V několika uplynulých dnech jste měly příležitost podělit se o svůj vtipný zážitek s vaší ratolestí v hlavní roli. V diskuzi pod článkem Upřímnost nejmenších bývá trestuhodná se vašich příběhů sešlo několik desítek. Pro pobavení jsme ze všech soutěžních příspěvků vybrali ty nejvtipnější.

Mnoho z vás má s dětskou upřímností či zvědavostí také svou zkušenost. Během jízdy v (nejlépe přeplněném) prostředku městské hromadné dopravy, hypermarketu, či v čekárnách u lékaře se děti nejraději ptají, odkud že se berou ta ostatní miminka. Ještě raději však rozebírají a upozorňují na rozdíly mezi dívkami i chlapci. Své nám o tom pověděly i některé čtenářky.

Například i pucky, která nám napsala: Včera jsme jeli s dcerou narvanou tramvají, teď má období, kdy s sebou všude nosí plyšovou opičku. Říkám dcerce: „Pořádně si toho opičáka drž, ať ti nespadne na tu špinavou zem.“ Na to dcerka zvedla opičku až k mým očím a důrazně mi povídá: „To není opičák, to je opička! Podívej se pořádně, že přece nemá pindíka.“ Jak se pochechtávali ostatní spolucestující, si určitě dokážete představit.

Čtenářka Lindusha se také podělila: Kamarádka se synáčkem jedou v busu a povídají si a on z ničeho nic ji říká: „Maminko, ty jsi holka?“  Ona: „No to víš, že jsem holka, vždyť nemám pindíka.“  A on: „A kde máš prsa?“

Synek čtenářky s přezdívkou jitepo jistě pobavil všechny, kteří se v daný moment octli v jeho přítomnosti. Naše nejstarší dítko, když mu byly necelé dva roky a já čekala miminko: Šli jsme venku, kde stál pán s obrovským břichem. Náš Jakub, rozzářené oči, postavil se před pána: „Jéje, maminko, pán bude mít miminko jako ty.“ Celá rudá říkám: „Kubíčku, kdepak, pánové nemůžou mít miminko v bříšku.“ Pán se šibalským úsměvem vyčkával na mou odpověď. Kubíček stále rozzářená očka s prstíkem ukazujícím na pupek pána: „A maminko, co má pán v bříšku, že ho má tak obrovský?“

I slavný spisovatel Jaroslav Hašek věděl, že jazyk český je na vulgarismy nezvykle bohatý. Ovšem problém nastává ve chvíli, kdy z obsahu této nekonečné studnice začínají čerpat i ti nejmenší. Opravdu si nemyslíme, že tyto slůvka svá dítka záměrně naučili tatínkové a maminky. Avšak je nepopiratelné, že se děti musely naskytnout někde, kde byla ona slova zrovna vyřčena. Zkrátka - ve špatný čas na špatném místě. Pak už je jen krůček k pohromě. Stačí jen, aby váš maličký onen termín (zpravidla také ve špatný čas na špatném místě) zopakoval. Takovým zážitkem se nám „pochlubily“ i některé z vás.

Například milenacap, která napsala: Se svým tříletým synkem jsem vezla kočárek s jeho sestřičkou. Potkali jsme jednu paní sousedku - taková elegantní, decentní dáma. Obrátila se na synka: „Tak co sestřička, nepláče?“  a synek na to zamračeně odpověděl: „Řve jako kráva.“

Čtenářka idiska udala hned dva malé sprosťáčky. Se synovcem jsme byli v obchodě, seděl ve vozíku a celkem ho nezajímalo dění kolem. Ale najednou už ho to asi nebavilo a vybral si zrovna takovou chvilku, kdy bylo chvilku ticho, opřel se o opěrátko a na celé kolo znechuceně zakřičel: „Ku*va, to je ale fronta.“ Nevím, kde to slyšel.

A neteř, to jí byly 3 roky, byli jsme na karnevalu a ona chtěla na záchod, tak s ní šla nejstarší neteř. Na chodbě bylo plno maminek a miminky, aby nemusely být v tom kraválu (byl tam vcelku klid). Naneštěstí do té chodby vedou dveře, které se vracejí. První šla malá, strčila do dveří, ale než stačila vejít, dveře se vrátily a trochu ji praštily, což okomentovala slovy: „Au, ty p**o.“

Některé dětské výroky by našly výborné uplatnění v boji proti nevítaným návštěvám. Nechejte se inspirovat, děti pro tuhle věc mají zkrátka know how. Jistě „milá“ tetička svou návštěvu příště zváží, pokud ji vaše dítko uvítá mezi dveřmi se slovy: „Mamííí, to je ta teta, jak jsi říkala, že je to praštěná hysterka?“ Mnoho návštěv odešlo (a několik se už vícekrát ani nevrátilo) také z bytů našich čtenářek. Děti umí perfektně najít slabinu nejen příbuzných, ale i náhodných kolemjdoucích. Přesvědčte se samy.

Čtenářka štístko nám napsala: Jela jsem se synem (2,5) do města autobusem. Seděl tam vedle opravdu silné paní. Znovu jsme ji potkali na nákupu, když kolem nás procházela, tak Miška na plné kolo zařval: „Mamííí, tahle tlustá paní jela s náma!“

OlgaMarie se pochlubila synkem, který ví, jak na babičku. Synovi byly 4 roky, když se ho má tchyně zeptala:
„A kdypak budeš mít sestřičku?“
„A to by ses tak nezlobila, jako když jsem se měl narodit já?“

Trochu taktu někde pozapomnělo i dítko čtenářky s nickem mindulinka. Nedávno mi volala moje babička. Říkám synovi (4 roky): „To volala tvoje prababička.“ A on: „Jo, a kdy umře?“

Slíbili jsme vám, že nejlepší dětský příběh odměníme. Jeho autorka od nás dostane knihu Plavání dětí s rodiči (Irena Čechovská) od nakladatelství Grada, dětský bylinný čaj Baby Tea značky Teekanne a kuličkový deodorant Fa.

Vybrat ten nejvtipnější příběh bylo opravdu těžké, ale nakonec jsme se rozhodli, že touto cenou obdarujeme čtenářku Suzanne, která zabodovala tímto krátkým příběhem:

Nemusím chodit daleko, stačí zážitek mé matky s mým synovcem (tehdy asi 4 roky) ve frontě na maso ve vesnickém krámku: „Babi, já jsem kluk, tak mám pinďu, že jo?“
„Jo.“
„A babi? Ty máš pinďu?“
„Ne.“
„Nemáš... Protože jsi holka, že jo, tak ho nemáš, viď?“
„Jo.“
„A babi? Tenhleten pán, tenhleten před náma, no tenhleten! Ten má pinďu?“
„Jo.“
„A babi, jak to víš?“
Myslím, že tenkrát to maso ani nekoupili.

Výherkyni blahopřejeme. Ostatním děkujeme za soutěžní příspěvky a přejeme mnoho štěstí v jiných soutěžích.

Jak byste zvídavému dítku odpověděla?

Reklama