Reklama

Tina5 zažila velké překvapení dvakrát, nejdříve jim přivezli uhlí a pak jim s jeho uskladněním pomohla celá ulice. Nečekala to a je vděčná.

Milá redakce, děkuju za krásné téma, opravdu bolesti, smutko, násilí je všude kolem moc. Zprávám občas říkám černá kronika a raději je ani moc nepouštím.. Na mě to působí dost depresivně, snažím se spíš hledat to dobré, pozitivní, tak jsem od včera přemýšlela, o čem bych mohla napsat. Děkuji mým kamarádkám Pletýnkám, za to, že jsou. Jsou to opravdoví přátelé, kteří nejen potěší a povzbudí, ale vyslechnou a pokárají, je-li třeba, moc si toho vážím. Děkuji na škole, že tam mohou naše holky trénovat hru na klavír než se nám podaří koupit klavír domů. Děkuju za babičku, že ještě vystačí s hůlkou a neskončila na kolečkovém křesle, které ji čeká. Děkuji každý večer za to, že se všichni sejdem doma v pořádku a ve zdraví. A od včera mě hodně bolí hlava. Myslela jsem, že je to počasím, že je to tím, že už skončilo sluníčko a bude hůř, jak hlásí v předpovědích. Ale nevím. Včera než jsem se vrátila z pošty a obchodu, měli jsme před domem fůru uhlí. Uhlí mělo být minulý týden, ale nakonec pán prodejce zavolal, že je hodně prašné a styděl by se ho dovézt, že do 14ti dnů bude nové (taky dobrá zpráva, že existují slušní prodejci uhlí, ne?), že se ozve, ale ztratil telefonní číslo, tak přijel na slepo, zda jsme doma a vezem ho (berem od něj už 5 let, co jsme tu, už nás zná) Dům veliký, topíme hodně, tak berem přes 60 metráků. Někdy pomohou větší děti, ale mohou jen o víkendech, malé holky toho moc nezvládnout, já letos manželovi nemohu pomoci ze zdravotních důvodů. Dost mě trápilo, jak to manžel bude skládat sám. Uhlí skládám moc ráda, je to práce, která je za mnou vidět, ne jak vygruntovaný dům, než dojdu na konec, mohu začít od začátku znovu.. Ale letos to prostě nejde. Manžel říkal, že prostě bude skládat, jak bude moci a až ho složí, bude složené. Akorát jsem mu dávala na stůl jídlo, aby se najedl než půjde na uhlí a přiběhly holky, že tatínka shání nějaký pán. A on došel soused, se kterým se pozdravíme, pokud se potkáme, že jde pomoci. Za chvilku došla jeho žena se synkem (měl své mini kolečko a lopatku a statečně vozil celou dobu). Pak jsem na kupě uhlí zahlédla jednoho prvňáčka, který bydlí nedalo. Prý došel za manželem, že chce taky lopatu a skládat. Když manžel dával sousedovi pivo, Adámek se přihlásil, že má taky žízeň a taky statečně nakládal uhlí na kolečka celou dobu. Pak doběhl další soused - kamarád a zlobil se, proč jsme mu nedali vědět, že byl u rodičů, ale hned by dojel, že už dávno mohl skládat. Za mnou přišla kamarádka na návštěvu, že manžel Láďa s dcerou jel na závody a ona je sama doma. Přinesla mi řepík a zasadila mi ho, když viděla, jaký je tu frmol. K večeru říkala, Láďa za chvili přijede a bude spěchat po závodech domů, že se musí připravit a došel můj mažel, že by se Láďa napil, ale nemůže pivo, protože musí ještě odřídit domů. Přijel pro manželku a když viděl fůru uhlí, rozvezl děti ze závodu domů a vrátil se skládat. Když jsem šla ven s pitím, bylo mi do pláče. Taková obyčejná ulice, kde se lidé spíš pozdraví a občas prohodí pár slov o počasí a celá ulice ví o mém zdravotním stavu a manželovi došli pomoci. V osm večer uhlí bylo doma a já děkuji všem zúčastněným za velikou pomoc. Sama jsem z vesnice a u nás jsem byla zvyklá, že jsme si se sousedy vzájemně pomáhali ať s uhlím, dřevem nebo s čím bylo třeba. Tady jsme akorát jednou prosili souseda o pomoc při koupi nové ledničky, když stará odešla. Já dohazovala sníh i sousedom, baví mě to a oni jsou celý den v práci, myslela jsem, že je to potěší, že večer po návratu nebudou muset odhazovat haldy sněhu.  Už jsem to dělala u bytovky, ikdyž jsme neměli službu. Nečekala jsem díky. Ale myslela jsem, že když nemůžem odhazovat my, že se najde někdo jiný, kdo může. Nenašel, ale nevadí. Nepřestala jsem. Nebudu stát a koukat, jak děti řádí ve sněhu. Než se skoulují, mám odházeno. A jak je vidět, lidé jsou různí, ale dobrých je hodně, možná víc. Jen někdy mají málo příležitosti se projevit, někdy se stydí. Raději odhazuju sníh, když jsou sousedi v práci než jít zazvonit nabídnout pomoc jako to včera udělal první soused. Dal mi velikou lekci. A děkuju za ni.

Pokud bych mohla někomu pomoci, poslala bych peníze MCM do Olomoouce, vydávají velmi zajímavé knihy a v dnešní době, kdy se čte méně a méně, to nemají snadné.

Krásný dobrý den přeje Tina5
Text nebyl redakčně upraven


Děkuju mockrát Tino5 za zprávu, že dobří lidé ještě žijí. Když jsem byl malý, tak jsem podobnou výpomoc u nás na vesnici ve východních Čechách zažíval pravidelně. Byl jsem moc překvapen, že kousek za Prahou v 90. letech minulého století to tak už nefungovalo. Zvykl jsem si. Ale nyní máme na chatě nové sousedy a s nimi je to podobné jako za mých mladých let. Věřím, že se vztahy mezi lidmi v budoucnu zlepší, že ubude nevšímavosti, ubude netečnosti a závisti. Že si lidé budou navzájem více pomáhat. Dala jste mi naději, a to je také dobrá zpráva!

A co vy?

Máte nějakou dobrou zprávu?

  • O stavu světa?
  • O dobrém skutku?
  • O vzácném člověku?
  • O úžasné akci?
  • O píli a snaze?

Napište nám ji na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

A pod dobrou zprávu napište, komu mám poslat 1 000,- v případě, že váš příspěvek kolem 16. hodiny ocením jako pro mne nejzajímavější.  Komu mám sdělit dobrou zprávu…