Máte rádi romantiku? Pak se musíte seznámit s příběhem zámku, který se stal inspirací pro Versailles a tím vlastně i pro mnohé další zámky. Bez něj by tento nejznámější evropský zámek nejspíš asi vůbec nevznikl. Přijměte pozvání na zámek Vaux-le-Vicomte…

Vaux

Tato nádhera se nachází v blízkosti městečka Melun jihovýchodně od Paříže, nedaleko dalšího úžasného zámku Fontainebleau.

Přenesme se do období vlády mladičkého krále Slunce Ludvíka XIV. a seznamme se s jistým nesmírně ctižádostivým panem Nicolasem Fouquetem (1615-1680).

Nicolas FouquetZajímavý člověk. Mimořádně inteligentní, stejně jako jeho otec vystudovaný právník, ale též znalec a milovník krásné literatury a umění. Zpočátku pokračoval v rodinné tradici. Brzy se však vrhl na politiku a postupně se vypracoval. Stal se členem parlamentu a díky známosti s kardinálem Mazarinem získal lukrativní úřad ministra financí. Francouzské finance se tehdy nacházely skutečně v žalostném stavu! Fouquet si však vždy věděl rady. Mazarinovi, a tedy vlastně Ludvíkovi XIV. uměl zajistit nemalé finanční prostředky. A nejen jemu! Nezapomínal ani na sebe.

Malé panství Vaux, kde se rozhodl postavit zámek, koupil už v roce 1641, kdy mu bylo dvacet šest let. Stavět však začal až o patnáct let později. A protože miloval přepych, rozhodl se postavit si skutečně reprezentační sídlo. Výsledný zámek Vaux-le-Vicomte byl víc než výjimečný. Stavební parcela budoucího sídla měla zhruba šest tisíc hektarů. Fouquet totiž odkoupil tři vesnice v okolí panství a nechal je srovnat se zemí. A celé měsíce kácely tisíce dělníků okolní lesy. O tom, že nebyl Fouquet žádný troškař, svědčí fakt, že na stavbě jednu dobu pracovalo na 18 000 dělníků. Zaměstnal a dobře zaplatil opravdové umělce své doby. Ti mu vytvořili opravdový barokní skvost.

Ve Vaux se poprvé sešlo budoucí věhlasné trio  - architekt  Louis Le Vau, malíř, sochař a dekoratér Charles Le Brun a krajinářský zahradník a architekt André Le Nôtre, kteří se později proslavili ve Versailles. Fouquet jezdil ze svého panství Saint-Mandé „dozorovat“ stavbu, které skromně říkal „venkovský domek“.  Někdy s manželkou, ale častěji s přítelkyněmi či milenkami.

Ještě před úplným dokončením se tu konalo několik menších slavností. Stavil se tu třeba „přítel“ Mazarin. Ten ale v roce 1661 zemřel a Fouquet si ve své neskromnosti začal myslet na jeho místo – na funkci prvního ministra. Netušil ovšem jednu důležitou věc. Mazarin před smrtí doporučil jako svého nástupce Jean-Baptista Colberta. Ten Fouqueta nenáviděl a začal proti němu intrikovat.

A tak Nicolas Fouquet nic netuše uspořádal 17. srpna 1661 nezapomenutelnou velkolepou párty. A pozval na ni Ludvíka XIV. i s jeho matkou Annou Rakouskou. Chtěl se ukázat. To neměl dělat! Král žasl, už když procházel parkem lemovaným sochami nebo vodní alejí, jejíž sto vodotrysků tvaru stromů tryskalo do výšky deseti metrů! Uprostřed trávníků musel chtě nechtě obdivovat fontány tryskající ve tvaru koruny na jeho počest. A nestačil se divit, když vstoupil do zámku. Samé zlato a mramor, vzácné obrazy, sochy a gobelíny. Srovnával… Viděl rozdíl mezi Vaux a svými sídly. Starý zvlhlý Louvre, zpustlý zámek Saint-Germain. Přemýšlel a počítal… Fouquet to zaregistroval. Stále mu ale nedocházelo, jaké nepředloženosti se vlastně dopustil!

Vaux-interier

Slavná párty pokračovala dále. Večeře se servírovala na 6000 stříbrných talířích na osmdesáti stolech u třiceti bufetů. Menu s vybranými pochoutkami bylo dílem Françoise Vatela, kterého vlastně Fouquet objevil a zaměstnal už v jeho dvaadvaceti letech jako stolníka a později správce domu ve Vaux. Tímto večerem se ovšem Vatel proslavil.

V parku se hrálo představení, které napsal a nacvičil sám Molière, houslisté hráli skladby Jeana-Baptista Lullyho, byla uspořádána velkolepá loterie a večer vyvrcholil nádherným ohňostrojem.

Vaux -park

Když slavnost skončila a král se svým doprovodem druhý den ráno bez rozloučení odjížděl, Fouquet netušil, co bude následovat. Možná byl v tu chvíli spokojen, jak vše skvěle proběhlo. Král byl jiného mínění. Bylo jasné, že si dokázal spočítat, odkud asi peníze pocházely. Fouquet byl zanedlouho obviněn ze zpronevěry a zatčen. I když král doufal v trest smrti, v soudním procesu byl Fouquet „jen“ odsouzen k doživotnímu vězení, v němž strávil do své smrti téměř dvacet let. Vyšlo najevo, že ze státní pokladny nečerpal jen on, ale mnohem více zemřelý kardinál Mazarin.

A co bylo dál se zámkem? Okamžitě po Fouquetově zatčení nechal král nejcennější kusy interiéru z Vaux převézt do Louvru a do tehdy ještě malého loveckého zámečku Versailles.

A rozhodl se. Vybuduje z Versailles sídlo hodné velikosti krále Slunce! Ihned angažoval předchozí Fouquetovy zaměstnance, neboť jen ti byli schopni vyhovět jeho nárokům. Zkušenosti už měli …

Zkonfiskovaný zámek se teprve po dvanácti letech vrátil do rukou paní Fouquetové, která na něj neměla ty nejlepší vzpomínky, a tak ho po smrti svého syna na počátku 18. století prodala. Zámek pak změnil ještě dvakrát své majitele a stále více chátral. Teprve když se dostal do rukou milovníka umění a majitele velkých refinérií cukru Alfreda Sommiera, který jej zakoupil v aukci v roce 1875, začal se znovu probouzet k životu. Rekonstrukce zámku i zahrad trvala nepoměrně déle než kdysi stavba samotná. Říká se, že je to nejhezčí zámek v soukromých rukou.

Z iniciativy současného majitele hraběte Patrice de Vogüé, potomka Alfreda Sommiera, se od května do října konají každou sobotu večerní prohlídky. Úžasnou atmosféru zámku evokujícího onu neblahou Fouquetovu párty z roku 1661 umocňuje svit více než 2000 svíček.

Vaux night

A jak se do zámku dostanete?

Některé cestovní kanceláře pořádající zájezdy do francouzské metropole ho mají dokonce ve svém programu. Pokud ovšem dáváte přednost individuální turistice a jste alespoň trochu jazykově vybaveni, udělejte si z Paříže krásný výlet. Návštěva zámku určitě stojí zato, ostatně jako téměř všechny francouzské zámky. Z Gare du Lyon budete za půl hodinky vlakem v Melunu, odkud jezdí speciální autobus přímo k zámku.

A pokud znáte Versailles, můžete porovnávat …

Vaux

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama