na demokratické směřování jedné malé země v srdci Evropy.

 

Takzvaný Vítězný únor, jak byly události eufemisticky nazývány členy Komunistické strany, proběhl ve dnech 17. až 25. února. Období mezi úterkem a středou následujícího týdne se nesmazatelně vepsalo do dějin Československa. V letech totality byl 25. únor oslavován jako „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“. V menší míře je ovšem takto stále prezentován členy Komunistické strany Čech a Moravy! Konfederací politických vězňů, legionáři a bývalými příslušníky PTP je naopak připomínán jako památka obětem komunistického puče.

Více se o Vítězném únoru a o událostech, které ho předcházely, dočtete v zítřejším vydání Ženy-in ve článku „Začátek konce nebo konec začátku?“.

Víte, co přesně se ve dnech 17. až 25. února 1948 odehrálo? Myslíte si, že se o této události dostatečně učí na našich školách? A myslíte si, že by se o podobných věcech mělo podrobněji vyučovat? Považujete Vítězný únor za „vítězství pracujícího lidu“ nebo za tragédii pro Československo? Souhlasíte s existencí KSČM, nebo byste byla pro její zákaz a prohlášení komunismu za zločinnou ideologii?

Reklama