V redakčním mailu zůstalo z minulého týdne několik příběhů, které jsme nestačili zveřejnit. Nyní máte možnost si je, ač se zpožděním, přečíst.

Nejdříve jeden zamilovaný z minulého Valentýnského pondělí:


Milá redakce,
posílám také svůj příběh.
 
Když jsem chodila do druháku na průmyslovce, tak jsem byla denně na internetu. Profesor nám říkal, ať si dáváme pozor na úchyláky. Abychom si s nikým nedávaly schůzky a tak podobně. Samozřejmě že jsme neposlechly. Tak jsem se seznámila se svým přítelem. Nejdřív jsme si psali, a pak jsme si řekli, že bychom se mohli sejít. Mně bylo 17 a jemu 22. Problém byl v tom, že jsme byli od sebe přes celou republiku, a navíc máma mě nechtěla k němu pustit. Tak jsme to vyřešili tak, že on přijede k nám. Tak se taky stalo, přijel, šli jsme na diskotéku a hned jsme se do sebe zamilovali. Mámě se taky líbil, protože to byl slušný kluk, a navíc vysokoškolák. Táta se zprvu cukal, ale to je normální. Samozřejmě jsem ho zpracovala. Vídali jsme se každý měsíc a trávili jsme spolu i celé prázdniny. Byly to nejkrásnější dny, co jsem kdy zažila. Jezdili jsme na hory na chatu k jeho kamarádovi, k moři, ale taky jsme chodili jen tak na procházky po okolí. On byl velice hodný a pozorný, nikdy nezapomněl říct něco hezkého, jak to chlapi mají ve zvyku. Střídali jsme se, jeden měsíc přijel on a druhý zase já. Bohužel, když jsem odmaturovala, tak jsem si našla u nás práci a už jsem neměla čas za ním jezdit. Říkal mi, že se za mnou odstěhuje, ale já jsem to nechtěla, protože by přišel o rodinu o přátele. Rozešli jsme se však v dobrém. Oplakala jsem to, a i teď po 4 letech pořád vzpomínám. Mám sice jiného přítele, ale žádný se mu už nevyrovná.
 
Ivana.


A ještě jeden nemocniční:


Aneb zbožné přání.

V minulých dnech si Hlavní hygienik stěžoval na velmi malou proočkovanost občanů proti chřipce.

Několik let zpátky jsem jako uvědomělý zaměstnanec zdravotnického zařízení dovolila, aby do mě napálili očkovací látku chřipce zabraňující.

Lidičky, to byl fofr. Asi druhý den mě přepadla taková hrůza, která se nedá  popsat.

Že je chřipka mrcha, víme všichni, ale mě vám bolely i vlasy!

Po týdením skorobezvědomí jsem vyrazila na kontrolu systémem ručkování kolem zdí, po pěti krocích kyslíkový dluh, ztráta zraku, smrtelný pot po celém těle, kolena prolamující se směrem vzad!

Zpátky domů mě vezla sanitka, vlasy, které mě tak bolely, mi skoro všechny vypadaly - kecám, ale padlo jich na propocený polštář dost a dost.

Zhruba po měsíci sem začala pomaloučku tušit, o čem vlastně je život, a v dalším měsíci se ze mě stala čiperná rybička.

Proto vás všechny upřímně nabádám: Obětujte mrzký peníz a nechte se příští rok (letos už je pozdě) NAOČKOVAT !!!

Všechno nejlepší, hlavně zdraví Vám všem přeje Čárina


Na vaše maily s radostmi i strastmi v redakci čekáme. Ne vše sice stačíme vydat, ale nezoufejte. Jak Čárina, tak Ivana se za snahu dočkaly drobnosti od redakce a mohou se těšit na pošťáka.

Náš mejl je REDAKCE@ZENA-IN.CZ

Reklama