Domácnost

Vaše příběhy: Opustila jsem své tělo?


Mnoho z vás píše o zajímavých zážitcích, ke kterým hledáte vysvětlení. Rozhodli jsme se o některé vaše příběhy podělit s ostatními čtenářkami. Není bez zajímavosti, že mnoho zážitků si je podobných. A otázka, kterou si kladete, je pokaždé stejná: Je to možné?

S tímto zážitkem se mi svěřila čtenářka Klára. Věřím, že vás zaujme tak jako mě a že v sobě najdete tu část své bytosti, kterou lze tento prožitek hodnotit. Hlavou to ale nepůjde…

„…po přečtení článku o „váze duše a reinkarnaci“ jsem chvíli váhala... ale ano, napíšu vám. Upřímně by mě velice zajímal váš názor na celou věc,“ píše Klára a pokračuje.

„Astrální cestování, telepatie? Fakt nevím. Nikdy jsem na to moc nevěřila, ale čím jsem starší, tím víc mám pocit, že hlouběji pronikám do takových sfér a začínám si vážně myslet, že to funguje.
Je to něco přes týden, co mi zemřela babička. Člověk, který pro mě byl laskavou, milou osobou, která mi prosvětlila dětství, které nebylo zrovna příjemné.
Několik let trávila po ústavech a stáří se na ní viditelně podepisovalo. Přesto pro mne zůstane tou kyprou štědrou ženou.
Už jsme se tak často nevídaly jako dřív a nemohla jsem ji vidět ani ve chvíli, kdy to s ní už bylo špatné. Možná v tom byl i strach, chtěla jsem si ji pamatovat plnou života. Sama bych asi nechtěla, aby mě příbuzní okukovali těsně před skonem. Snad mne chápete...

A jednoho večera mne napadlo, že zkusím požádat svého anděla strážného o to, aby mne ve snu zavedl za babičkou. Chtěla jsem se s ní rozloučit.
Něco mně však v tu chvíli řeklo: Udělej to sama!
Už jednou jsem zkusila vizualizací vystoupit ze svého těla a odletět za ní a povědět jí o svém těhotenství. Zajímavé bylo, že to nakonec nedopadlo, miminko nebylo, ale babička se přesto poté zeptala, jestli náhodou nečekáme dítě - časově ten údaj přesně odpovídal. Tak jsem si poprvé řekla: Co když to opravdu cítila?

A tohoto večera jsem tedy opět „odletěla“ .

Viděla jsem její obličej, milé oči, hladila jsem ji po hlavě a tváři oběma rukama do tvaru srdce. To bylo velmi zajímavé, jako když máte v dlaních obě její tváře. Vypověděla jsem jí všechno, obsah v tuto chvíli asi není důležitý, ale měla jsem velmi silný pocit, že ona VÍ.
Přesně to, co jsem jí chtěla říct, bylo ukázat jí, jakou VELKOU cenu pro mne měla, a ona to věděla. Cítila to a věděla, co pro mne znamenala.
Byl v tom velmi silný pocit rovnováhy, smíření. Jako bychom si v životě daly přesně to, co jsme potřebovaly, jako bychom si vzájemně splatily nějaký dluh, jako bychom v tomhle životě obě splnily přesně to, co se po nás žádalo.

Obě jsme věděly, že se loučíme, a bylo to silné, dojemné... vše ale na úrovni pocitů.
Nakonec mi řekla cosi o poselství pro mne, ať se snažím být co nejlepší matkou svým dětem, jako by věděla, co já sama tuším jako svůj životní úkol. Protože láska k dětem a správné výchovné vzory jsou pro mě během na dlouhou trať. A můj vlastní boj je zatím, troufnu si říci, úspěšný a jsem za to velmi vděčná...
Možná někde na konci bylo cosi o tom, že ona bude strážným andělem mým či mých dětí, ale tohle téma jenom prošlo kolem, nevím, zda to tak bude, nebo zda to byl jenom výraz mého přání.

Rozloučily jsme se krásně, dojemně a výrazem vzájemných díků.
Tehdy jsem poprvé pocítila, že někdy je slovíčko „nesmírně ti děkuji“ strašně málo, je to spíš hluboký vděk.
Snad se ještě někdy v příštích životech uvidíme.
Tušila jsem, že je babička smířená s odchodem, že se těší na setkání s těmi milovanými, kteří již jsou za hranicí našeho světa.
Byl to tak silný okamžik!

Ráno přišla zpráva, že zemřela, pár hodin po našem „setkání“.

Tahle dobrá žena prostě vždycky v mém životě byla a najednou není. Nikdy víc...
Samozřejmě v tom byl smutek, ale je divné, že se mi také hodně ulevilo, že už nemusí trpět, že ji nic nebolí, a hřál mě ten včerejší zážitek našeho setkání.
Byla jsem strašně ráda, že jsme si mohly  „říci“ to, co by osobně už možná nebylo možné.

Byla volná, já jsem ji klidně propustila do říše andělů nebo prostě domů, tam, odkud jsme všichni přišli...
Poté mne opět zdrtilo pohřební truchlení. Ještě chvíli mi bude trvat, než si zvyknu na to, že opravdu není, budu se týrat myšlenkami na to, jak ve spalovně zničili její tělo, ale...
Proč mám pořád tak hezký pocit z té „cesty za ní“? Vážně jsme se viděly, vážně ví, co jsem jí chtěla říci?
Vím, Míšo, že je to psáno asi dost zmateně. Miminko si mě žádá a na pořádné rozjímání nemám příliš čas.

Budu vděčná za váš názor. Ještě nikdy jsem nezažila nic tak duchovního a intenzivního.“

Astrální cestování, tedy oddělení vědomí od fyzického těla, patrně na nějaké úrovni skutečně možné je. Jak jinak si vysvětlit případy, kdy lidé svým vědomím překročili hranice i několika států, aby se například dozvěděli o smrti nebo nemoci někoho blízkého? Jak jinak by někteří rodiče věděli o nesnázích, ve kterých se právě nachází jejich dítě i tehdy, když je v tu chvíli dělily i stovky kilometrů?

Každý z nás už určitě prožil chvíli, kdy tak intenzivně myslel na nějakého člověka, že mu dotyčný zatelefonoval. A to je jen to nejběžnější.

Známe lidský mozek z pohledu neurochirurgů, psychologů i psychiatrů. Jeho skutečný potenciál, schopnosti lidského podvědomí i energii myšlenky, která odchází směrem od nás, budeme ale možná ještě dlouho rozkrývat.

Rádiové vlny si těžko můžeme prohlédnout, a přesto na ně máme přijímače. Myšlenka může být něco podobného a její přenos může mít podobný princip. Jen přijímač je v tom případě v každém z nás.

Co myslíte?

   
05.02.2009 - Dům a byt - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. [28] tabita [*]

    Několik let trávila po ústavech a stáří se na ní viditelně podepisovalo...Sama bych asi nechtěla, aby mě příbuzní okukovali těsně před skonem. Snad mne chápete...
    Samozřejmě, že tě nechápu!!! Babička leží v ústavu, kouká na dveře, kdy se pohne klika a někdo z příbuzných ji přijde říct milé slovíčko a pohladit ji. A ty tady, že je blbé se nechat okukovat. Co to jsi za člověka?

    superkarma: 0 07.02.2009, 17:51:44
  2. [27] tatulah [*]

    neměly byste pít tolik toho houbovýho čaje.

    superkarma: 0 07.02.2009, 09:59:02
  3. [26] Nestyda [*]

    michaela.kudlackova: díky

    superkarma: 0 06.02.2009, 10:31:50
  4. avatar
    [25] Michaela Kudláčková [*]

    Nestyda: Ani náznakem se nesměji. U bezu mám také zvláštní pocit, byť jsem živého Elfa ještě neviděla. Mnohem lepší jsou Salamandři. Jsou v ohni a jsou hraví.
    Klidně budu jednou s tupým výrazem cucat hašlerky za dveřmi bez kliky, ale bez posvátné úcty k tomu, co nevidím a přesto cítím, bych se už neobešla. Život tím přestává být syrovým produktem elektrických výbojů mozku a soustavy buněk. Chci ho mít bohatý na krásno.

    superkarma: 0 06.02.2009, 10:07:09
  5. [24] Nestyda [*]

    michaela.kudlackova: Nemohu jinak, Míšo, než souhlasit. Já bych se bez té "víry" do té "bambulárny" (NÁDHERNÉ SLOVO!!!) jistě dostala velice snadno. Navíc MÁM zkušenost, že přání se PLNÍ! A ještě jedno navíc, jít lesem a "vědět", že je plný skřítků a víl, je úžasné. Když jdu kolem bezu, nikdy nezapomenu pozdravit Elfy... Smějte se, všichni se smějte mé naivitě, smích prodlužuje život a mně má víra pomáhá přežít :-)

    superkarma: 0 06.02.2009, 08:53:22
  6. avatar
    [23] paníliška [*]

    michaela.kudlackova:

    superkarma: 0 06.02.2009, 08:06:57
  7. avatar
    [22] Michaela Kudláčková [*]

    gentiana: S klidem a vizí pruhovaného mundůru přijímám alternativu, že mnoho z nás jsou budoucími chovanci bambuláren a jen Vy jste normální. Prozatím je mi ale s Anděly, možností atrláních výletů a vyplněných přání skvěle.
    P.S. Pokojík mám zamluvený je s výhledem do zahrady

    superkarma: 0 05.02.2009, 22:42:22
  8. [21] gentiana [*]

    Jo, hromadná halucinace.

    Michaelo, pro rádio existuje logické vysvětlení, stejně jako pro existenci Číny, úroků nebo větru, přestože je nevidíme. Pro anděly a kraviny tohoto typu ne.

    superkarma: 0 05.02.2009, 22:29:17
  9. avatar
    [20] Irena1 [*]

    Nestyda: meditace mi taky dělá prolém, jednak na to nikde pořádně nemám klid a jednak mi to doma připadá jako ztráta času, pořád mám před očima, co bych za tu dobu stihla jiného....takže jsem začla chodit na skupinovky (tedy jen pár lidí) a funguje to skvěle....a nebo pak třeba na kosmetice, kosm. mě napatlá maskou, pustí muziku a dá mi tak 30 minut jen pro mě, bez rušení, tak to si taky užívám-sice rychlovka, ale krásná

    superkarma: 0 05.02.2009, 19:33:47
  10. avatar
    [19] Altamora [*]

    Nestyda 6: To je právě to divné - proč i spirituálně zaměření lidé tak lpí na životě své smrtelné schránky, když tvrdí, že podstatná je duše a vše důležité je až po skončení existence té nepodstatné tělesné schránky. Nedává mi to smysl. (Nesnaž se mi to vysvětlit, já nevěřím na takovéhle věci a analogie s bezdrátovým vysíláním, které dokáže zachytit a použít i totální technický antitalent, které je přístroji měřitelné, mi nepřipadá pro popis těchto procesů, které prožívají jen ti, kteří na ně věří, mi prostě nepřipadá věrohodná ).

    superkarma: 0 05.02.2009, 17:06:21
  11. avatar
    [18] OlgaMarie [*]

    tatulah: Pravda je to, čemu věříš?
    Nestyda: Vše je možné, jen vrátit se, odkud jsme přišli, možné není, neboť vše je v pohybu.
    dajdada: Mark Hedsel: ZELÁTOR (Moderní zasvědcenec zkoumá dávná mystíria) Krátké ukázky:
    I svatý Odran objevil tajemství, jemuž by nikdo nevěřil, a byl za svou snahu umlčen.
    Dá se říct,že svět je rozdělen na ty, kdo viděli a vrátili se, a na ty, kdo neviděli vůbec.

    superkarma: 0 05.02.2009, 15:02:07
  12. [17] tatulah [*]

    Zázvorka: taky jsem! Tomuhle prostě neveřím.

    superkarma: 0 05.02.2009, 12:08:23
  13. [16] Pavla_b [*]

    dajdada: aha, díky za vysvětlení

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:50:16
  14. avatar
    [15] dajens [*]

    Nestyda -- Taky mi umřel pejsek - taky měl oslavit 15 let. Hodně věřím na sny, protože den poté se mi ve snu zjevil anděl a strašně silné světlo z nebe a uviděla jsem svého psa - určitě se takto se mnou rozloučil.

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:27:52
  15. [14] Nestyda [*]

    átéčko:

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:24:05
  16. [13] Nestyda [*]

    dajdada: Taky jsem četla, že při astrálním cestování, nejen v rotundě, může dojít k přetrhnutí šňůry... Jenže to všechno jsou věci, které člověk má z "doslechu". Nejlépe je vyzkoušet na vlastní kůži, avšak, jakmile se přetrhne šňůra, tak to stejně živému nepřetlumočím... Je to složité... Zkoušela jsem se naučit meditovat, ale jsem na to moc netrpělivá a moc hrrr, na takové věci to chce ukázněnou duši, tu já nemám.

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:22:29
  17. avatar
    [12] átéčko [*]

    dajdada: já

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:20:58
  18. avatar
    [11] dajdada [*]

    Pavla_b: jemnohmotné tělo bloudí dokola a nemůže se napojit na fyz. tělo( i když je spojeno sňůrou, může se přetrhnout) Psaly o tom v jedné knize speciálně o astrálním cestování, před rotundami varují. Jenže kdo by chtěl takhle experimentovat zrovna v rotundě.

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:15:05
  19. [10] Nestyda [*]

    Zázvorka: Dobře je to, co Ti vyhovuje. Když Ti stačí materiální svět, proč ne? Někdo má potřebu se šťourat a hledat odpovědi a to je taky správné. Pokud tím nikomu neubližujeme, nebo někoho neomezujeme svojí vírou, můžeme věřit v to, co nám vyhovuje.

    superkarma: 0 05.02.2009, 10:01:18
  20. avatar
    [9] Zázvorka [*]

    A jsem materialista a jsem materialista!
    Někdy je to dobře, někdy špatně!

    superkarma: 0 05.02.2009, 09:56:20
  21. [8] Nestyda [*]

    átéčko: máš pravdu. Nechala jsem se unést. Asi jsem chtěla říct, že kdesi mimo tělo jsou duše schopné spolu komunikovat. Přece ve spánku ty naše duše taky cestují. Vůbec, všechno je tak zvláštní.

    superkarma: 0 05.02.2009, 09:52:04
  22. avatar
    [7] átéčko [*]

    Ale tohle nebylo astrální cestování. To se jen normálně duše přišla rozloučit.

    Hezké

    superkarma: 0 05.02.2009, 09:31:49
  23. [6] Nestyda [*]

    Na životě je krásné to, že VŠECHNO je možné, ale nejkrásnější je to, že se to podstatné dozvíme až po životě. Nyní tápeme, ale nemyslím si, že odpověď skutečně chceme znát. Zázraky by v tu ránu byly vysvětlitelné události, přestaly by být zázraky. A přece právě "kouzla" a zázraky, víra v něco vyššího, je na životě to nejkrásnější. Že něco je pořád před námi - pro někoho je smrt konec, tma, nejsoucno, ale spousta lidí doufá, že smrt je další etapa života. Jakási transformace v cosi dalšího, pro nás nyní nepochopitelného. A zase zůstává tajemno. Bude to znít zvráceně, ale smrt je to, co mne drží při životě. Přestala jsem se jí svým způsobem bát, a ještě hůř, začala jsem se na ní těšit. Možná je to tím, že procházím několika letým obdobím krize, možná jsem ale takhle "nemocná" odjakživa.
    Také jsem zažila, jak se se mnou před několika lety přišel děda rozloučit ve snu. Ačkoli ke konci života byl dost nemocný, ve snu se usmíval a řekl mi, že ho nic nebolí, že je mu krásně a že je šťastný. Jeho úleva byla téměř hmatatelná. Vůbec to byl rok! V ten samý rok totiž, ale o pár měsíců dříve, umřel náš pes - nesmějte se - měli jsme ho téměř patnáct let, byl to můj miláček (pořád je, i po šesti letech vzpomínám se slzami v očích). Jeho skon jsem špatně nesla, ale tenhle můj darebáček za mnou přišel do snu a i když vypadal jako starý pejsek, vesele pobíhal, tak lehce, dováděl a "smál" se. Přišel mi říct, abych se netrápila, že je mu dobře, že ho stáří ani bolesti už netíží, že je mu lehko.
    Člověku takové téma tak učaruje, psala bych a psala...

    superkarma: 0 05.02.2009, 09:26:55
  24. [5] Pavla_b [*]

    dajdada: jaký vliv má rotunda na možnost návratu?

    superkarma: 0 05.02.2009, 08:59:17
  25. [4] Anime Otaku [*]

    Něco podobného se mi stalo, než nedávno zemřel mů dědeček. Den před jeho smrtí se mi celou noc zdálo, že chodíme po Moskvě a on mi ukazuje, kde žili, kam chodili za zábavou. Pak jsme se rozloučili. Ráno volala Babička, že v nemocnici zemřel. Prohrál svůj třicet let dlouhý boj s rakovinou. Ještě teď se mi o něm zdá a je to tak reálné, jakoby jsme spolu zase byli. Nejtěžší na tom všem bylo zařídit pohřeb v Rusku. Proto jsem neměla na truchlení čas, máma odjela a já jsem zjišťovala přes internet co a jak. Nevím jestli to setkání byl sen, nebo něco jiného a je mi to jedno. Hlavně, že jsme se rozloučili.

    superkarma: 0 05.02.2009, 08:26:22
  26. avatar
    [3] Galina [*]

    Určitě to jde, ale jak je to ve skutečnosti, to se dozvíme až TAM. Nicméně tyhle pocity a víra hodně pomáhají...po vlastních trápeních a zkušenostech se svěřováním se andělům jsem přesvědčena, že nám NĚCO pomáhá a uklidňuje, pokud TOMU otevřeme svá srdce

    superkarma: 0 05.02.2009, 08:22:40
  27. avatar
    [2] dobrouchuť [*]

    krásnej článek,něco na tom je.

    superkarma: 0 05.02.2009, 08:03:06
  28. avatar
    [1] dajdada [*]

    A jde a jde to. Jen se to nedoporučuje provádět v rotundách,( pak není návratu)

    superkarma: 0 05.02.2009, 00:30:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme